Start se uskutečnil pomocí rakety Pegasus, která se odpoutala od letounu Stargazer L-1011 přibližně ve výšce 12,2 km nad Pacifikem. Zhruba 11 minut nato byla družice DART navedena na polární oběžnou dráhu kolem Země ve výšce 760 až 771 km. Cílovým objektem pro družici DART byla v roce 1999 vypuštěná družice MUBLCOM (Multiple Paths, Beyond-Line-of-Sight Communications). Jedná se o experimentální komunikační družici, vybavenou pro tento účel laserovými odražeči.

Družice DART o hmotnosti 360 kg měla během 20 hodin uskutečnit celou sérii manévrů, při nichž se měla přibližovat k cílovému objektu z různých stran až na vzdálenost necelých 5 metrů. Po uskutečnění testů se měla vzdálit na 300 m od družice MUBLCOM, zde mělo dojít k zážehu hlavního raketového motoru družice DART, čímž se měla dostat na konečnou oběžnou dráhu, kde ji za několik let čekal zánik v hustých vrstvách zemské atmosféry.

Družice DART měla na palubě zásoby pohonných hmot ke dvěma sériím manévrů kolem cílové družice + 30 % rezervy. Řídící počítač družice dokázal určovat vzájemnou polohu družice a cílového objektu. Jedenáct hodin po startu se družice DART přiblížila k cílovému objektu na vzdálenost 92 m. V tomto okamžiku řídící počítač přerušil všechny další manévry a k dalšímu přibližování již nedošlo. Počítač totiž zjistil nedostatek pohonných látek k dalším manévrům, neboť veškeré zásoby paliva již byly vyčerpány.

Následně došlo k zážehu hlavního raketového motoru, který ji navedl na "odstavnou" oběžnou dráhu. V důsledku odporu zemské atmosféry se bude výška oběžné dráhy družice DART postupně snižovat a přibližně za 10 let družice shoří v hustých vrstvách zemského ovzduší.

Projekt tedy skončil neúspěchem. Podle vyjádření expertů NASA má tato technologie umožnit dopravu nákladu na oběžnou dráhu a spojení s automatickými či pilotovanými základnami v bezpilotním režimu. Do budoucna se s touto technologií počítalo pro automatické setkávání a spojování také na oběžných drahách kolem Měsíce či Marsu. Je nutno připomenout, že NASA žádný takovýto systém zatím k dispozici nemá. Na rozdíl od Ruska (či bývalého Sovětského svazu), kde byla realizována "stykovka" kosmických lodí Sojuz v bezpilotním režimu již v roce 1967. Rovněž zásobovací lodě Progress se automaticky připojují k orbitálním stanicím a přivážejí na jejich palubu nezbytné zásoby. První start nákladního Progressu se uskutečnil 20. 1. 1978. Bez zásobovacích lodí Progress by nebyl možný provoz Mezinárodní kosmické stanice ISS v důsledku přerušení startů amerických raketoplánů po havárii Columbie v únoru 2003.

Let družice DART byl uskutečněn po mnoha odkladech. Podle dřívějších plánů se počítalo s dalším startem v roce 2006, kdy se mělo uskutečnit automatické spojení (nejen setkání) kosmického robota s cílovou družicí. A v roce 2007 by se mohla uskutečnit oprava Hubblova kosmického dalekohledu (HST) pomocí robota, vybaveného manipulátorem a dalším nezbytným zařízení (pokud by byla tato varianta vybrána k realizaci).

Na uskutečnění této "high-risk" a "high-tech" mise DART bylo vynaloženo 110 miliónů dolarů.

Zdroj: spaceref.com a spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí