Sovětské a americké sondy, které přistávaly na povrchu Venuše v 70. a 80. letech minulého století viditelně prokázaly, že zopakovat zde mimořádný úspěch robotů SPIRIT a OPPORTUNITY na povrchu Marsu, je zcela nereálné. Obrovský atmosférický tlak, silný vítr, kyselé deště, povrchová teplota kolem +450 °C - takové podmínky nedávají mnoho šancí na úspěch složité automatické pojízdné laboratoři. Proto skupina vědců NASA v čele s Geoffreyem Landisem navrhla jiný přístup k řešení problému výzkumu Venuše pomocí automatů.

Geoffrey Landis je členem týmu, který se podílí na řízení pohybu robotů po povrchu Marsu. Dokáže proto pochopit problémy, se kterými se mohou potýkat podobná zařízení na jiných planetách. "V principu lze zkonstruovat elektrická zařízení, jako jsou například elektromotory či tranzistory, která by mohla fungovat i při teplotě +500 °C," říká Landis. "Nikoliv však mikroelektroniku pro počítače. A bez počítače se průzkumný robot neobejde."

Proto Landis navrhuje využít pro výzkum Venuše autonomní letoun, dopravený do atmosféry Venuše ve složeném stavu na palubě kosmické sondy. Takový letoun může po rozložení do letové konfigurace bez problémů křižovat atmosféru, která je 100krát hustější než pozemská, a to v jejích různých výškách. Létající zařízení má celou řadu výhod ve srovnání s umělou družicí planety. Použité vědecké zařízení umožní nejen studium atmosféry v různých výškách, ale i detailní výzkum povrchu planety například pomocí radaru. Z podstatně nižší výšky, než v jaké se pohybuje orbitální sonda, může získávat mnohem detailnější informace.

Protože v důsledku pomalé rotace planety panuje na jedné polokouli Venuše den (kdy je Slunce nad obzorem) dlouhý 117 pozemských dnů, umožnilo by to letounu setrvávat nad osvětlenou částí planety prakticky jakkoliv dlouhou dobu. Potřebnou energii pro funkci přístrojů a malého motoru k pohonu by letounu dodávaly panely slunečních baterií. To nejdůležitější, co projekt přináší: použitím letounu se odkrývá perspektiva použití pojízdné laboratoře na povrchu planety, která bude schopná dlouhodobě pracovat i v těchto drsných podmínkách.

Využití letounu v sestavě komplexní "expedice" na Venuši umožní realizovat maximálně jednoduchou pojízdnou laboratoř - veškerá složitá a citlivá elektronika (mozek robota) by mohla být umístěna na palubě létajícího zařízení, které by se pohybovalo ve výšce kolem 50 km nad povrchem, kde panují mnohem příznivější podmínky. Zabezpečení robota proti vysokým tlakům a teplotám a odolávajícího kyselému prostředí, je mnohem jednodušší než patřičná ochrana palubní elektroniky v těchto doslova pekelných podmínkách. Pravda, existuje zde i druhá strana mince - problém přenosu dat z letounu na pojízdnou laboratoř a příjem vědeckých informací z povrchu planety. To však je problém, který se dá snáze vyřešit.

Autoři projektu se domnívají, že navrhovaný letoun pomůže studovat jevy v atmosféře Venuše, které jsou doposud pro vědce hádankou. Jedná se o záhadu oblačných vrstev ve výškách 50 až 75 km nad povrchem, které se pohybují takovou rychlostí, že se jednou kolem planety přemístí za pouhé 4 dny. "Přesná měření pomocí aparatury na palubě letounu, který by se přemísťoval mezi horní a dolní hranicí této oblačnosti, snad pomohou vědcům pochopit mechanismus tak rychlého pohybu horních vrstev atmosféry," informuje Geoffrey Landis.

Naděje, že tento ambiciózní a riskantní projekt bude zařazen do plánů NASA, je zatím jen velmi mlhavá. Avšak řada vědců, například Colin Wilson z Oxfordské univerzity, expert na atmosférickou dynamiku v projektu ESA s názvem Venus Express, by realizaci tohoto projektu jen přivítala. Dodejme, že start této evropské sondy k Venuši je naplánován na říjen 2005.

Zdroj: spacenews.ru a newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí