Sonda Cassini pořídila tuto fotografii v okamžiku, kdy se nacházela 4° nad rovinou Saturnových prstenců. Je na ní zachyceno několik slabých prachových prstýnků v blízkosti jasnější centrální části prstence F. Tyto slabé prstýnky nejsou gravitačně narušovány do takové míry jako jasná část prstence.

Vzhled měsíce Pandora je docela zajímavý. Nejen proto, že se jedná o nepravidelný podlouhlý objekt, ale především proto, že je viditelná i ta polokoule měsíce, která je odvrácena od Slunce (Slunce svítí zprava). Noční polokoule měsíce je pozorovatelná díky tomu, že je ozářená světlem, odraženým od planety Saturn. Na tmavé části měsíce je vidět náznak kráteru.

Popisovanou fotografii v horní části textu pořídila sonda Cassini ve viditelném světle pomocí úzko-úhlé kamery ze vzdálenosti přibližně 967 000 km. Rozlišení snímku je 6 km/pixel.

Montáž čtyř snímků "zauzlovaného" prstence F zachycuje jeho různé části, jež byly pořízeny v rozmezí několika hodin. Jsou na nich patrny značné rozdíly ve struktuře prstence na čtyřech různých místech. Rozdílný je například počet jednotlivých prstýnků obrázek od obrázku. Nepravidelnosti ve struktuře (jakési uzlíčky) jsou zřetelně vidět pouze na jasné hlavní části prstence, zatímco další slabé prstýnky v okolí jsou zcela hladké.

Astronomové se domnívají, že struktura prstence F je ovlivňována tzv. pastýřskými měsíci Prometheus (průměr 102 km) a Pandora (84 km), které obíhají kolem Saturna po vnitřní a vnější straně prstence. A podobně jako pastýřští psi shánějí stádo do houfu, i měsíce Prometheus a Pandora svou gravitací udržují jednotlivé částice v prostoru prstence. Vzhled prstence se mění v závislosti na tom, jak se další a další jeho části setkávají s některým z pastýřských měsíců a jak těsně se měsíc přiblíží k samotnému prstenci.

Všechny 4 fotografie byly pořízeny sondou Cassini ve viditelném světle při pohledu na spodní stranu prstence ze vzdálenosti v rozmezí 735 000 až 952 000 km.

Zdroj: saturn.jpl.nasa a spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí