Slova objevitelů o pozorování východů a západů tří sluncí poněkud zavánějí vrcholící okurkovou sezónou, ale proč si nezaspekulovat, co bychom z povrchu oné planety viděli?

Především je třeba zdůraznit, že jde o obří planetu podobnou Jupiteru, tedy bez pevného povrchu, navíc těsně "nalepenou" na mateřskou hvězdu, takže teplota na "povrchu" se hravě přehoupne přes tisíc kelvinů a přítomnost pozorovatele (dokonce i satelitu s pevným povrchem, na němž by ten nešťastník přece jen mohl stát) je tedy krajně nepravděpodobná. Nebuďme však detailisté. Co by tedy pozorovatel viděl?

Pozorovatel s očima pozemšťana asi nic. Byl by oslepen! Jelikož hvězda HD188753 má hmotnost podobnou hmotnosti našeho Slunce, můžeme snadno (pomocí třetího Keplerova zákona) odvodit, že při oběžné době 3,3 dny se její planeta nachází ve vzdálenosti přibližně 0,04 AU. Je tedy 25x blíž ke svému slunci než Země k tomu našemu. To ovšem znamená, že na jejím nebi se vznáší 25x větší světelná koule, jež oslepuje 600x silnější září! Ostatní dvě složky trojhvězdy jsou téměř 9x dále, tedy byly-li by tak velké jako Slunce, byly by při pohledu z planety HD188753Ab 80x slabší. Poměr jasností hvězd tak bude nejméně 1:50000, ale spíš větší, a za přítomnosti největšího ze sluncí se ta ostatní budou na obloze ztrácet. My ze Země také ve dne nevidíme hvězdy a planety a jen občas můžeme současně se Sluncem pozorovat Měsíc.

To ovšem není jediný problém. Způsob, jímž byla planeta objevena, neumožňuje zjistit naprosto nic o její rotaci. Fungují-li však fyzikální zákony i v soustavě HD188753, lze důvodně předpokládat, že rotace tak blízké planety bude vázaná - planeta bude ke svému slunci přiklánět stále tutéž polokouli a na mnoha místech se tudíž nedostaví žádný západ či východ slunce. Na druhou stranu jde o trojhvězdu, takže dvojice "tetiček" obíhajících v uctivé vzdálenosti bude přece jen značně rušit a planeta by se měla poněkud kývat (librace). Na některých místech by tedy přece jen mohlo hlavní slunce občas zmizet za obzor. Dvě vzdálenější slunce pak budou po obloze kroužit jednou za 3,3 dny (naše pozemské) a nikdy neviditelným hvězdným pozadím budou brázdit kolem dokola jednou za necelých 26 roků.

Abychom měli lepší představu, co se v systému děje, podívejme se na několik ilustrací chování trojhvězdy. Trojhvězda je obecně nestabilní systém a tři rovnocenné hvězdy ve srovnatelných vzdálenostech se dříve či později gravitačně rozkmotří. Pohyb hvězd v takové trojhvězdě a její rozpad ilustrují první dva obrázky.

Dlouhodobé soužití tří hvězd je možné jen v hierarchicky uspořádaných systémech. První z možností je, že okolo dvojhvězdy obíhá malá třetí hvězda v takové vzdálenosti, že gravitační vazbu dvojice nijak vážně nenaruší (třetí obrázek). Součástí takového systému "2+1" je i Slunci nejbližší hvězda Proxima, jež obíhá okolo dvojhvězdy Toliman (alfa) v souhvězdí Kentaura. Podle dostupných informací se v případě HD188753 jedná spíš o systém "1+2", v němž okolo hmotnější hvězdy obíhá dvojice hvězd tak malých, že ani dohromady nemohou hmotností konkurovat té třetí. V každém případě je na obrázcích dobře vidět, že nelze hovořit o tom, že okolo jedné hvězdy obíhají dvě další. Silové působení je vždy vzájemné a hvězdy tudíž obíhají okolo společného hmotného středu (těžiště) soustavy. Pozorovateli na planetě v systému tří hvězd by tedy pohyb sluncí po nebi připadal být přinejmenším "potácivý".

Závěrem se pokusme HD188753 najít. Svítí v souhvězdí Labutě poblíž jejího "levého křídla". Podle katalogu GSC má magnitudu +7,4. Není tedy vidět očima, ale pomocí hvězdné mapy, případně souřadnic (RA: 19 h 55 min; DEC: +41° 52,3') by neměl být problém s jejím nalezením. Že jde o trojhvězdu, dokoce obsahující planetu, však sebelepším dalekohledem na vlastní oči nepoznáme. V nedalekém okolí ale můžeme pozorovat jiné příklady vícenásobných systémů, které pomocí dalekohledu snadno rozlišíme. Nádherně barevnou dvojhvězdou je Albireo v Labuti a exemplárním případem čtyřhvězdy pak epsilon v souhvězdí Lyry, kterou při velkém zvětšení rozlišíme jako dvě těsné dvojice. Jde opět o hierarchické uspořádání, protože jakýkoli jiný prakticky realizovatelný systém čtyř hvězd je nestabilní.

Zdroj: Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové