Astronomové nyní využívají Hubblův kosmický dalekohled (HST) k průzkumu Měsíce za účelem zjištění nejvýhodnějších oblastí pro vybudování dlouhodobé obydlené základny.

Předcházející mise zkoumaly Měsíc v širokém spektru vlnových délek elektromagnetického záření. Avšak v žádném případě nebylo dosaženo takového rozlišení, jakého je schopen HST při výzkumu Měsíce v oboru ultrafialového záření - předpokládá se získání fotografií, na nichž bude možno rozlišit oblasti o velikosti 50 m.

"Pokoušíme se zjistit možnosti výzkumu v oboru ultrafialového záření za účelem objevování nerostných surovin na Měsíci," říká Bruce Hapke, planetolog z University of Pittsburgh (Pennsylvania, USA). Hapke patří do šestičlenné skupiny vědců, zkoumajících Měsíc pomocí HST, jehož vedoucím je Jim Garvin z NASA.

Tým vědců především doufá, že bude schopen identifikovat minerál s názvem ilmenit (oxid železa a titanu FeTiO3), který byl již dříve objeven ve vzorcích měsíční horniny. V pozemských horninách (převážně bazaltech) se nachází většinou ve velmi malých množstvích do 2 %. Na Měsíci však byly zjištěny čediče s obsahem ilmenitu až 18 %. "Ilmenit má takové vlastnosti, které bychom mohli využít při výstavbě měsíční základny," dodává Hapke.

Jak již bylo zjištěno při dřívějších výzkumech, měsíční hornina obsahuje kyslík, který by mohla posádka vědecké základny používat k dýchání. Povrchové horniny Měsíce rovněž absorbovaly poměrně velké množství vodíku a helia ze slunečního větru. Zahříváním minerálů bude možné uvolnit tyto plyny, které pak mohou být využívány jako energetické zdroje pro činnost základny. Železo, obsažené v minerálech, může být využito k výrobě konstrukčních materiálů jako je ocel a použít je k výstavbě stálé měsíční základny.

Ilmenit byl objeven v různých koncentracích na několika místech, navštívených kosmonauty, v rámci programu Apollo před více než 30 roky. HST pozoroval dvě z těchto oblastí: místa přistání Apolla 15 a Apolla 17 v letech 1971 a 1972. Jednalo se o část výzkumného programu, který byl ukončen 21. 8. 2005.

"Pozorovali jsme tyto oblasti z toho důvodu, protože víme, co se zde nachází," říká Hapke, který se rovněž podílel na výzkumu měsíčních vzorků z těchto oblastí. "To je dobrý základ pro kalibraci snímků měsíčního povrchu, které pořídil HST v oboru ultrafialového záření."

Pomocí HST byla rovněž pozorována třetí oblast - okolí kráteru Aristarchus (průměr 42 km), který se nachází poblíž měsíčního rovníku (23,7 N, 47,4 W). Kráter se nachází na okraji plošiny, která se zvedá přibližně 2 km nad rozsáhlé lávové oblasti, jež ji obklopují (Oceanus Procellarum).

Dřívější pozorování naznačují, že při impaktu, který vytvořil kráter Aristarchus, bylo vyvrženo do okolí velké množství materiálu z oblasti, zalité v minulosti měsíční lávou. Sonda Clementine zkoumala tuto oblast v oboru viditelného a infračerveného záření. Obrázek v úvodu článku představuje širokospektrální mozaiku oblasti kolem kráteru Aristarchus. Jedná se o různorodou a zajímavou oblast Měsíce. Kráter Aristarchus je vyznačen modrou barvou. Patrny jsou i vrstvy vyvrženého materiálu při vzniku kráteru. "Pozorování na delších vlnových délkách nám umožní objevit oblasti, kde byla odkryta místa výskytu zajímavých minerálů," dodává Hapke.

Zpracované výsledky pozorování vybraných oblastí Měsíce pomocí HST by měly být k dispozici počátkem října 2005.

Zdroj: newscientistspace
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí