Astronomové průběžně diskutovali o tom, zda je Pluto planeta či zda může být považována za "uprchlíka" z Kuiperova pásu. Ať je tomu jakkoliv, Pluto a Charon mohou mít v sobě zakonzervovány informace o rané historii vzniku planet. Charon má přibližně poloviční velikost než Pluto; utvořila se tak unikátní dvojice těles ve Sluneční soustavě, někdy označovaná jako "dvojplaneta". Jak vznikla, zůstává stále záhadou.

Pluto obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti minimálně 30krát větší než Země. Dostává proto ze Slunce mnohonásobně méně světla a tepla. Teplota na povrchu Pluta velmi kolísá během oběhu kolem Slunce, neboť jeho dráha leží mezi 30 až 50 AU (AU = astronomická jednotka = průměrná vzdálenost Země od Slunce = 149 596 871 km). Se zvětšující se vzdáleností od Slunce jeho řídká atmosféra vymrzá a padá na povrch Pluta v podobě ledu.

Sluneční záření, odražené od povrchu Pluta, bylo registrováno takovými dalekohledy, jako je Keckův dalekohled na Havajských ostrovech či Hubblův kosmický dalekohled (HST) na oběžné dráze kolem Země. Z pozorování vyplývá, že povrch Pluta je chladnější, než se předpokládalo. Avšak žádný dalekohled není schopen přímo měřit tepelnou emisi tak, aby rozlišil obě tělesa - Pluto a Charona. Obě tělesa se od sebe nevzdalují na vzdálenost větší než 0,9 obloukové vteřiny, což představuje úhel, pod kterým je vidět například tužka ze vzdálenosti 50 km.

První přímá měření obou těles jednotlivě se poprvé podařila astronomům z Harvard-Smithsonian Center, kteří použili radioteleskop SMA (Submillimeter Array) na Mauna Kea, Havajské ostrovy. Ten se skládá z 8 antén o průměru 6 m, pracujících na frekvenci 180 až 900 GHz. Byla provedena měření tepelného toku obou těles samostatně, přičemž bylo zjištěno, že Pluto je opravdu studenější, než se čekalo, a studenější než Charon.

"Jak všichni víme, na Venuši existuje silný skleníkový efekt," připomínají Mark Gurwell (Harvard-Smithsonian Center for Astrofyzics) a spoluautor této studie Bryan Butler (National Radio Astronomy Observatory). "Pluto je fungující příklad toho, co můžeme označit jako anti-skleníkový efekt. Příroda má ráda záhady - a toto je jedna z nich."

V průběhu pozorování dalekohledem SMA byla využita jeho největší konfigurace za účelem získání interferometrických dat s co největším rozlišením, umožňující jednotlivě změřit teplotu jak Pluta, tak i Charona. Bylo zjištěno, že teplota ledového povrchu Pluta je 43 K (tj. -230 °C), místo předpokládaných 53 K (tj. -220 °C), jako na povrchu měsíce Charon.

To souhlasí se současným modelem, kdy nízká teplota Pluta je způsobena rovnováhou mezi ledovým povrchem a řídkou dusíkovou atmosférou - nejen s dopadajícím slunečním zářením. Sluneční energie, dopadající na povrch Pluta, je spotřebována především k přeměně dusíkového ledu na plynný dusík, nikoliv k ohřevu jeho povrchu. Jedná se o podobný efekt, který vzniká při vypařování kapaliny - například odpařující se pot ochlazuje vaši kůži.

Další informace o Plutu a jeho měsících by měla získat americká kosmická sonda New Horizons Pluto-Kuiper Belt, jejíž start je naplánován na 17. ledna 2006. Kolem Pluta prolétne nejdříve v červenci 2015.

Zdroj: spaceflightnow
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí