Pokud tento systém nutné ochrany nebude realizován, potom částice kosmického záření, pohybující se obrovskou rychlostí, proniknou do těla kosmonauta, kde mohou poškodit jeho DNK. To může vést ke vzniku závažných onemocnění a může se tak zvýšit riziko vzniku rakoviny. Bohužel doposud známé způsoby ochrany před kosmickým zářením jsou buďto neefektivní nebo zatím nerealizovatelné.

Materiály, tradičně používané pro výrobu kosmických lodí, například hliník, zachycují některé kosmické částice, avšak při několikaletém pobytu kosmonautů v kosmickém prostoru (mimo ochranný štít zemského magnetického pole) je nutná mnohem důkladnější ochrana. V současné době se studují následující varianty ochrany posádky před kosmickým zářením:

Ochrana pomocí vhodných materiálů. Některé materiály, jako například voda či polypropylén, mají v tomto směru dobré ochranné účinky. Avšak k tomu, abychom jimi ochránili kosmickou loď, bychom jich museli použít velké množství, díky čemuž by se hmotnost kosmické lodi stala neúnosně vysokou.

Magnetická ochrana. Za účelem změny směru letu (odklonu od kosmické lodi) pohybujících se částic kosmického záření je možné použít silné magnety. Ty jsou však velmi těžké, a také není známo, nakolik bude toto intenzivní magnetické pole, nutné k zajištění dokonalé ochrany před kosmickým zářením, bezpečné pro samotnou posádku.

Biomedicínská ochrana. Tkáně člověka jsou do určité míry schopné opravovat narušení DNK, způsobené malými dávkami radiace. Pokud bychom zvýšili tuto schopnost organismu, kosmonauti by pak mohli být vystaveni i vyšším dávkám kosmického záření.

Ochrana kapalným vodíkem. NASA rozpracovává možnost použití jako ochrany kosmonautů před kosmickým zářením palivových nádrží, naplněných kapalným vodíkem, které by byly rozmístěny kolem prostor pro posádku. Základem tohoto návrhu je fakt, že kosmické záření postupně ztrácí energii při srážkách s protony jiných atomů. Ochranu pomocí vodíku je možné realizovat, ovšem její účinnost nebude dostatečná, aby vyloučila možnost vzniku onkologických onemocnění.

Vzdálené explodující hvězdy vyprodukovaly za milióny roků velké množství částic, které se pohybují kosmickým prostorem vysokou rychlostí. Některé ionty dokonce rychlostí blízkou rychlosti světla. Když se toto kosmické záření, představované především (z 90 %) rychlými protony, srazí s jinou látkou, vznikají proudy sekundárních částic, které mohou být příčinou kaskádového efektu. Velkým zdrojem kosmického záření je naše Slunce.

Publikováno ve zkráceném znění na základě souhlasu The New York Times Service and Syndicate Co.

Zdroj: www.inauka.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí