"Současné plány počítají s prodloužením činnosti sondy o dva roky, tj. do 1. 7. 2010," říká Robert Mitchell, programový vedoucí mise z NASA. Někdy kolem roku 2012 sonda Cassini, podobně jako zaoceánská loď, zastará a bude nutné ji vyřadit z provozu. Avšak kosmická sonda nemůže být jen tak odtažena k nejbližšímu pobřeží a demontována.

"Možná bude tou nejoptimálnější variantou navedení sondy Cassini na dráhu s dlouhou životností, která nebude hrozit nebezpečím srážky s nějakým jiným tělesem," říká Mitchell. "Další možností je navedení sondy do atmosféry Saturnu. Obdobný osud potkal v roce 2003 sondu Galileo, zkoumající Jupitera. Tato varianta má však určité komplikace."

Komplikace mohou nastat díky tenkému prstenci, který obepíná planetu, a díky faktu, že sonda musí při pádu na Saturna tímto prstencem prolétnou; je to riskantní manévr, při němž se sonda může stát neovladatelnou. Prstence jsou složeny z prachových zrníček, ale především z kousků ledu nejrůznějších velikostí. Tyto částice mohou sondu při průletu prstencem zcela ochromit.

"Další možností je vybrat některý Saturnův ledový měsíc jako vhodného kandidáta pro dopad sondy na jeho povrch," říká Mitchell. Avšak tato varianta také přináší podstatný problém vyplývající z toho, že na palubě sondy jsou tři tzv. RTG (Radioisotope Thermoelectric Generators), tj. radioizotopové termoelektrické generátory, obsahující plutonium, které slouží jako zdroj energie. Teplo, které se uvolní při dopadu sondy na povrch měsíce, způsobí tání ledu v místě pádu sondy. Vědci se obávají, že pozemské mikroorganizmy, které by snad mohly přežít na palubě sondy, mohou "nakazit" tento Saturnův měsíc. Vedení mise je však rozhodnuto zabránit všemi prostředky "zamoření" vesmíru pozemskými organizmy.

Třetí variantou je urychlení sondy tak, aby zcela opustila prostor kolem planety Saturn. Takovýto manévr vyžaduje několik průletů kolem Saturnova největšího měsíce Titan. V důsledku těchto gravitačních manévrů sonda nakonec unikne z přitažlivosti planety. Jakmile bude tento manévr realizován, pak budou mít technici v řídícím centru na výběr dvě varianty: mohou sondu navést na dráhu směrem ke Slunci nebo naopak ji vyslat do vnějších oblastí Sluneční soustavy.

Pokud by byla sonda nasměrována zpět do vnitřních oblastí Sluneční soustavy, pravděpodobně by se jejím osudem stala planeta Jupiter. K tomu dodává Mitchell: "Jednou z možností je navést sondu na únikovou dráhu z přitažlivosti Saturnu a potom ji nasměrovat na kolizní dráhu s planetou Jupiter, kde by byla zničena."

Konečný osud sondy Cassini však nemusí nutně skončit srážkou s Jupiterem. Silné gravitační pole Jupitera je možné využít k navedení sondy ještě blíže ke Slunci, přičemž by sonda Cassini narazila do povrchu planety Merkur. Zde je jen velmi malá pravděpodobnost, že by případné pozemské mikroorganizmy přežily a množily se. Takovýto impakt by poskytl cenná data o složení povrchu planety Merkur a mohl by se realizovat kolem roku 2021, kdy by srážka mohla být pozorována evropskou sondou BepiColombo (plánovaný start v roce 2013, navedení na oběžnou dráhu kolem Merkuru v roce 2019).

Pokud bude zvolena varianta navedení sondy do vnějších oblastí Sluneční soustavy, pak je zde určitá šance získání dalších vědeckých informací při průletu kolem některého z těles Kuiperova pásu za drahou planety Neptun. Velmi předběžné analýzy naznačují, že tato varianta je realizovatelná. Při všech variantách je však nutno počítat s dlouhou dobou letu, která vyžaduje dobrý funkční stav sondy a dostatečné energetické zdroje.

V příštích letech musí vědci definitivně rozhodnout, jakým způsobem sonda Cassini ukončí svůj život.

Zdroj: www.space.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí