V současné době obsahují seznamy více než 800 potenciálně nebezpečných planetek, jejichž dráhy se přibližují relativně blízko ke dráze Země. Jestliže některá z nich bude objevena na „kolizním kurzu“ se Zemí, znalost jejích fyzikálních vlastností bude rozhodující pro úvahy, jakým způsobem ji odklonit z původní dráhy.

Jestliže planetka bude jednolitým kusem kamene, potom raketové motory mohou být připojeny k povrchu planetky a jejich činností bude těleso vychýleno z původní dráhy. To však nebude možné v případě, že planetka bude složena z velkého množství malých kamenů, držených pohromadě pouze vlastní gravitací. To je zřejmě případ planetky Itokawa, kterou zblízka studovala japonská sonda Hayabusa.

„Gravitační traktor“ bude nejlépe pracovat v případě, kdy se sonda bude pouze volně vznášet v blízkosti planetky a využije její vlastní gravitaci k vychýlení planetky z původní dráhy. Podrobněji je tato metoda popsána ZDE. Bohužel, naše informace o vnitřní stavbě planetek jsou velmi nejisté, protože doposud žádná nebyla za tímto účelem zkoumána.

Nyní skupina vědců a techniků navrhla konstrukci malých a dostatečně levných automatických sond, jejichž flotila může být vyslána za účelem průzkumu složení a struktury některé blízkozemní planetky.

Dennis Ebbets (Ball Aerospace in Boulder, Colorado, USA) představil tento koncept 7. 1. 2007 v Seattlu na konferenci Americké astronomické společnosti. Až 6 malých robotů velikosti basketbalového míče o hmotnosti 12 kg může být „naloženo“ na palubu jedné kosmické sondy, která pak může být vypuštěna relativně levnou raketou a dopravena do blízkosti zvolené planetky.

Hlavní sonda bude pokračovat v letu ve formaci s planetkou ve vzdálenosti několika desítek km, přičemž malé průzkumné sondy budou směrem k planetce vymrštěny pomocí pružiny. Jakmile dopadnou na povrch planetky, ochranné kulové pouzdro na každé z nich se rozevře, což sondě umožní zaujmout stabilní polohu a provádět průzkum povrchu v blízkém okolí. Slabá gravitace planetky či komety dovolí přistání bez těžkých a složitých přistávacích systémů. Rychlost v okamžiku dopadu mikrosondy na povrch planetky nepřekročí několik m/s.

Jednoduché a levné průzkumné moduly budou postrádat panely slunečních baterií. Jako zdroj energie budou sloužit baterie, čímž bude omezena životnost sond na několik dnů. Avšak každá sonda by mohla prozkoumat ještě větší část povrchu tehdy, pokud by byla vybavena malým raketovým motorkem, který by ji umožnil poskakovat po povrchu planetky.

Přístrojové vybavení o hmotnosti několika kg může být variabilní pro konkrétní požadovaný výzkum. Může se jednat o miniaturní kamery, pracující v různých spektrálních oborech, detektory zrychlení, rentgenové spektrometry, zařízení k odběru a analýze vzorků materiálu, a také pyropatrony pro řízenou mikroseismologii.

A konečně některé sondy mohou odpálit nálož na své palubě, čímž se jedna po druhé obětují v zájmu vědy. Sondy, které nebudou vybaveny náložemi, budou registrovat seismické vlny, vyvolané explozí, zatímco hlavní sonda na oběžné dráze bude registrovat vznik kráteru pod explodující průzkumnou sondou. Tyto zjištěné informace prozradí vědcům spoustu nových údajů o pevnosti a vnitřní struktuře planetek.

Jestliže bude zabezpečeno financování projektu, potom může být vyrobeno velké množství takovýchto průzkumných sond během dvou až tří let. Tým astronomů již vybral několik blízkozemních planetek, které se mohou stát vhodným cílem pro výzkum. Mezi nimi je i planetka nazvaná 2003 WP25 o průměru několika desítek metrů, která by mohla být studována již v roce 2011.

Daniel Durda, odborník na planetky ze Southwest Research Institute in Boulder, Colorado, USA, souhlasí s tímto nápadem. “Tyto malé sondy jsou tím správným krokem,” říká Durda. “Jsou levné, je možné jich vypustit hodně, a čím více jich vypustíme, tím více informací se dozvíme.” Ale také dodává, že selhání malé japonské sondy Minerva, která měla přistát na povrchu planetky Itokawa po oddělení od mateřské sondy Hayabusa v listopadu 2005 ukazuje, že přistání na povrchu planetky je ožehavá věc. “Není jednoduché přistát na nerovném povrchu rychle rotující planetky.”

Zdroj: space.newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí