Ze snímku je zřetelné, že hvězdokupa NGC 602 je obklopena prachem a plynem, z něhož se jednotlivé hvězdy vytvořily. Zřetelně viditelné proudy a pásy mezihvězdného materiálu vedou k předpokladu, že intenzivní záření a rázové vlny, vznikající působením obřích hvězd, stlačují okolní prachoplynná oblaka mlhoviny a oblast tvorby hvězd se tak posouvá od středu hvězdokupy do větších vzdáleností. Obrázek zachycuje oblast o velikosti zhruba 200 světelných let. V pozadí jsou vidět galaxie vzdálené několik stovek miliónů světelných let.

Sloupy prachu a plynu soustředěného do podoby vláken jsou zvlášť patrné ve směru k severozápadu (v levém horním rohu mlhoviny) a ve směru k jihovýchodu (v pravém spodním rohu). Sloním chobotům podobné pilíře prachu, směřují k horkým modrým hvězdám, prozrazují vliv probíhajícího rozrušování (eroze). V této oblasti je možné pomocí Hubblova kosmického dalekohledu vystopovat, jak formování hvězd začalo ve středu hvězdokupy a jak se postupně rozšiřuje do vnějších oblastí, a jak ty nejmladší hvězdy stále ještě vznikají podél oblastí nahromaděného prachu a plynů.

Malé Magellanovo mračno se nachází v souhvězdí Tukana (na jižní obloze) a je od Země vzdáleno 200 000 světelných roků. Jeho malá vzdálenost od Země z něj dělá výjimečnou laboratoř pro důkladné studium procesů vzniku hvězd a jejich dalšího vývoje v prostředí, které je poněkud odlišné od podmínek v naší Galaxii.

Trpasličí galaxie, jako je Malé Magellanovo mračno, s výrazně menším počtem hvězd ve srovnání s naší Galaxií, jsou považovány za prvotní stavební bloky velkých galaxií. Výzkum formování hvězd v trpasličích galaxiích je pro astronomy obzvlášť zajímavý. Ve hvězdách je obsaženo jen malé procento těžkých prvků, které byly vytvořeny ve velkých galaxiích až následnou generací hvězd prostřednictvím termojaderných reakcí v jejich nitrech.

Zdroj: hubblesite
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí