„Tyto snímky malé rudé skvrny, pořízené kamerou LORRI, jsou ohromující ve svém detailu,“ říká Dr. Hal Weaver z Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory, kde byly sonda i kamera vyrobeny. „Ukazují počáteční období tohoto nového rotujícího systému, který nedávno nabyl červené zbarvení, s takovým rozlišením, které zdaleka předčí snímky, jaké kdy byly pořízeny.“

Kamera LORRI pořizovala tuto mozaiku po dobu 9,5 hodiny – téměř celou jednu rotační periodu Jupitera. Předcházející snímek byl pořízen 26. 2. 2007 ze vzdálenosti větší než 3,5 miliónu km s nižším rozlišením 17 km/pixel. Nové snímky byly pořízeny v době, kdy se menší skvrna nacházela blíže středu Jupiterova viditelného disku, takže zde je méně deformována a lépe osvětlena.

Malá rudá skvrna má průměr srovnatelný s naší Zemí. V roce 2005 změnila svoji barvu z bílé na červenou. Pohybuje se směrem k východu, její oblaka rotují proti směru otáčení hodinových ručiček (tzv. anticyklonální proudění) – pravděpodobně se jedná o oblast vysokého tlaku. V tomto smyslu je malá rudá skvrna v protikladu s pozemskými hurikány, což jsou oblasti nízkého tlaku. A malá rudá skvrna je samozřejmě mnohem větších rozměrů, než jakých dosahují pozemské uragány.

Vědci doposud přesně neznají, jak nebo proč tento atmosférický vír změnil barvu – nicméně spekulují o tom, že změna může mít původ ve vynášení exotických látek ze spodních vrstev atmosféry Jupitera, což je způsobeno vývojem této struktury. Především kapičky síry, unášené oblaky, mohou být vyneseny zhruba o 50 km výše do horních vrstev čpavkových oblaků, jejichž vrcholky se doslova kopou v intenzivnějším slunečním záření, čímž dochází k uvolňování červeně zbarvené síry z přítomných kapiček – a to právě způsobuje červené zbarvení pozorovaného uragánu. Podobný mechanismus byl navrhován i pro většího „bratra“ malé rudé skvrny – pro velkou rudou skvrnu (Great Red Spot), která je mnohem aktivnějším systémem, jež na Jupiteru existuje již několik století.

Zdroj: pluto.jhuapl.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí