Mlhovina v Orionu je oblastí vzniku hvězd, nacházející se relativně blízko Země, ve vzdálenosti 1500 světelných let. Jedná se mladou hvězdnou „porodnici“, kde jsou vhodné podmínky pro vznik nových hvězd.

Plynné projektily byly v této mlhovině poprvé vyfotografovány ve viditelném světle v roce 1983. Snímky, pořízené v roce 1992 v oboru infračerveného záření, vedly astronomy k závěru, že tyto chomáče plynu vytryskly z hlubin mlhoviny jako následek neznámé energetické události spojené s nedávným procesem formování skupiny hmotných hvězd. Tyto projektily byly ve vnitřních částech oblaku urychleny na rychlost 400 km/s, což je tisíckrát více, než činí rychlost zvuku. Označení projektil je poněkud zavádějící, protože se ve skutečnosti jedná o útvary vskutku gigantických rozměrů. Typický průměr jednoho takového hrotu projektilu přibližně 10krát převyšuje průměr dráhy Pluta kolem Slunce. Oranžové brázdy, viditelné na tomto snímku, jsou dlouhé přibližně 5 světelných roků.

Oblak atomů kovů na hrotu každého výtrysku velmi intenzivně září (modrá barva na tomto obrázku), protože je v důsledku tření zahříván na vysokou teplotu kolem 5000 °C. Molekulární vodík, ve kterém se vytváří množství projektilů a obklopujících oblaků plynu, je rozrušován na hrotech projektilů mohutnou kolizí mezi rychle se pohybujícím projektilem a obklopujícím oblakem. Na zadním okraji výtrysku jsou molekuly vodíku zahřívány na teplotu kolem 2000 °C. Jak tyto projektily doslova rozrývají oblak plynů, zanechávají za sebou zřetelné brázdy ve tvaru jakési trubice (oranžově zbarvené útvary na obrázku). Pozorované projektily jsou relativně mladé, jejich stáří je odhadováno na méně než 1000 roků.

Zdroj: www.gemini.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí