Voyager 2 byl vypuštěn 20. 8. 1977, Voyager 1 jej následoval 5. 9. 1977. Obě sondy stále ještě pokračují v předávání informací o prostředí, kterým prolétávají, v současné době ze vzdálenosti přibližně 3krát větší, než je vzdálenost Pluta od Slunce.

„Mise sond Voyager je již legendou v kronice kosmického výzkumu. Poskytla nám velké množství vědeckých poznatků o vnějších oblastech Sluneční soustavy. Sondy se staly průkopníky v detailním průzkumu vlivu Slunce, jaký kdy byl vůbec proveden,“ říká Alan Stern. „Je to doklad umu konstruktérů, techniků a řídících pracovníků, kteří se podíleli na vývoji sond Voyager. Obě sondy stále ještě pokračují v získávání zajímavých informací a v jejich předávání na Zemi, a to i 25 let po ukončení základní mise, která skončila průletem kolem planet Jupiter a Saturn.“

V průběhu prvních deseti roků kosmického letu obě sondy detailně studovaly planety Jupiter a Saturn, jejich měsíce, sonda Voyager 2 provedla vůbec první výzkum planet Uran a Neptun. Sondy vyslaly na Zemi do té doby nevídané fotografie a další vědecká data z uskutečněného základního výzkumu obřích planet a některých jejich měsíců. Sondy například odhalily bouřlivou atmosféru planety Jupiter, v níž se vyskytují desítky vzájemně se ovlivňujících uragánů, zkoumaly rozsáhlou magnetosféru planety, aktivní vulkány na měsíci Io apod. Sondy nám také představily detailní strukturu Saturnových prstenců a jejich „vlnění“ v důsledku gravitačního působení blízkých měsíců planety.

Za posledních 18 let dvojice sond Voyager zkoumala vnější heliosféru Slunce a její interakci s mezihvězdným kosmickým prostorem. Obě sondy Voyager jsou v dobrém stavu a posílají na Zemi vědecká data i 30 let po svém vypuštění do vesmíru.

Sonda Voyager 1 je v současné době nejvzdálenější objekt, vyrobený lidskou rukou. Nachází se ve vzdálenosti 15,5 miliardy km od Slunce. Voyager 2 je od Slunce vzdálen „pouhých“ 12,5 miliardy km. Původně byly obě sondy vyslány na čtyřletou misi k Jupiteru a Saturnu. Nakonec byla tato výzkumná mise prodloužena na základě dosažených úspěchů a díky jejich mimořádné planetární dráze. Z cesty kolem dvou planet se u sondy Voyager 2 stala cesta kolem čtyř velkých planet (tzv. grand tour). Po ukončení této prodloužené mise začala dvojice sond plnit další úkol – výzkum vnějších oblastí tzv. heliosféry.

„Mise sond Voyager otevřela cestu k výzkumu Sluneční soustavy, která byla nemyslitelná před zahájením kosmického věku,“ říká Edward Stone, vědecký projektant sond Voyager (California Institute of Technology, Pasadena, California). „Prozkoumala nejbližší okolí vnějších oblastí naší Sluneční soustavy a ukázala, kolik toho jsou schopny zjistit a jak různorodá tělesa sdílejí náš planetární systém společně s naší rodnou planetou.“

V prosinci 2004 zahájila sonda Voyager 1 při své cestě napříč Sluneční soustavou průlet poslední hranicí, nazvanou „heliosheath“, což je turbulentní oblast ve vzdálenosti přibližně 14 miliard km od Slunce, kde sluneční vítr zpomaluje svoji rychlost v důsledku srážek s řídkým plynem, který vyplňuje prostor mezi hvězdami. Tato vzdálenost se rovná zhruba 94 astronomickým jednotkám AU (což je vzdálenost 94krát převyšující vzdálenost Země od Slunce). Sonda Voyager 2 by mohla dosáhnout této hranice koncem roku 2007.

Každá sonda Voyager nese na své palubě 5 zcela funkčních vědeckých přístrojů, které studují sluneční vítr, energetické částice, magnetická pole a rádiové vlny při své cestě napříč tímto doposud neprozkoumaným kosmickým prostředím. Sondy jsou příliš daleko od Slunce, proto používají jiné zdroje elektrické energie než sluneční baterie. Pro svoji činnost spotřebovávají méně než 300 wattů. Potřebnou energii jim poskytují radioizotopové termoelektrické generátory.

„Pokračující činnost těchto sond a tok vědeckých dat je dokladem dovednosti a obětavé práce malého týmu 10 pracovníků, který zajišťuje každodenní spojení se sondami Voyager,“ říká Ed Massey (NASA's Jet Propulsion Laboratory in Pasadena, California).

Se sondami Voyager je navazováno spojení pomocí světové sítě antén DSN (Deep Space Network). Sondy jsou od nás v současné době tak daleko, že řídící povel, vyslaný ze Země rychlostí světla, potřebuje na cestu 14 hodin, aby dostihl sondu Voyager 1 a 12 hodin k dosažení sondy Voyager 2. Každá ze sond Voyager se od Slunce vzdaluje rychlostí přibližně 1 500 000 km/den.

Obě sondy mají na své palubě pozlacenou desku se záznamy pozdravů, zvuků a fotografií ze Země. Zpráva také obsahuje informaci o tom, jak najít Zemi v případě, že by sondu někdo inteligentní zachytil. Poslední sondou NASA, určenou k výzkumu vnějších oblastí Sluneční soustavy, je mise New Horizons, která již prolétla kolem planety Jupiter a v červenci 2015 bude zkoumat trpasličí planetu Pluto. Pak bude následovat čtveřici sond Pioneer 10 a 11 a Voyager 1 a 2 v cestě za hranice Sluneční soustavy.

Zdroj: www.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí