Jak probíhal objev gama záblesku označeného GRB 080319b?

19. března 2008 v 7 hodin 12 minut našeho času došlo v souhvězdí Pastýře k velkému kosmickému výbuchu, který nastal ve velké vzdálenosti a projevil se jako takzvaný gama záblesk. Detekovala ho družice americké NASA Swift a současně i další družice. Současně došlo i k záblesku optickému, to znamená záblesku světla viditelného našima očima.

Ta noc byla prý na záblesky bohatá, kolik jich bylo zaznamenáno a kolik jich běžně, třeba během týdne, vybuchne?

To je zajímavá hra se statistikou malých čísel. Ten den máme zaznamenané čtyři záblesky, takže je musíme oddělovat písmeny, normálně se označují jen datem. Když se podíváme na statistiku posledních měsíců, tak máme v listopadu sedm, v prosinci jeden, v lednu tři, v únoru sedm a zatím do 25. března deset záblesků. Ale nedomníváme se, že je to něco jiného než kolísání statistiky.

Záblesk se podařilo nasnímat také ze Země a to dokonce ještě před objevem družicí Swift. Copak astronomové věděli, kde gama záblesk zazáří?

To je takový malý trik, protože nejenom my, ale i naši zahraniční kolegové se domnívají, že kosmické záblesky gama jsou doprovázeny i optickými záblesky, takže vymysleli různé rafinované způsoby, jak se jim dostat „na kobylku“. Jeden z nich je, že my víme, kam se družice, které detekují gama záblesky, dívají, takže současně pozemskými dalekohledy a i velmi malými kamerami sledujeme stejná místa. Tím způsobem získáme optická data přesně pro ty časy, kdy pak jsou záblesky pozorovány z družic.

Co se do dnešního dne podařilo o tom gama záblesku zjistit?

Vědecké analýzy jsou teprve v proudu, takže to co víme, je velmi omezené. Jedno je jisté – že to je velmi intenzivní záblesk záření gama, kterých není mnoho. Pak jsme byli schopni určit vzdálenost. Zajímavé je, že je asi 7,5 miliardy světelných let, což je o něco více než polovina vzdálenosti, do které vůbec dohlédneme. Nejpodstatnější a nejzajímavější na tom je, že ten objekt byl provázený i velmi výrazným zábleskem ve viditelném světle, který poprvé v historii sledování gama záblesků dosáhl viditelnosti pouhým okem.

Gama záblesky známe asi 35 let, proč byl takto jasný záblesk objeven až letos?

To je způsobeno hlavně tím, že první desítky let byla lokalizace těchto jevů na obloze velmi špatná a trvala dlouho. Velmi často třeba trvalo dny, než jsme měli pozice těch objektů a pak už na dané místo namířit dalekohledy bylo pozdě. Postupně se to zlepšovalo, dneska už máme dalekohledy, které reagují na data z družic během deseti sekund nebo půl minuty. Máme i chytré systémy, které sledují neustále pozice gama družic a získávají simultánní data, takže v tom to je.

Co říkáte na to, že aspoň některé gama záblesky jsou tak jasné, že by je viděl člověk okem i bez dalekohledu?

Já už tuto hypotézu nosím v hlavě asi 20 let, protože jsme se domnívali, že když ty takzvané dosvity gama záblesků mají určitou jasnost, třeba hodiny nebo desítky hodin „po“, tak v maximu musí být mnohem jasnější. Ale byl problém získat optická data ve viditelném světle pro časy identické s časy gama záblesků. Dneska se to daří a ukazuje se, i když výjimečně, že některé ty jevy jsou tak jasné, že je vidíme očima. Zajímavé je na tom, že tento jev byl detekovaný jedním z pozemních experimentů (je to polsko-americký experiment Pi of the Sky), nezávisle na gama družicích, nezávisle na gama záblesku. Z toho pochopitelně vzniká myšlenka, že optické záblesky, které trvají kolem jedné minuty a mohou být viditelné pouhým okem, i když nejsou moc četné, mohou být v našich archivech. Například v archivech astronomických desek různých observatoří a nebo i v archivu, který máme v Ondřejově, na observatoři Astronomického ústavu AV na deskách z tzv. bolidové sítě. Domnívám se, že tam by takové jevy měly být dohledatelné.

Podařilo se už někdy najít na některé z těch fotografických desek gama záblesk?

Gama záblesk ne, ale podařilo se nám najít zjasnění, kosmické záblesky, které trvaly řádově desítky minut a byly později potvrzeny jako reálné objekty. Namířili jsme na ta místa velké výkonné dalekohledy a zjistili jsme, že ne daných pozicích jsou slabé modré galaxie, kvasary. My se domníváme, že to, co jsme pozorovali, byly výbuchy nebo zjasnění z tzv. blazarů, cože zvláštní druh aktivní galaxie. To, co bychom chtěli pozorovat u gama záblesků, bude mít podobný projev.

Myslíte, že by si člověk záblesku na obloze vůbec všiml, i kdyby se tím směrem díval?

Kdyby se tím směrem díval, tak by si toho jistě všiml. Problém trošku je, že nevíme, kam se dívat, protože tyto objekty jsou nepředvídatelné. Nicméně nám chodí hlášení – minulý týden jsem zase jedno dostal – že amatérští astronomové pozorují na obloze zjasnění nové hvězdy, které se objeví třeba na jednu dvě minuty a pak zhasnou. Tyto jevy ale mohou mít i jiné příčiny než jen kosmické záblesky gama a my musíme tyto jiné příčiny vyloučit, abychom si mohli být jisti, že jde o jev, který nás zajímá.

Jak maximálně mohou být záblesky na obloze jasné, může některý z nich překonat třeba i ty nejjasnější hvězdy?

Myslím si, že těžko můžeme očekávat, že budou o mnoho jasnější než ten objekt, který byl pozorován a měl asi 5 magnitud. Nejjasnější z jevů budou, řekněme tak jasné, že budou o něco slabší než hvězdy Malého vozu, ale mohou být vidět pouhým okem. To platí pro objekty, které jsou vzdálené. Pokud by některý objekt tohoto druhu byl blíže než ten z 19. března, tedy blíže než 7,5 miliardy let, pak to pochopitelně znamená, že by byl opticky jasnější a tedy jasnější i na naší obloze.

Rozhovor vysílala stanice ČRo Leonardo 29. března 2008 v pořadu Nebeský cestopis. Zvukový záznam pořadu najdete v archivu rozhlasu. Rozhovor přepsala Věra Bartáková.