Brzy po prvních pokusech pozorovacích přišly i pokusy fotografické. S jednoduchým fotoaparátem, černobílým Fomapanem a stativem přišly první obrázky noční oblohy. Pak stavba vlastního dalekohledu, první montáž a další snímky. Newton o průměru 210 mm s ohniskem 1 metr, Rubinar s ohniskem půlmetrovým, pointační okulár a hlavně několikahodinové expozice za chladných nocí přivedly Martina Myslivce k myšlence vše si trochu usnadnit. A tato myšlenka padla na úrodnou půdu. Jako zdatný elektronik a programátor si svou stařičkou montáž GS 280 zmodernizoval nejdříve o pohon deklinační osy a nakonec o autopointaci za pomoci stařičkého notebooku a webkamery. Tím se zvedl nejenom komfort, ale i kvalita fotografování. K tomu přispěl i přechod na diapozitivní fotografický materiál.
Po několika dalších letech vylepšování této sestavy Martin zjistil, že se dostal až na samou hranici její využitelnosti a začal uvažovat co dál.
Logickým krokem bylo pořízení pevnější montáže EQ6 a nakonec i přechod na digitální techniku snímání. Tu posloužila digitální zrcadlovka Canon EOS 300D, známá i pod označením Rebel. Zdálo se, že je opět na nějaký čas pokoj. Nestalo se tak. Právě digitální záznam ukázal, že co bylo dobré při použití klasického filmu, pro digitální senzor již nestačí. Nepřesná pointace, kvalita optiky i rezervy v zaostření vedly nakonec k dalšímu vylepšení přístrojového vybavení. Sestavu doplnil japonský ED semi-apochromát Borg 77ED, využívaný zejména při fotografování rozsáhlejších hvězdných polí. Nová elektronika pointace a navádění obohatila i stávající EQ-šestku.
V roce 2006 došlo zatím k poslední změně astrofotografického vybavení. Newtona 210/1000 mm nahradil krátký katadioptrický systém Vixen VC200L, provozovaný při ohnisku 1800 mm na detailní záběry úhlově malých objektů, nebo při redukovaném ohnisku 1290 mm. Mezeru v ohniskové vzdálenosti mezi Borgem 77ED, jež je 308mm, a Vixenem zaplnil vlastnoručně postavený světelný newton 185/610mm korigovaným pomocí komakorektoru Televue Paracorr. A digitální zrcadlovku Rebel doplnila CCD kamera QHY8.
Tak nějak vypadal technický růst českého astrofotografa. Ovšem, jak potvrdí jistě každý fotograf, jen v technice to není. Martin se ponořil i do zpracování snímků, a to zejména v její digitální sféře. A množství rad a návodů nejen na jeho vlastních webových stránkách, ale i na různých astronomických internetových fórech a diskusích ukazují, že se i této oblasti zhostil výborně. Nakonec to můžeme posoudit sami. Některé své snímky Martin Myslivec zaslal do soutěže ČAM a několikrát získal titul Astrofotograf měsíce. V roce 2007 pak byl porotou vybrán dokonce za Astrofotografa roku 2007.
Soutěžní snímek Martina Myslivce, který zvítězil v září 2007 a který jej nakonec dovedl i k titulu Astrofotograf roku 2007, se týká fotografie naší nejbližší velké galaxie. Objekt M31 byl vyfotografován bezpočtukrát a mohlo by se zdát, že se jedná o banální úkol a nemá smysl to dělat znovu. Rozměr této galaxie na obloze je veliký a mnozí, kteří jsou obeznámeni s jejím obláčkem při visuálním pozorování se diví, o kolik větší je spirála na dobré fotografii. A tady jsme u kořene věci. Zachytit objektivně málo husté okrajové partie galaxie, spolehlivě proexponovat galaktický střed a přitom podchytit strukturu spirálních ramen s podtržením jejich plasticity a kontrast zvyšující prachové oblasti, to už je za hranicemi prosté fotografie. Profesionálové, kteří pracují s velkými přístroji zpravidla celý obraz galaxie drobí na spoustu dílčích záběrů a v nich potom usilují o sledování jednotlivých hvězd, mlhovin, hvězdokup a dalších objektů obdobných těm, které známe z naší Mléčné dráhy. Podíváte-li se do ilustrací na stránkách velmi prestižního Astrophysical Journal, kudy se více než jedno století ubírá vývoj astronomie a astrofyziky, mnohé z nich sice udivují svou podrobností uvnitř galaxie v Andromedě, avšak přiznejme si, nejsou příliš pěkné na pohled. U Martina Myslivce to je ale jiné. Nejen že obrázek hýří detaily v rámci amatérských možností, je ale i pěkný a pomáhá nám vytvářet fascinující celkový dojem vzdáleného vesmírného objektu, hýčká nás jeho barevností, složitostí i prostotou. Autor asi nedosáhl ještě úplného vrcholu, což je dobře, ale pokuste se prohlédnout jeho dřívější snímky stejného objektu před dvěma či čtyřmi léty na webu a uvidíte kolik toho již ve fotografii udělal a jak odborně vyrostl.
To nejcennější však není asi ani vybavení, ani znalosti zpracovatelských postupů a práce se grafickými programy. Cennější je přístup ke svému okolí a zejména z začínajícím astronomům. Jak jsme zmínili již v úvodu, Martin Myslivec neúnavně sleduje diskusní fóra a hlavně, mnohdy znovu a znovu, vysvětluje, radí a pomáhá. Mnozí z nás „vyrostli“ na takových lidech jako byli pánové Klepešta, Bečvář a Zeman s jejich neocenitelnými náměty a radami při stavbě našich prvních dalekohledů a pokusů o zachycení krás oblohy na skleněnou fotografickou desku či film. Dnes by nám již asi neporadili. Koloid a celuloid nahradil elektronický čip a odstředivý regulátor otáček by si už asi do pohonu dalekohledu zařadil asi málokdo. Doba je trochu jiná a jiní jsou i lidé, kteří mohou poradit a pomoci. Mezi ně patří právě Martin Myslivec. A právě i za to, mimo své fotografie galaxie M 31 v Andromedě, získal titul Astrofotograf roku 2007. Gratulujeme. |
