Česká astronomická společnost
| Česká stopa v měsíčním prachu | 2008.06.17 14:38 |
Poslední člověk, jehož noha před téměř 36 roky zanechala v měsíčním prachu svůj otisk, byl americký astronaut s česko-slovenskými předky Eugene Cernan. A v těchto dnech máme to potěšení uvítat Eugena Cernana opět v České republice. |
|
Eugene Andrew Cernan se narodil 14.3.1934 v Chicagu. Jeho prarodiče z otcovy strany, Štefan a Anna Černanovi, pocházeli ze slovenské obce Vysoká nad Kysucou, prarodiče z matčiny strany, František a Rozálie Cihlářovi z jihočeských Bernartic u Tábora a Nuzic u Bechyně. Po ukončení studií se stal pilotem vojenského námořnictva USA a v roce 1963 prošel úspěšně výběrem a byl přijat do 3. oddílu amerických astronautů. Gemini 9A – kosmická vycházka Během 130 minut trvající kosmické vycházky, jištěn jen 7,6 metrů dlouhým lanem, provedl astronaut řadu experimentů. Pro značné fyzické vytížení nebyl přesto celý plánovaný program splněn, nepovedlo se vyzkoušet speciální zařízení pro pohyb astronautů ve volném kosmu a vycházka byla předčasně ukončena. Přesto bylo dokázáno, že člověk může ve volném kosmu bezpečně pobývat i pracovat, i když jakákoliv činnost je mnohem náročnější než se předpokládalo. Apollo 10 – generálka pro Měsíc Druhá kosmická cesta Eugena Cernana vedla již k Měsíci. K Měsíci, nikoliv ještě na Měsíc – expedice Apollo 10 byla komplexní generálkou přistání na povrchu našeho kosmického souputníka. Opět s Thomasem Staffordem jako velitelem a s Johnem Youngem jako pilotem velitelské sekce Apolla 10 odstartoval 18.5.1969 Cernan, pilot lunárního modulu Snoopy, vyzkoušet v těsné blízkosti Měsíce všechny operace a manévry které budou zapotřebí pro úspěšné přistání prvních lidí na měsíčním povrchu. K tomu se přiblížili na necelých 15 kilometrů. V okamžiku simulace odletu od Měsíce však došlo k vážné počítačové závadě, která jen díky duchapřítomnosti a zkušenosti obou pilotů neskončila tragickou havárií. Lunární modul se během 15 sekund letu osmkrát převrátil vzhůru nohama a málem se zřítil na povrch Měsíce. K tragédii chyběly pouhé dvě vteřiny… První barevná kamera na palubě Apolla 10 přiblížila vesmír miliónům lidí na Zemi. A velké množství detailních záběrů měsíčního povrchu umožnilo dokonale naplánovat přistání Apolla 11, ke kterému došlo o dva měsíce později. Cesta byla, i díky Eugenu Cernanovi, otevřena. Apollo 10 se ze své cesty vrátilo úspěšně 26.5.1969. Po osmi dnech a třech minutách letu přistála posádka Thomas Stafford, Eugene Cernan a John Young v Tichém oceánu, kousek od patrolující záchranné letadlové lodi USS Princeton. Těm, kterých jsem se dotkl, se omlouvám. Těm, kteří mě chápou, děkuji. Málem tragická rotace lunárního modulu patnáct kilometrů nad měsíčním povrchem měla po přistání jednu kuriózní dohru. Eugene Cernan byl donucen se veřejně omluvit za „neslušná a nespisovná“ slova, která vykřikl do zapnutého mikrofonu v těch dlouhých osmi vteřinách, ve kterých se snažil zachránit jejich lunární modul Snoopy před zřícením na měsíční povrch. Ačkoliv většina z milionů lidí, kteří jinak nepublikovatelný komentář v přímém vysílání slyšeli, vyjadřovala astronautům podporu, přesto se našlo několik „mravokárců“ kteří byli zděšení z „…kleteb, vulgárností a rouhání…“ a kteří „rozhořčeně protestovali“ proti tomu, že byl k Měsíci donesen „…jazyk, jaký člověk vídá na stěnách veřejných záchodků…“. NASA, v obavě aby nebyla zbytečně narušena příprava k letu Apolla 11, tlaku podlehla a donutila Eugena Cernana k veřejné omluvě. Ten na tiskové konferenci pronesl omluvu v podobě jaká je uvedena v záhlaví tohoto odstavce. Zajímavé je však ještě to, že z této „aférky“ vyšel téměř nedotčen druhý z astronautů v lunárním modulu – velitel Thomas Stafford. Ačkoliv i on pronesl do mikrofonu několik jinak nepublikovatelných výrazů nikdo mu na Zemi příliš nerozuměl. Ne nadarmo měl u svých přátel a kolegů astronautů přezdívku „Drmola“… Havárie vrtulníku, … a druhá… Není mnoho lidí na světě, kteří mohou prohlásit: „Prožil, a přežil, jsem dvě havárie vrtulníků“. Eugen Cernan mezi ně patří. V rámci nácviku přistání na Měsíci používali astronauté maličké helikoptéry Bell H-13 (dobře známé nám všem například se seriálu M.A.S.H.) – jejich manévrovací schopnosti nejlépe napodobovaly pohyb přistávajícího lunárního modulu. Ke jmenování do posádky Apolla 17 měl Eugene Cernan začátkem roku 1971 ještě hodně daleko, přesto i on do úmoru dřel v přípravě. Tak tomu bylo i v sobotu 23. ledna 1971, kdy se při rutinním tréninkovém letu vlastní pilotní chybou zřítil s helikoptérou v rychlosti přes 180 kilometrů v hodině do řeky Indiana River nedaleko Kennedyho kosmického střediska. Následoval výbuch paliva a úplné roztříštění malého stroje s jehož zbytky klesl astronaut až na dno nehluboké řeky. Naštěstí se však, díky svému výcviku, dokázal z trosek rychle vyprostit a vyplavat. Jenže přímo doprostřed hořícího leteckého benzínu rozlitého po hladině. Pod hladinou podplaval hořící skvrnu a dostal se do bezpečné vzdálenosti od místa havárie. Záchrana popáleného a potlučeného astronauta se sežehnutými vlasy potom přišla od náhodné turistky s loďkou. Tato havárie naštěstí neovlivnila nominaci Eugena Cernana do křesla velitele Apolla 17. Podruhé si Cernan prožil pád vrtulníku o třicet roků později - v neděli 28. října 2001, při své návštěvě v České republice havaroval, tentokrát jako pasažér, s vojenským vrtulníkem MI-8. Při cestě z Prahy do jihočeských Bernartic, rodiště svých předků, došlo vrtulníku, na jehož palubě byl kromě Eugena Cernana i první čs. kosmonaut Vladimír Remek a další hosté, kvůli technické závadě palivo a při nouzovém přistání havaroval. Cernan byl převezen na pozorování do pražské Ústřední vojenské nemocnice (kde se „mimo protokol“ setkal s českým presidentem Václavem Havlem, který tam byl též hospitalizován), žádnou závažnou újmu na zdraví naštěstí neutrpěl. To se však již nedá říci o dalších pasažérech vrtulníku MI-8. Při havárii naštěstí nikdo nepřišel o život. Apollo 17 – poslední muž na Měsíci I přes havárii s vrtulníkem na Indiána River, i přes zranění (utajené před lékaři i nadřízenými) šlachy na pravé noze krátce před plánovaným startem, seděl 7. prosince 1972 Eugene Cernan v křesle velitele expedice Apollo 17 a chystal se ke svému třetímu kosmickému dobrodružství – a tentokrát už opravdu k letu přímo na Měsíc! Lunární modul „Challenger“ přistál na měsíčním povrchu v podvečer 11. prosince 1972 v oblasti údolí Taurus-Littrow. Eugene Cernan se stal 11. člověkem který vystoupil na měsíční povrch, jeho partner, geolog Harrison Schmitt dvanáctým. Při třech vycházkách si pobyl na měsíčním povrchu celkem 22 hodin a 5 minut. Do dnešních dnů je Eugene Cernan posledním člověkem který zanechal na Měsíci svojí stopu – od 13.prosince 1972 na povrch našeho vesmírného souputníka již nikdo nevstoupil. Se třetím členem posádky, pilotem velitelské sekce „America“ Ronaldem Evansem, se šťastně vrátili na Zem 19.prosince 1972 - v Tichém oceánu na ně již čekala patrolující letadlová loď USS Ticonderoga. Z oddílu NASA i z armády odešel Eugene Cernan v létě 1976 a poté působil v několika soukromých firmách ve vrcholovém managementu. Je jedním z nejslavnějších kosmických veteránů, jedním ze tří mužů, kteří se k Měsíci vydali dvakrát (dále ještě Jim Lovell a John Young). Ve vesmíru prožil, při třech svých kosmických expedicích, celkem 23 dnů 14 hodin a 16 minut, čtyřikrát přitom vystoupil mimo kosmickou kabinu (1x při letu Gemini 9A, 3x při práci na měsíčním povrchu). Jeho jménem je pojmenována planetka č. 12790 (Cernan) objevená na jihočeské observatoři na Kleti. Cesta domů Do Československa se Eugene Cernan podíval poprvé v roce 1974 – i když jen neoficiálně. Vedoucí představitelé ČSSR se s ním setkat odmítli, přestože sebou přivezl vzácný dárek – československou vlaječku, kterou s sebou měl v roce 1972 na měsíčním povrchu při expedici Apolla 17 – tu od něj nakonec převzal ředitel Astronomického ústavu v Ondřejově docent Perek. Na Ondřejově je vlaječka dodnes vystavena (i když v těchto dnech je vzácným exponátem výstavy „Stopy lidí“ v Národním muzeu). Následující návštěva byla až po rozpadu Československa – samostatné Slovensko i Českou republiku navštívil Cernan v roce 1994. Následovali návštěvy v roce 2001 (při ní havaroval s vojenským vrtulníkem), v roce 2002 (to se po pražských Příkopech projížděl v replice lunárního Roveru) a v roce 2004 (kdy podepisoval mimo jiné svojí knihu „Poslední muž na Měsíci“). Věřme, že současná návštěva není posledním setkáním se slavným astronautem s česko-slovenskou krví. Zdroje:
|
|
| Halousek Milan Zobrazeno: 7628x Tisk | |
Text podléhá autorskému zákonu a nesmí být bez vědomí autora šířen.