Počátkem května roku 1006 pozorovatelé z Afriky a Evropy až po Dálný východ spatřili a zaznamenali objevení se jasného světla na obloze; tuto událost nyní označujeme jako supernova SN 1006. Hrůzu nahánějící exploze supernovy způsobila definitivní zánik hvězdy – bílého trpaslíka – ve vzdálenosti téměř 7000 světelných let od Země. Supernova byla pravděpodobně jasnější než hvězdy viditelné pouhým okem a možná překonala i jasnost Venuše, nejjasnějšího objektu na noční obloze, kterou předčí svým svitem pouze Měsíc. Byla pozorovatelná dokonce ve dne po dobu několika týdnů, na noční obloze byla pouhým okem viditelná přinejmenším 2,5 roku, než nadobro „zmizela“.

Teprve v polovině 60. let minulého století radioastronomové poprvé detekovali přibližně kruhový prstenec řídkého materiálu a určili polohu supernovy. Pozorovaný prstenec měl průměr 30´ (obloukových minut), což přibližně odpovídá úhlovému průměru Měsíce v úplňku. Velikost pozůstatku naznačuje, že rázová vlna se při explozi supernovy šířila rychlostí přinejmenším 30 miliónů km/h.

V roce 1976 bylo oznámeno, že byla poprvé zaznamenána neobyčejně slabá emise pozůstatku po výbuchu supernovy ve viditelném světle, avšak pouze u filamentu, nacházejícího se na severozápadním okraji prstence rádiového záření. Nepatrná část tohoto vlákna je zachycena na detailním snímku z Hubblova kosmického dalekohledu.

Plynný vodík byl rychle se šířící rázovou vlnou zahřát na vysokou teplotu, v důsledku čehož začal svítit i v oboru viditelného světla. Optické záření tak ukazuje astronomům v detailní „momentce“ aktuální polohu a tvar rázové vlny v daném okamžiku. Podle současných poznatků má pozůstatek po explozi supernovy SN 1006 průměr téměř 60 světelných roků a stále se rozpíná rychlostí zhruba 9 miliónů km/h.

Pozůstatek po supernově SN 1006 se nachází v naší Galaxii. Leží více než 14° od galaktické roviny, kde je relativně malá příležitost ke srážkám s bližšími či vzdálenějšími objekty v zobrazeném zorném poli. Na pořízené fotografii je zachyceno velké množství vzdálených galaxií (oranžové protáhlé objekty), nacházejících se ve velkých vzdálenostech od Země. Většina bílých teček jsou bližší či vzdálenější hvězdy naší Galaxie.

Fotografie vznikla složením snímku, zachycujícího záření vodíku, který byl pořízen v únoru 2006 kamerou ACS (Advanced Camera for Surveys), a dalšího snímku, který pořídila v dubnu 2008 v modrém, žlutozeleném a v blízkém infračerveném světle kamera WFPC-2 (Wide Field Planetary Camera-2) na palubě HST. Pozůstatek po výbuchu supernovy byl na snímku uměle vybarven do červena.

Zbytek po explozi supernovy SN 1006 si můžete v celé své kráse prohlédnout na dalším snímku, který vznikl sloučením dat z rentgenové družice Chandra (modrá barva), záření ve viditelném světle je znázorněno žlutou barvou a rádiové záření v červené barvě (oboje na základě pozemních pozorování). Jedna složka binární hvězdné soustavy – kompaktní bílý trpaslík – na sebe postupně nabaloval materiál z druhé složky dvojhvězdy. Nárůst hmotnosti nakonec vedl k zažehnutí termonukleární reakce, která způsobila explozi a následné zničení bílého trpaslíka. A protože vzdálenost zbytku supernovy je asi 7000 světelných let, z toho vyplývá, že k explozi ve skutečnosti došlo 7000 let před tím, než světlo v roce 1006 dosáhlo Země. Rozpínající se oblak plynných zbytků explodované hvězdy se nachází v souhvězdí Vlka (Lupus) na jižní obloze.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí