Jak je to s amatérskými astronomy ve vědě?
V astronomii hráli amatéři odjakživa docela klíčovou roli - konec konců i Galileo Galilei byl spíše fyzik a matematik a astronomii začal dělat aniž by měl nějakou profesionální zkušenost. A takových astronomů amatérů, kteří zasáhli významně do rozvoje astronomie, bylo mnoho a zvláštní jsou jejich povolání. Jsou mezi nimi třeba vrátní, lékaři, lékárníci i podnikatelé, kteří měli peníze a tedy se věnovali svému koníčku na velmi vysoké úrovni. Ta rozmanitost je překvapující a sahá i do současnosti. Celou řadu objevů, které byly velmi významné, zejména v rádiové astronomii, udělali inženýři elektrotechniky. Astronomové profesionálové zpočátku dokonce ani nevěřili, že je nějaká radioastronomie možná.

Dokázali amatéři v minulosti a současnosti dosáhnout takových výsledků, které potom uznal celý profesionální svět?
Ano, s tím ani nebyly velké problémy, protože v astronomii je objev jako houska na krámě – ve chvíli, kdy uděláte nějaké unikátní pozorování, když třeba objevíte nějakou kometu nebo planetku, se to nedá zpochybnit. V tomto směru je situace možná snazší než jinde, kde se dá vždycky diskutovat, kdo byl ten první, kdo toho udělal nejvíc a tak dále. V astronomii je to jasné, zejména pokud jde o pozorovací objekty.

Už jste se zmínil, že v historii byly případy amatérů, kteří byli vrátnými na observatoři a nakonec se z nich stali profesionální astronomové. Jaké byly jejich příběhy, jak se to stalo?
Podle mého soudu to byli lidé s přirozenou inteligencí, kteří nedosáhli vzdělání z nějakých vnějších důvodů. Například proto, že jejich rodiče neměli peníze nebo byli sirotci a podobně, takže se museli nějak živit. Když dostali příležitost vidět astronomy při práci, tak to „okoukali“. Hlavně v sobě měli něco, co vyžaduje každá vědecká práce – důslednou snahu o objektivitu, o vyloučení všech možných chyb, o to, aby člověk nepropadal vlastním předsudkům či vlastnímu nadšení. To je základ skeptické vědecké metody, který oni v sobě měli nějak živelně. Díky tomu se pak stali profesionály s mezinárodním kreditem. Později buď dostali čestný doktorát nebo si ho stačili ještě udělat i formálně.

Který amatérský astronomický výsledek považujete za vůbec nejzajímavější?
Pokud jde o světovou astronomii, tak velkým převratem byly právě výzkumy radiových astronomů. Otevřely nové okno do vesmíru. Lidé jako Grote Reber, který přišel na to, že Slunce vysílá rádiové záření a publikovali to v prvotřídním americkém vědeckém časopise, v tom pokračovali celý život. Reber ještě stihl otevřít takzvané hektometrové okno do vesmíru. To je zázrak, který se téměř vymyká fyzikálním zákonitostem, protože nikdo nepředpokládal, že na Zemi jsou místa, která jsou otevřena jen několik částí slunečního cyklu. V oboru, který je jinak ze země nepřístupný, tzn. pro stometrové rádiové vlny.

Co dokázali čeští amatérští astronomové?
Historie českých amatérů podle mého soudu začíná bratry Fričovými, kteří z výtěžku své továrny na optické, geodetické a cukrovarnické přístroje financovali výstavbu soukromé hvězdárny v Ondřejově. Ta se stala základem dnešní hvězdárny, která patří Astronomickému ústavu Akademie věd ČR a která je naším nejvýznamnějším vědeckým pracovištěm. Tam je kontinuita, od té chvíle, kdy bratří Fričové učinili první rozhodnutí až po úspěchy současné české astronomie.

V jakých oborech se prosazují čeští amatéři?
Jsou to především pozorování drobných těles sluneční soustavy – meteorů, meteorických rojů nebo bolidů, komet a planetek. Tam patří naši astronomové amatéři k evropské, možná i světové špičce. Pak je tu jeden specifický obor, který souvisí s činností Kamila Hornocha. Jde o objevování nov v galaxii v Andromedě a teď už i v dalších galaxiích. Jde o výkon, který v tomto oboru postavil Kamila na světovou špičku - byl dokonce schopen objevit více nov než profesionální hvězdárny s daleko většími dalekohledy než měl on k dispozici. To je naprosto vynikající úspěch.

Myslíte si, že amatéři budou mít úspěchy i nadále? Když vezmeme v úvahu rozvoj techniky, budou stačit tomu tempu?
Myslím si že ano. Už z toho prostého důvodu, že když se spočítá rozměr všech amatérských astronomických dalekohledů na světě, porovná se s rozměry všech profesionálních dalekohledů, tak plochou přístrojů astronomové amatéři v tuto chvíli vedou poměrem 3:1. To je to rozhodující, protože „to sklo“ – ať už je to čočka nebo zrcadlo – to rozhoduje, kolik dat získáme za jednotku času. V tomto směru jsou astronomové amatéři vepředu. Podobně jsou vepředu v tom, že mají osobní počítače v daleko větším počtu než profesionálové. Úhrnná výpočetní kapacita těchto osobních počítačů, byť jsou to počítače docela obyčejné, je větší než těch profesionálních. To zase dává možnosti pro takové ty metody sdíleného počítání jako je například hledání signálů mimozemských civilizací. Dneska si každá významná světová organizace doslova hýčká své astronomy amatéry, protože jsou schopni třeba dohledávat na snímcích družice SOHO nepatrné stopy po kometách, které „lízají“ Slunce. Nebo značkovat krátery na Marsu – to prostě dělají amatéři. Dneska je tolik dat a tak kvalitních, že každá síla, která je schopná se podílet na jejich zpracování, je cenná. Astronom amatér, který má určité základní předpoklady, svou trpělivostí a vytrvalostí může být neobyčejně platným pomocníkem i budoucí astronomie. A bude.

Rozhovor vysílala stanice ČRo Leonardo v pořadu Nebeský cestopis v sobotu 20. září 2008. Zvukový záznam jako mp3 najdete v archivu rozhlasu. Rozhovor přepsala Věra Bartáková.