Poprvé v historii provozu STS se vydával na trajektorii vedoucí do vyšších zeměpisných šířek. Po letech STS-1 (i=40,3°), STS-2,3 (i=38°), STS-4 až8 (i=28,5°) Columbia při svém 6. kosmickém letu mířila na dráhu se sklonem k rovníku i=57°.
 To znamenalo, že nastávala poprvé příležitost pozorovat Shuttle z našeho území. Právě tuto skutečnost na kosmonautickém semináři ve ValMezu oznámili spolu předpovědi průletů nad naším územím pan Mgr. Antonín Vítek a tuším, že i autor výpočtů p. dr. Petr Lála. Pro mladší připomínám, že to byla doba předinternetová, téměř i předpočítačová co se týká dostupnosti a výkonnosti v domácnostech, doba, kdy se nejen kosmonautika dělila na „západní“ a „východní“ s tomu odpovídající „dostupností“ všech informací. Z toho vyplývá, že informace o časech pozorovatelných průletů byla pro většinu z nás, účastníků semináře, hotovou "bombou". Předpovězené průlety pro plánovaný start 28.11.1983 v podvečer byly následující :
28.11.1983 16:28UT SZ-S-V h=52°
29.11.1983 16:18UT SZ-S-V h=72°
30.11.1983 16:08UT SZ-S-V h=80°
1.12.1983 15:57UT SZ-J-JV h=55°
2.12.1983 15:47UT Z-JV h=38°
3.12.1983 15:37UT Z-JV h=27°
Dnes údaje běžně dostupné z Internetu, aktualizované a graficky znázorňované údaje pro kdejaké kosmické těleso, často automaticky dopravované až do Vaší e-mailové schránky. Nebo dokonce počítané a vizualizované přímo na Vašem PC jen na základě vstupních dat TLE. Tenkráte něco zcela nepředstavitelného.
 Raketoplán Columbia skutečně odstartoval v pondělí 28.11.1983 v 16:00UT. Tři dny nepřálo pozorováním na střední Moravě počasí, takže poprvé jsem raketoplán pozoroval až ve čtvrtek 1.12.1983. Přesně podle předpovědi a s avizovanou výraznou jasností snad nějakých -2mag. Následující dny opět nepřálo počasí a 3.12. se mi už raketoplán pozorovat nepodařilo.
Pod dojmem tohoto pozorování jsem se o pozorování průletů raketoplánů a Saljutů zajímal více. Své amatérské předpovědi jsem postupně vypracovával s pomocí vlastní graficko-výpočetní metody.
 Podle plánovaných datum a časů startů, nebo jiných významných manévrů na oběžné dráze jsem se pomocí programovatelné kalkulačky Casio fx-180P počítal časy průletů a délky výstupných uzlů dráhy, opravoval je podle zkušeností z předchozích letů a také rad pánů Vítka, Lály a Grüna z vzájemné dopisní! korespondence (kde by se vzala nějaká elektronická pošta). Tyto časové a úhlové údaje jsem používal pro nastavování průsvitky s „sinusovkovou“ trajektorií příslušné dráhy (perioda, sklon) na světovou mapu ve válcové projekci. Na mapě jsem měl vyznačeny křivky obzoru a několika úhlových výšek. Podle toho jsem zjistil, zda průlet bude z hlediska trajektorie pozorovatelný a velmi přibližně v jakém směru a výšce nad obzorem. K tomu se doplnil odhad viditelnosti z hlediska osvětlení raketoplánu či Saljut … a většinou to fungovalo. Běda když se start odložil, zpozdil nebo těleso provedlo v době bez delšího pozorování výraznější manévr nebo korekci. Vstupy byly příliš přibližné, výpočet velmi hrubý a střádání odchylek a chyb natolik velké, že na obloze se nic ani před ani po předpovězené době nepohybovalo. Zato úlovky stály zato. Třeba párové přelety obou stanic Saljut a MIR, raketoplánu STS-71 Atlantis 27.5.1995 při průletu ihned 25 min po startu doprovázeného oddělenou nádrží ET apod, později STS s MIRem a poté ISS, ATV…. to už jsme v současnosti. No a dnes s i někteří fotí a natáčí přes svá „skla“ detaily sestavy ISS, konfigurace ISS a STS nebo průlety před kotoučem Slunce a Měsíce. Tak se posunulo přístrojové vybavení „amatérů“ dostupnost a přesnost výpočtů pro pozorování.
 Stručně se vrátím k programu letu STS-9 Columbie se 6-ti člennou posádkou pod vedením veterána John W.Younga.
Hlavní náplní letu byly experimenty v laboratoři Spacelab 1 umístěné v nákladovém prostoru. Na letu se účastnila ESA, na palubě pracoval její německý kosmonaut Ulf Merbold. Právě to vysvětluje, proč se raketoplán vydal poprvé na dráhu se sklonem 57° s trajektorií zahrnující i vyšší evropské zeměpisné šířky.
A tak si pohodlně prohlédnu letový řád všech jasnějších těles pozorovatelných tuto noc například na stránkách IAN , těším se na letošní kosmoseminář ve ValMezu 28.-30.11.2008 a na vše nové a netušené z astronomie a kosmonautiky v budoucnosti.
Toto cestou dodatečně děkuji jak za dlouholetou záslužnou činnost valašsko meziříčské hvězdárně, tak kosmozvěstu panu Mgr. Antonínu Vítkovi ,
za tehdejší pomoc dr. Petru Lálovi a ing. Marcelu Grünovi
a také všem dalším nadšencům popularizujícím dění ve vesmíru.
Více podrobností:
Trajektorie, předpovědi průletů:
|
