Nejprve je nutné se podívat, jak vlastně tato zpráva vznikla. Na počátku byla zřejmě informace od Edwarda Siona, profesora astronomie a fyziky z Villanova University, který oznámil, že systém T Pyxidis je k Zemi blíže, než se původně myslelo. Dříve se jeho vzdálenost odhadovala na 6000 světelných let, nyní se novým výzkumem zjistilo, že je zhruba poloviční - kolem 3260 světelných let.

T Pyxidis patří mezi takzvané rekurentní novy, což znamená, že explodovala již několikrát. Její výbuchy byly pozorovány zhruba ve dvacetiletých intervalech - v letech 1890, 1902, 1920, 1944 a zatím naposledy 1966. Během těchto výbuchů stoupla vždy její jasnost z přibližně 15. na 7. magnitudu. Rekurentních nov je zatím známo jen osm a jsou roztříděny do tří skupin. T Pyxidis má svou vlastní skupinu, protože její světlená křivka se nepodobá žádné z ostatních. Nejprve asi tak týden zjasňuje, poté dvacet až třicet dní setrvá v maximu a nakonec pomalu zeslábne.

Tento hvězdný systém překvapil astronomy před několika lety, kdy jeho snímky pořídil Hubbleův vesmírný dalekohled. Tehdy se ukázalo, že kolem bílého trpaslíka nejsou očekávané rovnoměrně rozložené obálky z materiálu, který při explozích odmrštil. Na fotografiích je vidět více než 2000 útvarů o velikosti zhruba jeden světlený rok, které jsou rozmístěny v osmi soustředných kruzích. Tyto shluky pravděpodobně vznikly tak, že materiál, vyvržený při novějších explozích, "dohnal" pozůstatky předchozích výbuchů a reaguje s nimi. To bylo pro vědce velké překvapení a donutilo je přehodnotit modely, které do té doby používali.

To je sice zajímavé, ale stále to nedává žádný důvod k obavám. Čím by tedy měla být tato hvězdná soustava nebezpečná? Jde o to, že od roku 1966 nedošlo k dalšímu výbuchu. Pokud by se hvězda držela stále své přibližně dvacetileté periody, měla už explodovat minimálně jednou, spíše však dvakrát. Při každém výbuchu se zbaví části své hmoty a celý proces předávání materiálu z hmotnější hvězdy může pokračovat znovu od začátku. Pokud však k explozi nedojde, není vyloučeno, že se na povrchu bílého trpaslíka uloží tolik materiálu, že jeho celková hmotnost překročí Chandrasekharovu mez. Pak by vybuchl jako supernova a zhroutil se v neutronovou hvězdu. Při takové explozi by došlo k uvolnění extrémně velkého množství energie. Jak by takový mohutný výbuch ovlivnil Zemi a život na ní se vědci nemohou shodnout. Jedni tvrdí, že by byla Země zasažena mimo jiné gama zářením o síle asi jako 1000 slunečních erupcí, jiní oponují, že aby nastala takováto situace, musela by být supernova 10x blíže.

Kombinace toho, že někdy v budoucnosti může v T Pyxidis dojít k výbuchu supernovy spolu s ohlášením, že její vzdálenost je menší, než se předpokládalo, vedlo k tomu, že někteří novináři popsali situaci jako velmi nebezpečnou. Ve skutečnosti není vůbec jisté, zda opravdu k explozi supernovy někdy dojde a jestli si jen nova nedala delší "přestávku", po které dá o sobě zase vědět. Pokud by přeci jen nakonec hvězda opravdu vybuchla jako supernova, zřejmě by k tomu došlo až tak za 10 miliónů let, takže v dohledné budoucnosti nám opravdu z této strany žádné nebezpečí nehrozí.

Pro pobavení - článek z časopisu AHA!: Astronomové varují: Hrozí zánik Země!