Ruský kosmonaut Maxim Surajev, momentálně dlouhodobě pracující na palubě ISS jako člen 22. základní posádky, píše z paluby Mezinárodní kosmické stanice vlastní internetový blog, kde si mohou zájemci číst o každodenním životě na oběžné dráze. V posledních dnech Maxim shrnul na svém blogu pocity ze své první kosmické vycházky, kterou absolvoval 14. ledna (viz. článek). Překlad jeho vyprávění vám přinášíme v tomto článku.

Co vám mohu říct o kosmické vycházce? EVA (činnost mimo loď) je velmi obtížná. Vyžaduje dlouhou a záludnou přípravu.

Každý systém skafandru je prověřován - lithiové zásobníky (pro odstranění oxidu uhličitého), baterie,… Chladící systém musíme izolovat, protože se vzduchem uvnitř jednoduše nebude fungovat. A tohle všechno se týká pouze skafandru. Kromě něj musíme vzít v úvahu spoustu podobných věcí. Například potřebujete mít s sebou všechno, co budete potřebovat. Řekněme, že váš šroubovák není ten správný a vy nemůžete během výstupu uvolnit šroub. Nemůžete si jít pro správný šroubovák. Proto pečlivě zkoušíme každý kus nářadí a vybavení, které si bereme s sebou "ven", kde je upevníme, aby neodletěly. Pokud nám něco uletí, je to katastrofa, protože nemáme žádnou náhradu. Navíc musíme připravit v přechodové komoře speciální panely, používané při kosmických výstupech a vynést z ní všechno kromě našich skafandrů. Prostě všechno velmi pečlivě, dvakrát až třikrát kontrolujeme.

A výstup sám… Tuny pocitů! Těžká práce ale velmi zajímavá.

Měl jsem dlouho strach. Nebyl to ale strach ze selhání. Byl to obyčejný lidský strach - prostě jdete ven do prázdnoty. Máte dva bezpečnostní popruhy nebo jeden a vaši ruku - to je všechno. Když se z nějakého důvodu odpoutáte a odletíte pryč od stanice, třeba jen metr - je to, nic vám nepomůže, nikdo vás nemůže zachránit, není způsob, kterým by jste se vrátili. Neexistuje vybavení, které by vám pomohlo. Proto je pro kosmické výstupy přísné pravidlo - dva bezpečnostní popruhy. Anebo dvě karabiny nebo jeden popruh a vaše ruka.

"Teplo" nad denní polokoulí Země cítíte velmi dobře, jako na pláži. Během našeho výstupu jsme byli třikrát "ve stínu" a po jeho opuštění bylo zřetelně cítit, jak rukavice hřejí. Sám skafandr má dobrý termoregulační systém a nebude vám v něm horko. Ale rukavice jsou jen z gumy a zahřívají se.

Za skoro celých šest hodin jsme se určitě unavili. Ruce a záda taky… Přesněji, ne záda ale místa, kde skafandr těsně přiléhal k tělu a třel se o něj. Upřímně řečeno, Oleg (Kotov) i já si myslíme, že skafandry byly trochu těsné…

Také bych chtěl moc poděkovat Olegovi. Je dobrý, má zkušenosti s kosmickými výstupy a všechno mi ukázal, vysvětlil a pomohl s přípravou. Díky němu šlo všechno hladce. Znal a poradil. Mockrát ti děkuji!

Přinášíme ještě jeden příspěvek z blogu:

Surajev píše: Velmi jsem se zasmál, když jsem četl tento komentář od Alexandra:
"Sledoval jsem výstup na NASA TV. Všechna komunikace v ruštině byla nějakou paní překládána do angličtiny. A byl tady jeden moment: Oleg řekl: "Podívej se dozadu - jsou tam dinosauři!" Tlumočnice byla v šoku a já jsem se velmi smál. Gratuluji k úspěšnému výstupu:)"

Surajev pokračuje: Dinosauři tam opravdu byli. A byl jsem to já, kdo o nich mluvil. A bylo to takhle: "Dinosauři" jsou speciální nářadí pro práci v otevřeném prostoru, něco jako kleště, které používáme ke stříhání. Měl jsem "dinosaury" v mé tašce a Oleg ji připevnil k zábradlí. A já jsem za sebou viděl, jak ta taška poletuje ale neviděl jsem, že je připevněná. Takže jsem řekl Olegovi, že dinosauři létají:).

Převzato:
Orbitální blog Maxima Surajeva, www.nasa.gov