Venuše míjí Jesličky

Pokud v období od 19. do 21. června zamíříte malým dalekohledem (divadelním kukátkem, loveckým triedrem) na Venuši, velmi jasný bod nad západním obzorem, spatříte nejen samotnou planetu, ale také otevřenou hvězdokupu M44 v souhvězdí Raka. Tato hvězdokupa, lidově zvaná Jesličky nebo Roj včel, je jednou z nejjasnějších na obloze. Očima se na temném nebi jeví jako mlhavá skvrnka o úhlovém průměru skoro tří měsíčních úplňků. Už malý přístroj odhalí centrální část kupy s fotogenickým seskupením nejjasnějších hvězd do písmene "V". Ve skutečnosti útvar sčítá přes 200 hvězd. Hvězdokupa je poměrně mladá - její stáří se odhaduje na 730 miliónů let. Od Slunce leží asi 580 světelných let.

Planeta Venuše se nejblíže ke kupě dostane v neděli 20. června, a to k jejímu okraji na vzdálenost 0.8° (asi jeden a půl měsíčního úplňku). Ve skutečnosti je však bude dělit propastná vzdálenost zmíněných 580 světelných let, neboť Venuše bude od Země jen 1.15 AU (astronomická jednotka; střední vzdálenost Země od Slunce, tedy asi 150 miliónů km), což je v přepočtu řádově jen desetitisícina světelného roku.

Planety Sluneční soustavy jsou "na návštěvě" u této hvězdokupy poměrně často - centrum kupy totiž leží asi 1.5° severně od ekliptiky (roviny zemské dráhy a též roviny, poblíž ní se pohybují i ostatní planety). Naposledy to byl v listopadu minulého roku Mars, tu samou planetu tam pak za velmi dobrých podmínek najdeme 1. října příštího roku.

Na severním obzoru najdeme kometu

Najít kometu C/2009 R1 McNaught, která je v tomto období již na městy nepřesvětlené obloze pozorovatelná očima, bude v době kolem slunovratu poměrně snadné. Na obloze totiž prolétá kolem nejjasnější hvězdy v souhvězdí Vozky, hvězdy Capelly (s hvězdnou velikostí 0.2 magnitudy). Tato hvězda je v červnu nízko nad severním obzorem zdaleka nejjasnějším objektem a v našich zeměpisných šířkách nikdy nezapadá. Kometu díky hvězdě najdete jednoduše - v noci ze 21. na 22. června prolétá jen 1.6° (asi tři měsíční úplňky) severně od ní.

K pozorování komety je třeba si najít nějaké vyvýšené místo s odkrytým severním obzorem a oblohou pokud možno co nejméně rušenou městským osvětlením. Poznáme ji jako "kapkovitě" rozmázlou hvězdičku, již malý dalekohled pak ukáže ohon mířící od Slunce (které je pod obzorem), tedy nahoru. Kometa i hvězda jsou nejníže nad obzorem kolem půlnoci, proto je nejlepší období pro pozorování po soumraku (kolem 22:30) a před rozbřeskem (kolem 3. hodiny ranní).

Stříbřitá oblaka

V době kolem slunovratu také vrcholí sezóna nočních svítících oblaků, zkratkovitě NLC (z angl. NoctiLucent Clouds). Jde o jemně vláknitá stříbřitá oblaka nacházející se vysoko v mezosféře, ve výšce kolem 85 km. Princip jejich vzniku není zcela objasněn - jde nejspíše o ledové krystalky vytvořené z vodních par z nižších vrstev atmosféry a štěpením metanu slunečním zářením. K jejich vzniku je zapotřebí stabilní nízká teplota, což právě v týdnech kolem slunovratu mezosféra umožňuje. Výskyt NLC je ovšem velmi odvislý na sluneční aktivitě - v průběhu minima jsou noční oblaka vidět mnohem častěji než v maximu. V současnosti se Slunce probouzí do nového slunečního cyklu číslo 24 a jeho aktivita pozvolna narůstá.

Noční oblaka, jsou-li zrovna na obloze, spatříme v době, kdy normální oblačnost je již temná, nebo nasvětlená městskými aglomeracemi do naoranžovělé barvy. NLC totiž nasvětluje Slunce, které je pod obzorem, konkrétně (pro středoevropskou zeměpisnou šířku) v "hloubce" 6° - 16°. V praxi tedy první náznaky NLC můžeme spatřit kolem 22. hodiny a večerní období viditelnosti pak trvá do půlnoci. Ranní NLC pak "vstávají" po 2. hodině a lze je sledovat až do pokročilého svítání po 4. hodině ranní.

Přehlídka ostatních planet

Na slunovratovém nočním nebi najdeme krom Venuše ještě další tři planety. V souhvězdí Lva svou typicky naoranžovělou barvou na sebe upozorňuje planeta Mars. Ta byla letos v lednu v opozici se Sluncem a její viditelnost se proto rapidně zhoršuje. Na počátku srpna se ztratí na soumrakové obloze.

Mnohem větším lákadlem je planeta Saturn. Její rozsáhlé prstence, viditelné už v malém dalekohledu, slaví významné jubileum od jejich objevů. V polovině července to bude přesně 400 let od doby, kdy je poprvé spatřil Galileo Galilei svým malým dalekohledem a na dalších 50 let, než přišel Christian Huygens s prvním správným vysvětlením, přinesl záhadu do světa astronomie. Pro podivný vzhled způsobený nekvalitním Galileovým přístrojem, si planeta s prstenci získala přezdívku "ušatá planeta". Dnes můžete planetu spatřit na každé lidové hvězdárně i s jejími majestátnými prstenci, které pro současný sklon vypadají jako dvě "trčící antény". I Saturn je v souhvězdí Panny doménou večerní oblohy a jeho viditelnost se velmi zhoršuje. Podobně jako u Marsu jej budeme moci pozorovat jen do počátku srpna.

Poslední pozorovatelnou planetou je Jupiter. Najdeme ji ráno, vychází po 1. hodině. Už menší přístroj ukáže její 4 satelity - měsíce Io, Europu, Ganymeda a Kallistó. Pozoruhodnost současné Jupiterovy atmosféry - "zmizelý" oblačný pás - odhalí až větší dalekohled. Jupiter je pro svůj jas jitřenkou (posledním objektem pozorovatelným před východem Slunce) a v malém přístroji jej najdeme v "doprovodu" další obří planety - Uranu. Ta leží jen 1.3° severozápadně od Jupiteru a vypadá jako slabší nazelenalá hvězdička (pro svou vzdálenost od Slunce není očima vidět). K největšímu úhlovému přiblížení planet už došlo - 9. června dělila planety vzdálenost jen 0.45° (tedy o něco méně než průměr měsíčního úplňku).

Jupiter bude naopak viditelný čím dál lépe. Do opozice se Sluncem se dostane 21. září, takže do té doby bude viditelný spíše v druhé polovině noci. Pozorovatelný bude až do první březnové dekády příštího roku.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Před otevřenou hvězdokupou Jesličky přejde planeta Mars
[2] Jasnou kometu C/2009 R1 McNaught najdeme nízko nad severním obzorem
[3] Stříbřitá oblaka s chvostem komety?
[4] 400 let od objevu Saturnových prstenců
[5] Jupiter ztrácí svoji ozdobu