Den šestý, 8. července 2010 (čtvrtek)
Tento den prozměnu režíroval TravelQuest. Hned ráno nás posadili do autobusu s extrémně chladnou klimatizací a řidičem Georgem. Tenhle chlapík si zjistil, odkud kdo pochází, zavřel dveře, sedl za volant, nasadil mikrofon a začal perlit. Jeho úkolem totiž bylo nás vzít kolem ostrova. V samotném počátku to byla zábava, především pak Georgův jedinečný smích, co mě kolikrát rozesmál víc jak jeho hlášky o mrazivém počasí při extrémně chladných +17° C, globálním oteplování nebo počtu vězňů v místní věznici, která má bránu otevřenou, neboť vězni se sem kolikrát moc rádi vracejí za jídlem zdarma a relaxačními příležitostmi. Po půl hodině nás ale George stále vozil po severozápadní čtvrtině ostrova, kterou jsme si již prošli. Navíc šlo o typický americký styl naučné jízdy s přestávkami pro focení kdejaké brány od záchodu...
|
  ...Ale George vše svým smíchem jedinečně povyšoval a když jsme nakonec přeci jen vyrazili na neznámé kusy ostrova, začalo být hej. Vše skončilo naprosto jedinečnou zastávkou na oběd v restauraci přesně naproti Lagoon Cruise kapitnána Tamy. Samotného holohlavého kapitána jsem už neviděl (ani nevím, či právě on byl ten Tama), ale konečně jsem měl možnost spatřit Lagunu ve světle nefalšovaného tropického slunečného dne. Právě tehdy jsem pochopil, co si lidé představují pod pojmem ráj. Nejsou to zdaleka jen skvostné výjevy z exotických pohlednic, je to specifická vůně, svěží vánek, hukot bijících vln oceánu a jemný písek, který vám obalí nohy, i když nechcete.
 Zpátky na Resortu. Konferenční hala plná lidí. Přednášející Rick Fienberg, bývalý šéfredaktor Sky and Telescope, zasvěcuje osobitým způsobem 200 nadšenců do toho, co se bude dít za tři dny na Mangaie. Jediný Cookův ostrov ležící v pásu totality zažije nevídaný nápor turistů. Dostat se tam s montáží a vším tím vybavením však není snadné. Striktní limity zakazovaly odvést na Mangaiu více jak 13 kg, z toho 3 musely být jako příruční zavazadlo. Náš problém ovšem byl v tom, že i když jsme poslali extra zavazadlo s hlavou montáže o den dříve, stále zbývaly dvě videokamery a 5 digitálních fotoaparátů, objektivy, dva triedry a samozřejmě nohy od montáže. Navíc se ukázalo, že není ani tak potíž udržet váhový součet, jako spíš dodržet váhové rozdělení příručních zavazadel a hlavního zavazadla. Křehkých věcí zkrátka bylo mnohem víc. V prvopočátku jsme neměli ani váhu, ale nakonec jsme od pořadatelů TravelQuestu, kteří nás brali jako VIP, dostali absolutní podporu. Ta zašla k až tak daleko, že tři z pořadatelů (vždy veselá Kari Hull, obětavý Dean Schroeder a stále žvýkající pohodářský Jihoafričan Paul Swart) se vzdali možnosti vzít si příruční zavazadlo (Paul pak měl místo ve vaku) a vzali si místo toho naše věci. Dodneška cítím nadměrnou vděčnost.
 Aby byla doba před cestou na Mangaiu dostatečně zpříjemněná, dočkali jsme se (opět v režii TravelQuestu) i mnou tak žádaných exotických tanečnic. Ty se předvedly večer po západu Slunce na vyvýšenině nad západním pobřežím ostrova v tzv. Highland Paradise, který je pro svůj kolorit a jedinečná interaktivní představení prý oceněn jako nejlepší místní turistická atrakce. Netřeba se čemu divit. Místní frontman nejdříve předvedl posvátný rituál v původním jazyce a pak jsme vešli obrovskými dřevěnými vraty osvětlenými jen pochodněmi do jídelní haly s jevištěm. Během večeře nám pak postupně představoval pomocí tanců a s hudebním doprovodem bubnů zvaných pati historii Cookových ostrovů od pradávna přes příjezd Jamese Cooka a přijetí křesťanství až do současna. Byly to dramatické strhující tance s neuvěřitelně přesnou choreografií a mimořádným citem pro správné vyladění pohybů. Krásné exotické tanečnice se svými silnými protějšky předváděly nevídané pohybové kreace, které by fyzicky zvládl málokdo necvičený. Klobouk dolů.
Všechny díly seriálu:
|
