Legendární Sergej Krikaljov, dnes již bývalý kosmonaut a současný ředitel výcvikového střediska ve Hvězdném městečku, měl mít v této sekci přednášku právě o výcviku a přípravě kosmonautů. Svou účast na kongresu však zrušil kvůli zdravotním potížím. Neuskutečnila se ani přednáška aktivního ruského kosmonauta Alexandra Kaleriho o technikách kosmických výstupů. To bylo však pochopitelné a očekávatelné: Kaleri se v době konání kongresu nacházel na kosmodromu Bajkonur a chystal se ke startu na dlouhodobou misi na stanici ISS, na které nyní pracuje jako letový inženýr 26. dlouhodobé posádky.
 Uskutečnila se však VELMI zajímavá přednáška ruského kosmonauta Michaila Tjurina, jež má na svém kontě dva dlouhodobé pobyty na stanici ISS v letech 2001 a 2006/2007. V přednášce se věnoval převážně lidskému faktoru a jeho dopadu na kosmické lety. V přednášce pana Tjurina zaznělo, že plánovači kosmických cest neberou lidský faktor dostatečně v potaz, někdy ho až přehlíží, což je veliká chyba. Řízení kosmických lodí by sice mělo být přenecháno, pokud je to možné, automatům, samozřejmě ale s možností kdykoliv zasáhnout pro lidského pilota.
V osobním rozhovoru mi poté ještě pan Tjurin sdělil, že lidská psychika je zatím pro lidstvo něco, co nelze ovládnout a kontrolovat a tak ji plánovači vesmírných cest raději úplně vynechávají. Přitom kdyby se tomuto faktoru věnovali trochu více a do jisté míry si jej podmanili, získali by potenciál ohromných možností (pan Tjurin dokonce použil srovnání atomové bomby a běžných náloží). Osobně jsem si jist, že lidské psychické faktory hrají v pilotovaných letech a zvláště dlouhodobých pobytech ve vesmíru velikou roli. Neodvažuji se spekulovat, co se odehrává na kosmických stanicích, když se řídící středisko nedívá. Stanice ISS je hodně prostorná a podle slov astronautů zde lze pracovat dlouhé hodiny a nikoho ze zbytku posádky nepotkáte. Ale v minulosti, na mnohem menších stanicích, než je ISS, se odehrávaly konflikty mezi astronauty (vzpomeňme prvního Američana na Miru Normana Thagarda, jež na stanici pobýval se dvěma Rusy, se kterými se údajně hádal a na Zemi se vrátil s monoklem, jehož vznik nekomentoval).
Nyní přináším přepis rozhovoru, který jsem s panem Tjurinem pořídil po jeho přednášce:
1) Co Vás v minulosti přivedlo k zájmu o kosmické lety?
 Možná to zní trochu divně ale hodně dlouho jsem vůbec neplánoval, že bych se zúčastnil výcviku a stal se kosmonautem. Zajímal jsem se o letecké a raketové technologie z hlediska fyziky, matematiky a zvláště vytváření matematických modelů. Co se stalo poté bylo to, že po mé promoci na Moscow Aviation Institute, který se dnes jmenuje State University of Aviation Technology, jsem začal pracovat v konstrukční kanceláři Energia v oddělení, které bylo odpovědné za plánování aktivit posádek pilotovaných letů a procedur na palubách lodí a hlavně za zkoušení aktivit a procedur, které vyžadovaly zapojení posádky.
Tehdy jsem byl mladý, plný energie a nadšení (smích). Proto jsem se to rozhodl vyzkoušet. Pravděpodobně kvůli práci v Energii k tomu došlo jaksi přirozeně, že jsem se rozhodl pokusit se dostat do týmu kosmonautů, protože myslím, že snem každého inženýra je vytvořit nějaký hardware nebo software nebo matematický model podle vlastního nápadu a pak ho sám vyzkoušet v reálu.
2) Na Mezinárodní kosmické stanici jistě nemáte mnoho volného času ale když se poštěstí a trochu se vám ho dostane, jak ho trávíte?
Přesně tak, na ISS jsme opravdu hodně zaneprázdněni, protože na její palubě musíme dělat spousty věcí a to zejména proto, že stanice je ve stejnou dobu také naším domovem, naším prostředím a místem, kde žijeme, takže máme na práci spoustu věcí: musíme udělat všechnu plánovanou práci a pak trávíme spousty času řekněme údržbou. Ale není to jen údržba, je to hodně procedur, kterými udržujeme náš vesmírný domov v určitém stavu, jenomže všechno okolo vás létá.
Snažíme se najít způsob, jakým si naplánovat činnost, abychom mohli mít nějaký, řekněme, volný čas. Pro poznávání kultur ostatních členů posádky (posádky jsou mezinárodní - pozn. aut.), pro možnost dělat něco jako posádka, ne jako pracující tým ale jako přátelé, nazval bych to prostě vzájemné poznávání jiných kultur a velmi jsme si to užili.
3) Může být dlouhodobý pobyt ve vesmíru příčinou nějakých zdravotních potíží?
Víte, první týden nebo dva po návratu z dlouhodobého letu jsou pro lidské tělo relativně těžké. Ale dnes už máme velmi dobré lékařské programy, které kosmonautům pomáhají překonat všechny následky dlouhodobého letu. Programy jsou velmi přísné ale když se jimi člověk řídí, všemi doporučeními a hlavně doporučeními ne jen obecnými ale i konkrétními, tak mu to pomůže, hodně mu to pomůže, aby se dostal ze současného stavu a začal se opět cítit normálně.
4) Co jste během dlouhodobého letu na palubě ISS postrádal?
Může se to zdát divné ale na palubě stanice během dlouhodobého letu máme vše, co potřebujeme, na palubě se nacházejí všechny nezbytné věci ale divné je, že cítíme, že nám schází něco hodně důležitého. Něco, o čemž jindy nepřemýšlíme, protože to za normálních okolností máme. Jsme ochuzeni o … říkejme tomu sociální prostředí, psychologové tomu říkají podmínky sociální izolace. Různí lidé, nové zdroje podnětů, zdroje emocí, začíná vám to chybět (smích).
5) A na závěr trochu obecná otázka: Jak by podle Vás mělo pokračovat dobývání vesmíru?
 To máte pravdu, to je velmi obecná otázka. Samozřejmě to záleží na národních a mezinárodních programech. Ale rád bych řekl, že podle mého názoru je pro lidstvo přirozené dělat něco, co nás posunuje k něčemu, co ještě neznáme, je to přirozená lidská činnost.
Když se ohlédneme do historie, něco motivovalo lidi dobýt severní pól, začít létat s prvními letadly, potápět se hluboko do oceánu, vymýšlet nové způsoby cestování, zdolávat hory, je to charakteristický znak lidstva a výzkum vesmíru je podle mne příklad něčeho podobného.
Další odkazy:
Životopis M. Tjurina na webu NASA (EN)
Celková reportáž z kongresu
|
