Dlouhodobé i chvilkové vlivy jsou zachyceny na této nové, nedávno publikované fotografii části povrchu Marsu. Snímek byl zhotoven na základě dat získaných evropskou sondou Mars Express během tří oběhů Marsu v období mezi 25. 11. 2004 až 22. 6. 2006. V tomto čase se tyto mrtvé sopky nečekaně změnily. Během prostředního oběhu zachytila sonda Mars Express oblaka ledových krystalků vzdalujících se pryč od vrcholu sopky Ceraunius Tholus.

V době, kdy sonda Mars Express znovu křižovala tuto oblast a snímkovala poslední proužek povrchu potřebný pro zhotovení této fotografie, oblaka se mezitím značně rozptýlila a protáhla do délky, a tak je na celkové mozaice vidět ostrá linie ohraničení oblaku (spodní část obrázku byla snímkována v době, kdy byl oblak ještě malý).

Základna sopky Ceraunius Tholus má průměr 130 km, zatímco její vrcholek se tyčí do výšky 5,5 km nad okolní terén. Na jejím vrcholu se nachází velká kaldera o průměru 25 km. Podobnou morfologii má i sousední Uranius Tholus, ležící severně ve vzdálenosti 60 km. Jedná se o menší vulkán s průměrem základny 62 km, který dosahuje výšky 4,5 km.

Úbočí sopky Ceraunius Tholus je relativně strmé se sklonem zhruba 8° a je rozryto mnoha údolími. Na mnoha místech jsou hluboko zařezána pod povrch, což naznačuje, že měkký materiál snadno podléhající erozi, jako jsou například vrstvy sopečného popela, zde byl uložen během erupcí těchto vulkánů.

Největší a nejhlubší z těchto údolí má šířku 3,5 km a hloubku 300 m. Končí uvnitř velkého eliptického impaktního kráteru, který náhodou leží mezi dvěma vulkány. Na dně kráteru se vytvořil nádherný dobře viditelný vějířovitý útvar depozitu. V pozdější době se do něj strefil menší meteorit.

Třebaže se o původu tohoto vějíře ve vědeckých krizích neustále diskutuje, mohl být například vytvořen v případě, kdy materiál z lávového koryta nebo tunelu byl vymýván směrem dolů vodou z tající ledové "čepice" na vrcholu sopky.

Je jisté, že nejvyšší kráter - tzv. kaldera - je plochý a hladký, takže možná obsahoval v časné historii Marsu jezero, když atmosféra planety byla ještě hustější. Je rovněž pravděpodobné, že se zde voda vytvořila roztopením ukrytých ledových čoček v době vulkanické aktivity. Ledové čočky vznikají při prosakování vlhkosti pod povrch, kde vytváří zmrzlé vrstvy mezi "zeminou" na povrchu a kamennou spodní vrstvou.

Podlouhlý kráter mezi dvěma sopkami se jmenuje Rahe. Má rozměry 35 x 18 km a je důsledkem šikmého dopadu meteoritu.

Menší kráter o průměru 13 km můžete vidět západně od vulkánu Uranius Tholus. Vznikl rovněž po ukončení vulkanické aktivity a zasloužil se o pokrytí spodních partií úbočí vulkánů vyvrženým materiálem. Výsledkem je, že pouze v horní části úbočí sopek můžeme vidět původní vzhled povrchu.

Kredit obrázků: ESA/DLR/FU Berlin (G. Neukum)

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí