Perseidy jsou jeden z nejznámějších meteorických rojů. Zmínky o něm pochází už z dob přísné perzekuce křesťanů ve 3. století našeho letopočtu. Za krutovlády římského císaře Valeriána odmítl sv. Vavřinec, jeden ze sedmi diákonů (něco jako hlavní kněží), odevzdat svému vládci majetek z církevní pokladny a bohatství raději rozdal chudým. Za svůj přečin byl prý umučen opečením na rožni 10. srpna 258 a lidé si všimli, že na obloze padají "zářivé slzy". Z této legendy se pak zrodily "Slzy svatého Vavřince".

Původ roje

Když na obloze "padá hvězda" roje Perseid, ve skutečnosti jsme svědky zrnka meziplanetárního prachu, který prolétá atmosférou a třením za sebou vytváří světelnou stopu. Když člověk sleduje tyto záblesky delší dobu, zjistí, že vylétají z jednoho místa v souhvězdí Persea. Tomuto místu se říká radiant a jeho poloha na obloze je původcem názvu roje. Během noci obecně nepadají jen meteory z roje Perseid, ale i z několika dalších. Ty ovšem vykazují tak málo meteorů, že je aktivita Perseid doslova přebíjí.

Že meteory vylétají z jednoho místa na obloze, je způsobeno prostou perspektivou. Meteory k pozorovateli letí z velké vzdálenosti. Začínají zářit ve výšce mezi 75 až 120 km nad zemí a pohasínají někdy i ve výšce jen 15 km nad povrchem. Podobně jako u kapek deště na předním skle za jízdy autem nebo při pohledu na koleje se počátky jejich drah sbíhají v dalekém bodě. Jejich společnou vlastností je rychlost, která se u meteorů z roje Perseid pohybuje kolem 60 km/s a činí je tak jedněmi z těch nejrychlejších ze všech rojů. Právě tahle vlastnost donutila astronomy v 19. století pátrat po původu těchto částeček. Ukázalo se, že jejich "rozsévačkou" je kometa 109P Swift-Tuttle, kterou objevili nezávisle na sobě američtí astronomové Lewis Swift (1820 - 1913) a Horace Parnel Tuttle (1837 - 1923) v červenci roku 1862. Pouhé 4 roky po jejím objevu známý italský astronom Giovanni Schiaparelli spočetl, že její dráhové vlastnosti se shodují s vlastnostmi drah meteoroidů. Naposledy se vlasatice u Slunce ukázala v roce 1992. Ačkoliv se k Zemi znovu vrátí až v červenci roku 2126, prach z jejího aktivního jádra nám svým divadlem zkrášluje noční oblohu každý rok.

Aktivita roje a letošní podmínky

Aktivita Perseid se vyznačuje pomalým nástupem a prudkým poklesem. První meteory Perseid můžete spatřit už kolem 17. července, odkdy se Země postupně dostává do hustší části proudu meteoroidů a den za dnem lze meteorů spatřit více. Tento postupný trend umožní hlavně letos pozorovatelům sledovat Perseidy i několik dní před maximem, kdy Měsíc ruší jen v první polovině noci, zatímco radiant Perseid stoupá výše nad obzor až ráno. Frekvence meteorů se pohybuje v desítkách za hodinu. Při maximu, které letos nastane v sobotu 13. srpna v ranních hodinách, se frekvence meteorů v České republice vyšplhá přibližně k 70 meteorům v hodině. Bohužel nemalá část z nich se ztratí v měsíčním svitu. V dalších dnech pak meteorů znatelně ubude a poslední z nich uvidíme už okolo 24. srpna.

Jak bylo zmíněno, letos bude během maxima silně rušit Měsíc krátce před úplňkem. Fáze úplňku připadá na 13. srpna ve 20:57 letního času. V noci ze 12. na 13. srpna, kdy nastane maximum roje, se bude nacházet v souhvězdí Kozoroha a vrcholit bude krátce po půlnoci ve výšce okolo 24° nad obzorem. K ránu, kdy bude aktivita růst díky stoupajícímu souhvězdí Persea s radiantem roje, se Měsíc přesune nízko nad jihozápadní obzor. Přesto však bude i dále poměrně citelně rušit. Svou září tak přesvítí většinu Mléčné dráhy a také slabší meteory. Ty jasnější ovšem nikoliv.

Kdy a jak pozorovat?

Meteory vylétají zdánlivě z jednoho místa po celé obloze. Jsou zcela náhodné a poměrně rychlé, takže použití jakéhokoliv přístroje je zcela zbytečné. Ty jasnější z nich jsou navíc pohodlně pozorovatelné i z měst, i když vydat se pryč z aglomerace je jen výhodou. Na pozorování je třeba vyhledat místo s co největším rozhledem, tedy nejméně krytým obzorem. Nejvhodnější je si lehnout do spacáku nebo na lehátko a pak už se stačí jen kochat. Nejlepší období pro pozorování je přibližně od půlnoci do půl páté ráno, kdy už začne sílit rozbřesk.

Pokud nechcete usnout, není dobré si zařídit místo pro ležení úplně pohodlně. Některým často pomáhá hudba poslouchaná osobním přehrávačem nebo čiperná společnost. Vybavte se také vlažným nápojem a teplými ponožkami. Ačkoliv je léto, ranní teploty zejména v horách mohou klesnout k nepříjemným hodnotám. Stejně tak se mohou náhodně v přízemní mlze objevit mrazíky.

K ránu, pokud neusnete, si nenechte ujít východ dvou planet a na otevřené hvězdokupy bohaté hvězdné oblohy. Nad východním obzorem se bude rozkládat vycházející souhvězdí Orionu a Býka s hvězdokupami Plejády a Hyády. Vysoko nad jihovýchodem bude zcela nepřehlédnutelný Jupiter. A nízko nad východo-severovýchodním obzorem v souhvězdí Blíženců najdeme narudlou planetu Mars, která bude svým jasem sekundovat hvězdám jasným hvězdám Castor a Pollux.

Fotografie Perseidy?

Pokud vás napadlo si úkaz zvěčnit, je to možné. Potřebujete k tomu fotoaparát s manuálně volitelným časem expozice, který by měl být co nejdelší (několik desítek sekund). Foťák upevněte na stativ a v průběhu úkazu zamiřte do libovolného místa na obloze (například do nadhlavníku, kde bude k ránu procházet bohaté hvězdné pole Mléčné dráhy). Nastavte na foťáku nejdelší expoziční čas, minimální clonu a citlivost volte s ohledem na úplňkový jas oblohy do 800 ISO. Pak už jen stiskněte a nechte to na přírodě. Opakujte to tak dlouho, dokud vám inkriminovaným polem proletí jasný meteor. Na snímku se projeví jako přímá úzká stopa, v lepším případě s několika zjasněními nebo může tvarem připomínat protáhlou kapku. Na barevné fotografii může být stopa nazelenalá. Mějte na paměti, že značně ruší Měsíc, takže časy v závislosti na zvolené citlivosti volte tak, abyste jas oblohy neměli příliš silný a případný meteor se v ní neztratil.

O něco lepší podmínky čekají Perseidy příští rok. Měsíc bude ve fázi 4 dny před novem vycházet v ranních hodinách a spolu se 3 planetami - Jupiterem, Venuší a Merkurem - vytvoří nesmírně fotogenické uskupení. S náhodnou "slzou" z roje Perseid půjde o jedno z nejzajímavějších nebeských představení roku 2012.

Zdroje:
[1] www.imo.net
[2] Hvězdářská ročenka 2011, J. Rozehnal a kol., HaP hl. m. Prahy, 2010