Dr. Sehnal se narodil 5. února 1931 v Lomnici nad Popelkou. Po ukončení Reálného gymnázia v Jičíně začal v roce 1950 studovat na Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze (Matematicko-fyzikální fakulta vznikla odštěpením až v roce 1953). Mezi jeho učitele patřili Vladimír Heinrich a Vincenc Nechvíle, klasikové nebeské mechaniky.

Po absolvování astronomie na MFF UK v Praze roku 1954 získal titul RNDr. Protože matematika patřila k jeho hlavním zájmům, chtěl se také věnovat nebeské mechanice. Ta ovšem v té době nebyla považována za perspektivní obor. Tehdy se polohy nebeských těles počítaly s potřebnou přesností na libovolnou dobu dopředu. Negravitační síly považoval prof. Heinrich za nezajímavé poruchy.

Aspiranturu absolvoval Dr. Sehnal na Astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově v letech 1954 - 1958. Zpočátku pracoval v oddělení meziplanetární hmoty pod vedením Dr. Zdeňka Ceplechy. Byl členem týmu, který v roce 1959 slavil světový úspěch nalezením zbytků tzv. příbramského meteoritu, prvního tělesa, které bylo nalezeno na základě jeho fotografií průletu atmosférou a následného určení dráhy.

Přístup k nebeské mechanice se zásadně změnil po vypuštění první umělé družice Země v roce 1957. Družice se většinou pohybují v těsné blízkosti Země. Odpor atmosféry a nepravidelnosti zemského gravitačního pole působí tak významné změny dráhy, že bylo třeba přistoupit k řešení zcela nových problémů při popisu jejich pohybu. V té době se u nás také objevily první samočinné počítače a Dr. Sehnal byl jedním z prvních, kteří je začali v astronomii používat.

Jeho první práce byly věnovány stabilitě drah stacionárních družic Země, později se však soustředil na teorii pohybu umělých družic pod vlivem negravitačních sil, především odporu atmosféry. Kromě toho se začal velmi intenzívně věnovat budování nového oboru u nás, který se později začal nazývat dynamika pohybu umělých družic. Od roku 1964 byl vedoucím stejnojmenné pracovní skupiny v Astronomickém ústavu ČSAV. V roce 1985 získal titul doktor věd.

Od roku 1967 byl členem výboru Interkosmos a předsedou jeho 4. pracovní skupiny. V rámci této spolupráce u nás prosadil nejprve fotografické pozorování družic speciální kamerou AFU 75 a později také, ve spolupráci se skupinou prof. Hamala z ČVUT, laserové pozorování upravenou kamerou SBG firmy Zeiss Jena, provozovanou geodety na observatoři Skalka. V dalších letech se Dr. Sehnal zasloužil i o zavedení experimentálního radiotechnického dopplerovského sledování pohybu umělých družic. Tato progresivní a vysoce přesná měření a s tím spojená mezinárodní výměna dat ovšem narážela na tehdy běžné utajování přesných zeměpisných souřadnic.

Dr. Sehnal byl také velmi činný v mezinárodní spolupráci při vědeckém výzkumu kosmu. V letech 1972 až 1979 byl předsedou 1. pracovní skupiny organizace pro kosmický výzkum COSPAR, později předsedou panelu pro družicovou dynamiku. V letech 1965 - 1970 absolvoval několik pracovních pobytů na Smithsonianské astrofyzikální observatoři v Cambridge (USA). Ta byla tehdy špičkovým pracovištěm v oboru dynamiky družic a modelování gravitačního pole Země. Tam spolupracoval s významnými vědci té doby, jako byl L. Jacchia (autor všeobecně uznávaných modelů vyšší atmosféry), Y. Kozai (autor teorie pohybu družic) a E. M. Gaposchkin a K. Lambeck (hlavní autoři modelů Standardní Země). Přestože jeho poslední pobyt trval rok a měl nabídky na další pobyt, vrátil se nakonec do vlasti a pokračoval ve vědecké práci a výchově svých aspirantů.

Dr. Sehnal nebyl nikdy politicky angažován, a proto mohl svůj morální kredit plně uplatnit až po změně politických poměrů. Od roku 1990 byl ředitelem Astronomického ústavu AV ČR a osobně se velmi zasloužil o noblesní transformaci ústavu. V této funkci působil až do r. 1996. Byl předsedou čs. Národního komitétu pro výzkum a využití kosmu a pracoval i v řadě dalších komisí jako předseda i řadový člen. Byl členem Mezinárodní astronomické unie (IAU) a Evropské astronomické společnosti. Řadu let pracoval v redakčních radách několika renomovaných odborných časopisů, např. Celestial Mechanics.

Od roku 1996 byl hlavním řešitelem projektu Mimosa, tj. vývoje a výroby unikátního mikroakcelerometru Macek s vysokou citlivostí a mimořádnou přesností, umístěného na samostatné družici. Akcelerometr byl dvakrát úspěšně vyzkoušen (na palubě ruské družice a amerického raketoplánu). Družice Mimosa byla vypuštěna v roce 2003, pro technologickou závadu se však nepodařilo získat vědecká měření. Dr. Sehnal pak dále připravoval využití akcelerometru v rámci dalších mezinárodních programů TEASER a SWARM.

Dr. Sehnal získal řadu významných vědeckých ocenění. V roce 1981 byl oceněn Stříbrnou medailí ČSAV za zásluhy v matematicko-fyzikálních vědách. V roce 1985 se stal členem Mezinárodní astronautické akademie. V roce 1990 získal Cenu ČSAV za nejlepší vědecké práce v předcházejícím roce. V roce 1998 byl zvolen čestným členem České astronomické společnosti. Je po něm pojmenována planetka č. 14206 a v roce 2005 byl oceněn Nušlovou cenou České astronomické společnosti za celoživotní přínos k rozvoji české astronomie.

Za svého života významným způsobem ovlivnil vývoj oboru dynamiky umělých družic u nás i ve světě a vychoval celou řadu aspirantů a doktorandů.

Čest jeho památce!

Na základě podkladů Petra Lály, Cyrila Rona a Zdislava Šímy sepsal: