Astronomická družice Chandra X-ray Observatory detekovala rentgenové záření (znázorněné na snímku modrou barvou) plynu o teplotě několika miliónů stupňů, které přichází z čela rázových vln (což je jakási obdoba sonického třesku) vytvářených hvězdným větrem či při explozích supernov. Tento horký plyn vytváří gigantické bubliny v okolním studeném plynu a prachu, který je na snímku zobrazen oranžovou barvou. Jeho rozložení bylo vyfotografováno v oboru infračerveného záření pomocí kosmické observatoře Spitzer Space Telescope.

Oblast 30 Doradus je známa též jako HII (H "dva") region vytvářený v případě, kdy záření horkých mladých hvězd "svléká" elektrony z atomů neutrálního vodíku (HI) a vytváří tak oblaka vodíku ionizovaného (HII). V tomto případě se jedná o největší a nejhmotnější oblast ionizovaného vodíku v Místní skupině galaxií. Toto seskupení zahrnuje kromě naší Galaxie a velké galaxie v souhvězdí Andromedy ještě zhruba 30 dalších malých galaxií včetně Velkého a Malého Magellanova mračna. Vzhledem ke své blízkosti a velikosti je 30 Doradus mimořádným cílem studia vlivu hmotných hvězd na vývoj HII oblastí.

Mlhovina Tarantule se rozpíná a astronomové nedávno publikovali dvě studie, které se pokusily určit, co způsobuje toto rozpínání. Většina dřívějších studií dospěla k závěru, že vývoj a velkorozměrová struktura regionu 30 Doradus je dána bublinami horkého plynu zářícího v oboru rentgenového záření, uzavřeného okolním plynem, a že tlak záření, generovaného hmotnými hvězdami, nehraje v současné době významnou roli při tvarování celkové struktury mlhoviny.

Studie publikovaná počátkem roku 2011 dospěla k opačnému závěru a argumentuje tím, že tlak záření je mnohem významnější při ovlivňování vývoje mlhoviny 30 Doradus než tlak horkého plynu, především v centrálních oblastech v blízkosti hmotných hvězd. Velmi detailní analýza a hlubší pohled kosmické observatoře Chandra na oblast 30 Doradus může pomoci rozhodnout mezi těmito odlišnými představami.

Zdroj: chandra.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí