Když už všichni kometu pohřbívali, objevil se velice jasný objekt na dráze komety podobný jasné planetě, opět s jasností okolo -3 mag. Ukázalo se, že se jedná o kometu, jenže bez ohonu! Původní ohon komety doslova zamrzl na jedné straně u Slunce, zatímco hlava komety je už úplně jinde. Později kometa začala více zjasňovat, přestože se vzdalovala od Slunce a vytvořila si ohon nový.

Fantastické přežití komety

Jen blázen by čekal, že se kometa Lovejoy nevypaří u Slunce. Několik odborníků dokonce odhadovalo, že by po kometě mohl zbýt ohon pohybující se po dráze, samotná hlava komety by ale už neexistovala. Měla totiž projít doslova peklem, dle různých zdrojů to znamená jen 50 000 km (zdroj: Maik Meyer) resp. 120 000 km nad povrchem Slunce (zdroj: sungrazer.nrl.navy.mil). V takové vzdálenosti by se povrch komety zahříval na teploty mnoha tisíc °C. V takovém žáru se vypařuje i železo. Jádra komet jsou navíc extrémně křehká a zvyklá pobývat v mrazivých končinách, jejich pevnost odpovídá pevnosti uschlého bláta. Přežít by mohla, jen pokud by jádro bylo dostatečně velké. Sice by ztratilo značné množství hmoty, ale po agresivní redukční dietě by pokračovalo po cestě od Slunce. Lovejoy měla patřit k těm menším kouskům.

Když kometa zmizela u Slunce a pár hodin poté se na opačné straně objevilo podivné jasné těleso na dráze komety, bez ohonu, nikdo nevěřil svým očím. Bylo potřeba pár dalších hodin a více snímků, aby vyvrátily poslední dohady, že se jedná o nějaký zhustek v ohonu. Nyní je již naprosto jasné, že kometa průlet skutečně přežila. Úchvatnou podívanou dobarvilo i to, že u Slunce nechala ohon. Poté, co se objevila na druhé straně, téměř neměnný ohon zůstal doslova trčet přilepený u Slunce. Ohonu zbavená kometa dlouho nezahálela a po chvíli byl na snímcích zřetelný nový krátký ohon a postupně se prodlužuje. Blázni měli pravdu!

Vysvětlení zamrzlého ohonu může být například v tom, že jemný prach uvolněný z komety byl brzděn působením slunečního větru. Tím se začal za kometou zpožďovat, a když byla kometa už na druhé straně, prachová stopa, kterou natrousila, se zhustila do "fronty" před perihelem. Neviditelnost ohonu u samotné komety částečně asi způsobila perspektiva (ohon byl za hlavou). Na definitivní vysvětlení fenoménu si ale ještě počkáme.

Denní viditelnost (zatím) nenastala

Původní odhad, že kometu nakonec na denní obloze neuvidíme, se bohužel splnil. Dosáhla maximální jasnosti mezi -3 a -4 mag a to je bohužel jen o kousek míň než by bylo třeba. Přesto se jednalo o jednu z nejjasnějších komet pozorovaných v koronografech kosmických sond.

Oproti očekávání ale momentálně pozorujeme pokračující zjasňování komety, přestože letí od Slunce pryč. Pokud by si jasnost udržela, větší vzdálenost od Slunce by denní viditelnost usnadnila. Nelze ale předpovědět, kolik hodin trend ještě vydrží.

Pro zájemce připojuji mapku odpovídající poloze komet u Slunce v 11 hodin v sobotu 17. prosince. Kruh znázorňuje pole triedru 7x50. Pamatujte, že pozorování dalekohledem za dne je nebezpečné a krátký pohled do Slunce může způsobit doživotní poškození zraku.

Na kometu se nyní mohou opět těšit na jižní polokouli, kometa tam brzy vyjde na noční oblohu a bude vidět pouhým okem. My máme bohužel (zas) smůlu.

Mnohem větší jádro komety

Bude velice zajímavé upřesnění dráhy komety v budoucnosti, možná nám umožní spojit si kometu s jinou, extrémně jasnou, pozorovanou před několika stovkami let ze Země. Její jádro se ukazuje být mnohem větší, než se původně soudilo. Pouze bylo předešlými průlety u Slunce vysušeno na povrchu a nejevilo při příletu velkou aktivitu. Postupná eroze povrchu nakonec vedla k obnovení ložisek aktivity ve větších hloubkách. Silné zjasnění po průchodu kolem Slunce pravděpodobně znamená rozlámání jádra na několik menších.

Převzato: Web Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu