Planeta Venuše je na obloze notoricky známým planetárním objektem pro svůj mimořádný jas. Stojí za tím její hustá a oblačná atmosféra odrážející sluneční svit a nepříliš velká vzdálenost od Země, zejména při maximálním přiblížení. To z ní už zpravidla činí po Slunci a Měsíci třetí nejjasnější objekt na obloze. Jako večernice se v následujících měsících rychle stane dominantním tělesem večerního nebe.

Atypický pohyb

Oproti jiným planetám Venuši nikdy nespatříme například v opozici se Sluncem. Spolu s Merkurem koná planeta na obloze odlišný pohyb. Země totiž od Slunce leží a obíhá dál než Venuše, kterou tak pozorujeme z vnějšku její dráhy. V průběhu večerní viditelnosti se proto planeta nejdříve ukazuje jen krátce po západu Slunce a po nějaké době se její viditelnost prodlužuje, až planeta dosáhne tzv. maximální elongace, tedy největší úhlové vzdálenosti od naší mateřské hvězdy. Poté se začne ke Slunci opět úhlově přibližovat, až se po nějaké době ztratí na soumračné obloze. Po několika dnech se pak vyhoupne nad obzor před východem Slunce, kde vykoná podobný pohyb na ranní obloze. A tak je to stále dokola.

Zatímco u Merkuru je taková večerní nebo ranní viditelnost otázkou jen několika týdnů, Venuše je od Slunce dál a tudíž je pozorovatelná několik měsíců. Ačkoliv půlka oběhu Venuše kolem Slunce trvá asi 120 dní, její viditelnost je o asi polovinu té doby delší. Je to způsobeno tím, že během této doby se pohybuje stejným směrem kolem Slunce i naše Země. Pohyb naší planety nám tak viditelnost Venuše prodlužuje.

Velmi příznivá pozorovatelnost

Velkou roli v pozorovacích podmínkách Venuše hraje sklon ekliptiky vůči obzoru. Blízko roviny ekliptiky totiž leží většina velkých těles Sluneční soustavy včetně Venuše. V České republice je ekliptika nejvíce od obzoru vykloněna v době jarní rovnodennosti na večerní obloze, kdežto na té ranní se "plazí" nízko u jihovýchodu. Na podzim je to naopak. Za vším stojí sklon zemské osy vůči ekliptice. Může se tedy stát, že se Venuše po většinu doby své viditelnosti ztrácí na soumračné obloze, neboť vychází či zapadá jen o pár desítek minut jindy jak Slunce. Když se ale se svou maximální elongací "trefí" do správného období - tedy na jaře je vidět večer nebo na podzim ráno, jsou její pozorovací podmínky velmi příznivé. A právě to nás čeká. Zájem však vzbudí především svou viditelností na večerní obloze v následujících měsících.

Ač se jasná planeta v tuto dobu za soumraku skrývá ještě dost nízko nad obzorem, už na konci roku se situace začne měnit. Venuše bude pozorovatelná po západu Slunce přes dvě hodiny, přičemž za soumraku ji najdeme asi 15° vysoko nad jihozápadním obzorem. V té době už bude mít okolo -3,9 magnitudy, což ji učiní po večerním Měsíci nejjasnějším objektem. Její viditelnost se ještě rapidně zlepší na konci ledna a v únoru příštího roku, kdy bude zářit vysoko nad západo-jihozápadem. Pozorným hledačům v té době neunikne také níže položená planeta Merkur, jejíž pozorovací podmínky budou rovněž příznivé. Maximální elongace pak dosáhne 27. března 2012, tedy týden po jarní rovnodennosti. Venuše bude ležet 46° daleko od slunečního disku. Od té doby se začne její viditelnost pozvolna zkracovat. O měsíc později bude ovšem nejjasnější, okolo -4,6 magnitudy. Naposledy ji jako večernici vyhledáme nesmírně nízko nad západním obzorem ve třetí dekádě května příštího roku.

Nebeská setkání

V průběhu její večerní viditelnosti se také odehraje hned několik fotogenických nebeských setkání. Kromě úzkého Měsíce, který bude planetu míjet vždy okolo 26. dne v měsíci, to bude i jasná planeta Jupiter. S tou Venuše utvoří dvojici neobvykle výrazných zářících bodů přesně nad západním obzorem 14. března příštího roku. Planety od sebe budou dělit asi 3°. Nezvykle fotogenická seskupení pak s Jupiterem a Venuší utvoří již zmíněný měsíční srpek 26. února a 26. března. V obou případech bude Měsíc ve fázi jen několik dní po novu, tudíž jej bude zdobit i výrazný popelavý svit. Během březnového seskupení se po setmění vyjeví překrásný pohled - Venuši a Měsícem a Jupiterem najdeme ve společnosti překrásných otevřených hvězdokup Hyády a Plejády. Ve středu 4. dubna se také jasná planeta octne velmi blízko zmíněných Plejád, kde mine o 0,3° jižně nejjasnější hvězdu "Kuřátek" - Alcyone. Naposledy se takto blízký průchod Venuše Plejádami odehrál přesně osm let před tím nastávajícím, tedy 4. dubna 2004. Na přelomu února a března také bude příležitost spatřit najednou hned čtyři z pěti očima viditelných planet Sluneční soustavy. Chybět bude jen Saturn, který vyjde nad obzor až v druhé polovině noci.

Pozorujte srpeček

Při použití malého dalekohledu můžeme u planety pozorovat fáze jako u Měsíce. Čím víc se od Slunce úhlově vzdaluje na západ, tím víc se na její osvit díváme z boku a planeta má fázi první čtvrti. Při tom se bude přibližovat k Zemi a její úhlový průměr se výrazně zvětší. Nejzajímavější jsou pak poslední týdny před jejím opětovným přiblížením se ke slunečnímu disku na soumračné obloze. Tehdy se dostává téměř mezi Zemi a Slunce, k Zemi je nejblíže a září jen velmi úzkým srpkem odrážejícím sluneční svit podobně jako Měsíc krátce po novu. V kombinaci s polohou úhlově nedaleko od Slunce, tedy nízko nad obzorem, a zemskou atmosférou pak úzký srpek přinese tradiční pohled pro fajnšmekry - vlivem rozdílného lomu vlnových délek jednotlivých barev spektra Venušin srpek krásně "zduhovatí".

Přibližně půlroční proměnu tváře Venuše z malého kotoučku ve výrazný srpeček lze pozorovat už relativně malým dalekohledem, například loveckým triedrem. Úhlový průměr Venuše se totiž při každém jejím přiblížení k Zemi dostává na hodnotu okolo 40 úhlových vteřin, tedy jen něco málo pod rozlišovací schopnost lidského oka. Pro lepší pozorování je ale samozřejmě vhodné mít dalekohled upevněný na nějakém stativu. Zcela nejlepší ovšem bude navštívit především od února do dubna nejbližší hvězdárnu.

Úkaz století

A (nejen) za návštěvu hvězdárny bude stát i počátek června. Celou svou jarní viditelnost na večerním nebi Venuše zakončí třešničkou na dortu. Ještě předtím, než se v červenci vyhoupne na ranní nebe opět ve společnosti hvězdných kup a planet v souhvězdí Býka, předvede spektakulární divadlo za denního světla. Ve středu 6. června totiž dojde doslova k úkazu století - poslednímu přechodu Venuše přes Slunce na dlouhých 105 let. Při něm se temný Venušin kotouček promítne jako pomalu se sunoucí piha na slunečním disku a z České republiky uvidíme poslední asi 2 hodiny úkazu po východu Slunce. Celý úkaz spatří lidé ve východní Asii či východní polovině Austrálie a na většině ostrovů v Pacifiku.

Na pozorování postačí jen bezpečný filtr určený ke sledování slunečních skvrn nebo zatmění, přes který Venušin kotouček bez obtíží rozeznáme. I přes ponurou viditelnost na našem území se úkaz rozhodně vyplatí pozorovat. Jednak proto, že už východ Slunce s temným kroužkem na tváři bude stát za pamětní fotografii, a za druhé kvůli jeho výjimečnosti. Další přechod Venuše přes sluneční kotouč totiž nikdo současně žijící nejspíš nespatří - odehraje se 11. prosince 2117.

Související:
[1] Pro fajnšmekry: Asii a USA ohromí na konci jara 2012 tři výjimečné úkazy (Petr Horálek)
[2] Poslední SOHO pohled na Venuši před mimořádným úkazem (Petr Horálek)
[3] Stránka o přechodu Venuše přes Slunce 6. června 2012 na Astro.cz