Centaurus A, též známá pod označením NGC 5128 [1], je neobvyklá hmotná eliptická galaxie se supermasivní černou dírou ve svém středu. Nachází se asi 12 milionů světelných let od nás směrem do souhvězdí Kentaura (Centaurus) a jedná se nejjasnější rádiovou galaxii na obloze. Astronomové se domnívají, že její jasné jádro, silné rádiové emise a jety jsou důsledkem přítomnosti centrální černé díry o hmotnosti kolem 100 milionů Sluncí. V přehuštěném centru galaxie padá hmota do chřtánu černé díry a uvolňuje obrovské množství energie.  

Snímek pořízený kamerou WFI nám umožňuje rozpoznat eliptický tvar, který se projevuje protažením okrajových slabých částí. Záře, která vyplňuje většinu snímku, přichází od stovek miliard chladnějších a starších hvězd. Na rozdíl od většiny eliptických galaxií je ale úhledný tvar galaxie Centaurus A narušen širokým tmavým pásem hmoty, který zakrývá její střed. 

Tento temný pás obsahuje velké množství plynu, prachu a také mladých hvězd. Jasné mladé hvězdokupy v pravé horní a levé dolní okrajové části pásu vykazují rudou záři typickou pro oblaky vodíku s probíhající hvězdotvorbou, některé izolované prachových oblaky jsou naopak viditelných jen jako siluety proti hvězdnému pozadí. Tyto útvary a výrazné rádiové emise jsou pádnými důkazy, že Centaurus A vznikla spojením dvou galaxií. Prachový pás pravděpodobně představuje zbytky spirální galaxie roztrhané na kusy gravitačními silami obří eliptické galaxie. 

Nová série snímků pořízených kamerou WFI obsahuje dlouhé expozice přes červený, zelený a modrý filtr, a také přes filtry speciálně navržené pro sledování záření vodíku a kyslíku. Poslední jmenované nám pomáhají zvýraznit ve viditelném světle známé jety galaxie Centaurus A, které byly slabě pozorovatelné i na předchozím snímku této galaxie, získaném stejným přístrojem (eso0315a).

Z galaxie se směrem do levého horního rohu snímku táhnou dvě skupiny načervenalých filamentů, které jsou zhruba rovnoběžné s mohutnými jety pozorovanými v rádiové oblasti. V obou případech se jedná o hvězdné porodnice, kde vznikají mladé horké hvězdy [2]. Nad levou částí prachového pásu vidíme také vnitřní filamenty, které se nacházejí asi 30 000 světelných let od středu galaxie. O něco dále, asi 65 000 světelných let od jádra a poblíž horního levého rohu snímku, jsou pak viditelné vnější filamanety. Na snímku je pravděpodobně patrný mnohem slabší náznak druhého jetu, směřujícího v opačném směru do pravé spodní části obrázku. 
 
Galaxie Centaurus A byla podrobně zkoumána na různých vlnových délkách od rádiových vln až po paprsky gama. Především pozorování provedená v oblasti rádiových vln a rentgenového záření byla klíčová pro studium interakce mezi centrální černou dírou a jejím okolím, viz eso0903. Výzkum galaxie Centaurus A pomocí sítě antén pro milimetrovou a submilimetrovou oblast ALMA právě začíná.

Mnohá pozorování galaxie Centaurus A, která byla použita k vytvoření tohoto snímku, byla pořízena při ověřování možností využití pozemních přehlídek oblohy k detekci a studiu proměnných hvězd v galaxiích, jako je Centaurus A, tedy ležících mimo místní skupinu galaxií. V galaxii Centaurus A přitom bylo objeveno na 200 proměnných hvězd.

Zdroj

Poznámky

[1] Tuto galaxii poprvé zdokumentoval Britský astronomem James Dunlop (Parramatta observatory, Austrálie), a to 4. srpna 1826. Bývá často označována jako Centaurus A, neboť byla prvním jasným zdrojem rádiových vln objeveným v souhvězdí Centaura v 50. letech 20. století.

[2] Původ obou filamentů není úplně jasný a astronomové stále nevědí, zda se jedná o výsledek ionizace radiací z jádra galaxie či o vliv rázových vln pocházejících ze shluků plynu. 

[3] Další informace byly publikovány v práci J.T.A. de Jong a kol. 2008.

Další informace

V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) - nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 40 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

Odkazy

• snímky dalekohledu MPG/ESO
• další záběry pořízené dalekohledem MPG/ESO
• snímky observatoře La Silla

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Cell: +49 151 15 37 35 91; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1221. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.