Narodil se v malé vesničce Kříše v okrese Rokycany, ale již po šesti letech se celá rodina přestěhovala do Berku nedaleko Dolní Bělé na Plzni - severu. Důvodem bylo, že v okolí se těžily vitriolové břidlice a otec zde pracoval jako správce dolů. Nedlouho poté přišlo další stěhování, tentokrát na samotu Malenice do blízkosti obce Dražeň. Zde prožil Očenášek většinu svého mládí, na které později rád vzpomínal. Docházka do školy nebyla jednoduchá, protože musel denně ujít asi pět kilometrů do Dolní Bělé a po skončení vyučování stejnou vzdálenost zpátky. Po smrti otce roku 1888 se spolu s matkou a sourozenci přestěhoval do Prahy.

V současném hlavním městě nastoupil Očenášek nejprve do učení v továrně na mechanické a fyzikální přístroje Hodek a Hevert, později při zaměstnání začal studovat střední průmyslovou školu. Od roku 1893 pracoval v patentní kanceláři L. Vojáčka a zároveň byl posluchačem v oboru fyziky a elektrotechniky. Významným datem se pro Očenáška stal rok 1898, kdy se oženil a narodil se mu první potomek - syn Miroslav. Stejný rok založil mechanickou dílnu, kterou postupně rozšiřoval. Časem se z ní stal elektrotechnický závod, který měl kolem stovky zaměstnanců.

Nejvíce však Očenáška lákaly různé pokusy a vynálezy, týkající se letecké a později raketové techniky. Roku 1905 navrhl a postavil rotační letecký motor a o pět let později i letoun. O tom, jak byl tento stroj úspěšný, se prameny rozcházejí. Některé uvádějí, že se rozbil ještě před prvním letem, jiné tvrdí, že s ním Očenášek uletěl asi třicet metrů, což v té době byl slušný výkon.

Během první světové války Očenášek pracoval jako rentgenolog a jak již bylo zmíněno, aktivně se zapojil do odboje. Po jejím skončení začal svůj zájem postupně přesouvat od letectví k raketové technice. Dělal pokusy s plavidly, které byly poháněny raketovými motory, a uvažoval, že by se dal stejný princip použít i na doručování pošty. Zřejmě nejznámější jeho vystoupení proběhlo 2. března 1930, kdy na Bílé hoře u Prahy vypustil osm raket. Ty byly dlouhé kolem půl metru, k jejich pohonu byl použit střelný prach a dosáhly výšky 1,5 až 2 kilometry. Pozdější pokusy koncem 30. let již prováděl v utajení, aby se jím získané vědomosti nedostaly do rukou Němců. Údajně jeho rakety měly dolet až 2,5 kilometru.

V závěru druhé světové války, v pokročilém věku 73 let, bojoval na barikádách a byl při tom zraněn střepinami granátu. Z tohoto zranění se zotavil a dál se věnoval vynálezům. Zemřel roku 1949 během svého pobytu v Dražni ve věku 77 let.

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku.