Příznivé podmínky

Letošní maximum Orionid připadá na neděli 21. října. Protože není maximum nijak ostré, není třeba se kvůli němu nějak výrazně časově omezovat. Obecně nejlepší je vyhlížet meteory v době, kdy je radiant roje nejvýše nad obzorem. Tedy v neděli a v pondělí vždy mezi 3. a 6. hodinou ranní. Meteory zdánlivě vylétají z radiantu ležícího v horní části souhvězdí – vlevo nahoře od jasné naoranžovělé hvězdy Betelgeuze v rameni Orionu. Protože Měsíc je v době úkazu ve fázi před první čtvrtí, zapadá už večer a svým svitem při pozorování vůbec neruší.

Slavná mateřská kometa

Každoroční meteorický roj Orionid je podzimní větví proudu částic, do kterého Země vstupuje i v květnu – během maxima roje Eta-Aquaridy. Oba roje spojuje nejen stejná rychlost meteorů okolo 66 km/s, ale pochopitelně i původní mateřské těleso. A tím není nic známějšího jak slavná Halleyova kometa. Vlasatice, která se naposledy u Slunce „otočila“ v únoru roku 1986, není tou největší kometou, jakou známe, ale první matematicky předpovězenou v historii lidstva. Byl to v roce 1705 bystrý matematik a královský astronom Edmond Halley, který si všiml, že dráhové vlastnosti komety souhlasí s 24 vlasaticemi pozorovanými mezi lety 1337-1698. Halley spočetl, že jde o tu samou kometu a dokonce předpověděl i její další návrat v roce 1758. Sám se ho však už nedožil – zemřel o 16 let dříve.

Posmrtnou slávu mu proto zajistil její objev německým astronomem a farmářem Johannem G. Palitzschem, který ji našel 25. prosince 1758. Nutno podotknout, že se o znovuobjevení komety pokusil i o dost slavnější pozorovatel své doby – francouzský astronom Charles Messier. Bohužel mu bylo ale nařízeno Josephem N. Delislem hledat kometu jinde a úspěchu tak nedosáhl. Vynahradil si to však vlastními objevy 13 nových komet a publikací dnes již legendárního Messierova katalogu 110 mlhavých objektů.

Halleyova kometa se ke Slunci vrací každých přibližně 76 let. Poslední návrat nebyl nikterak příznivý – kometa byla poměrně slabá a geometricky nevýhodně položená vůči Zemi. Dalšího návratu se však dožijí současné mladší generace. Kometa znovu přiletí ke Slunci 28. července 2061.

Pozorujte a foťte

Jak bylo již zmíněno, rychlost meteorů při průletu atmosférou dosahuje 66 km/s. To z nich dělá jedny z nejrychlejších meteorů na obloze. Rychlejší jsou jen meteory z listopadového roje Leonidy, které padají s rychlostí 72 km/s. Pro pozorování to znamená jednu zajímavost – pády meteorů jsou jasné a občas bývají provázeny blyštivými výbuchy. Občas tak zasvítí i bolid – meteor jasnější jak Venuše.

Při pozorování se navíc kromě meteorů na ranní oblohu dostanou i velmi jasné objekty. Spolu s Orionem a jeho hvězdami Betelgeuze a Rigel se rovněž nad obzor vyhoupne nejjasnější hvězda noční oblohy Sírius, která leží o něco níže na východ v souhvězdí Velkého psa. Vysoko nad obzorem bude zářit ve společnosti dvou otevřených hvězdokup v souhvězdí Býka nepřehlédnutelný Jupiter. Při pohledu na východ pak ráno před svítáním najdeme i stříbřitou jitřenku – planetu Venuši. Kromě Orionid může rovněž zazářit jasný meteor z jiného roje - severních či jižních Taurid. Rozhodně se tedy vyplatí si přivstat a pokud možno si oblohu i vyfotit.

A jak vyfotit meteor? Na zachycení stopy meteoru je zapotřebí mít po ruce foťák s možností dlouhé expozice, stativ a případně kabelovou spoušť. Ideální je mít po ruce širokoúhlý světelný objektiv. Foťák namíříte do libovolného směru na obloze, nastavíte maximální expoziční čas (nebo „B“ a budete držet spoušť ručně) a u pokročilejších foťáků rovněž nastavíte vhodné ISO (okolo 800, u lepších modelů i o dost více). Pak už jen zmáčknete spoušť a budete trpělivě čekat. Expozic budete opakovat tolik, dokud se vám nepoštěstí a přes vaše zorné pole skutečně „neprosviští“ vysněný meteor. Své snímky nám pak můžete zaslat do galerie…

Video: Science@NASA - A Meteor Shower from Halley's Comet (anglicky)

Zdroje:
[1] IMO.net
[2] Cometography.com
[3] Sience.nasa.gov