Clyde William Tombaugh získal nesmrtelnou slávu především díky objevu deváté planety Sluneční soustavy, který se mu podařil 18. února 1930. Nic na tom nemění skutečnost, že Pluto je v současnosti považováno pouze za trpasličí planetu obíhající v Kuiperově pásu. Na tehdejší dobu to byl jedinečný počin a úspěch, zasluhující uznání. Navíc se nejednalo o náhodný objev, ale byl to výsledek zajímavého projektu Lowellovy observatoře, který se rozběhl o rok dříve. Jeho cílem bylo systematické pátrání po nových planetách pohybujících se na okraji Sluneční soustavy. Nalezení Pluta bylo povzbudivé a přispělo k rozšíření projektu. Tombaugh pokračoval v hledání trans-saturnských planet až do roku 1943, ovšem žádnou další již nenalezl. Dosah přehlídky se pohyboval kolem 17. magnitudy.

Vyhledávací strategie byla poměrně specifická. Jelikož Tombaugh hledal slabé a pomalu se pohybující vzdálené planety, musel skleněné desky prohlížet velmi pečlivě, což bylo časově značně náročné. Například pokud měl na blink komparátoru snímky z hustého hvězdného pole Mléčné dráhy trvala jejich prohlídka až tři týdny! Běžně se tak stávalo, že prodleva mezi pořízením a zhlédnutím snímku překročila rok. Velký časový odstup přesto neznamenal žádný problém. Pokud by se v zorném poli nacházela vzdálená planeta, díky svému mírnému pohybu by daleko neutekla, maximálně by se posunula na vedlejší pole. Ovšem pro blízké objekty byla tato strategie značně nevýhodná. Z několika snímků bylo téměř nemožné vypočítat alespoň přibližnou dráhu, a tak byly například malé planetky ve většině případů považovány ihned po objevu za ztracené.

Systematická přehlídka přinesla celou řadu zajímavých objevů. Kromě Pluta, byly na deskách nalezeny malé planetky, podařilo se odhalit několik proměnných hvězd, deep-sky objekt NGC 5694 byl klasifikován jako vzdálená kulová hvězdokupa a úhlově největším úlovkem se stala superkupa galaxií táhnoucí se 40° přes souhvězdí Pegase, Andromedy a Persea.

Když v osmdesátých letech David H. Levy připravoval podklady pro biografii mapující životní příběh objevitele Pluta, zjistil, že Tombaugh objevil také kometu. Ovšem sám si na to již nevzpomínal, a tak se Levy v únoru 1986 vydal do archivu Lowellovy observatoře. Pečlivě procházel rozsáhlé poznámky v pozorovacím deníku a po několika hodinách se mu podařilo skutečně nalézt desky s kometou, které pořídil Tombaugh 11., 12. a 13. ledna 1931.

V záznamech také dohledal, že Tombaugh se k prohlídce desek dostal více než rok po jejich pořízení. A to je zřejmě důvod proč svůj objev nezveřejnil. Dobře si uvědomoval, že znovunalezení a potvrzení existence komety je po tak dlouhé době nemožné. Následně dílem náhody bylo dokonáno dokonalé pohřbení komety na dlouhá desetiletí. Jak zjistil Brian A. Skiff, hlavní příčina spočívala v drobném, avšak podstatném opomenutí. Když pánové Carl Lampland a Kenneth Newman, zaměstnanci Lowellovy observatoře, připravovali pravidelnou publikaci pozic malých planetek do časopisu Astronomische Nachrichten, přiřadili mezi ostatní i pozice komety, ale bez poznámky upozorňující právě na kometární aktivitu tělesa. Tak se tedy stalo, že kometa dostala planetkové označení 1931 AN.

David Levy a Brian Skiff během svého pátrání v roce 1986 přeměřili nalezené desky a pomocí moderních postupů určili nové pozice komety. Zároveň se jim podařilo dohledat a proměřit kometu na snímcích pořízených simultánně pomocí 12,5-cm Cogshall objektivu, který byl namontován na hlavním teleskopu a snímal ve stejnou dobu stejnou oblast oblohy. Navíc se podařilo identifikovat slabý obraz komety na okraji desky z 10. ledna 1931.

Kometa měla na snímcích vzhled difúzní mlhovinky se silnou centrální kondenzací a zřetelným chvostem, který v pozičním úhlu přibližně 270° sahal do vzdálenosti minimálně 2'. Jasnost se pohybovala kolem 12,5 magnitudy.

Nově získané a proměřené pozice umožnily Brianu G. Marsdenovi hrubý odhad parabolických orbitálních elementů dráhy. Zároveň však poznamenal, že vzhledem k nízkému sklonu dráhy 6°.6 a poměrně nízké jasnosti komety by se mohlo jednat o kometu krátkoperiodickou.

Posledním pokusem, který by mohl vést ke zpřesnění dráhy, bylo nalezení dalších snímků. Marsden vypočítal přibližnou efemeridu a Levy začal prohledávat sbírky desek po celém světě – včetně observatoří Harvard a Mount Wilson v USA, kanadské kolekce Davida Dunlopa, observatoře Meudon ve Francii a observatoře Heidelberg v Německu. Současně Wolfgang Wentzel prohlédl archiv známé observatoře Sonneberg. Přes všechnu snahu se však kometu nepodařilo nalézt. Chyběla i trocha štěstí. Desky z Harvardu a Sonnebergu mají příliš malý dosah a několik desek z Heidelbergu a Mount Wilsonu zabírá hvězdné pole v blízkém okolí předpokládané pozice komety. Smůla, těsně vedle.

Mohlo by se zdát, že příběh komety právě končí, ale jak už to někdy bývá, jedná se pouze o konec rozsáhlé kapitoly. Sluneční soustava je malá a o náhody a překvapení tu není nouze.

Začneme trochu nenápadně a na první pohled lehce odtažitě. Ve stejné zemi o necelých 82 let později… Astronomové Michael Schwartz a Paul R. Holvorcem objevili na snímcích pořízených 27. listopadu 2012 pomocí 0,41-m f/3,75 astrografu observatoře Tenagra II docela obyčejnou malou planetku, která dostala předběžné označení 2012 WX32. Její jasnost se pohybovala okolo 18. magnitudy. Nedlouho po objevu se ukázalo, že její dráha by se hodila spíše ke kometě, především díky větší excentricitě. Následně se tak několik observatoří po celém světě pokusilo odhalit případnou kometární aktivitu. A jako první slavili úspěch objevitelé. Snímek složený ze třiceti samostatných 60-ti sekundových expozic získaných 3. prosince 2012 za silného měsíčního svitu (Měsíc byl jen 18° vedle) ukazuje, že objekt je difúzní. Má komu o průměru asi 9" a ve směru PA 270° je patrné slabé protažení, náznak chvostu. Následující noc tuto skutečnost potvrdili nezávisle na sobě další pozorovatelé a malá planetka byla překlasifikována na krátkoperiodickou kometu P/2012 WX32 (Tenagra).

Po devíti dnech vyšel cirkulář CBET 3342, který přinesl naprosto překvapující zprávu. Vynikající japonský počtář Syuichi Nakano zde prezentuje naprosto brilantní vzájemnou identifikaci tří objektů! Za prvé, ztotožnil kometu P/2012 WX32 (Tenagra) s malou planetkou 2003 WZ141 objevenou 21. a 23. listopadu 2003 v rámci přehlídkového projektu LINEAR. A za druhé, oba objekty ztotožnil s kometou, kterou v roce 1932 objevil Clyde Tombaugh na deskách pořízených v lednu 1931. Dokázal, že ve všech případech se jednalo o stejné těleso, kometu 274P/Tombaugh-Tenagra, celým jménem 1931 AN = 2003 WZ141 = 2012 WX32 = 274P/Tombaugh-Tenagra.

Zatím nejnovější dráha publikovaná v cirkuláři MPEC 2012-Y30 byla vypočtena na základě 156 pozorování 1931 – 2012 (střední reziduum je 0",5) a pro epochu JDT 2456360,5 je následující: průchod periheliem T = 23,34740 TT února 2013, vzdálenost v periheliu q = 2,4418690 AU, velká poloosa a = 4,3610801 AU, excentricita e = 0,4400770, sklon dráhy i = 15,83842º, argument perihelia 38,45795º, délka 81,36285º a perioda P = 9,11 let.

To tedy znamená, že kometa unikla pozornosti při sedmi návratech. V roce 1931 byla objevena jen několik dní před průchodem periheliem a s největší pravděpodobností v tom čase prodělala menší outburst, který zapříčinil dočasné zvýšení jasnosti. Během následujících návratů panovaly buď špatné geometrické podmínky, nebo její aktivita byla na nízké úrovni, jako v roce 2003 nebo jako při současném návratu.

Konečná verze článku bude publikována v královéhradeckém astronomickém časopise Povětroň.

Informační zdroje:
[1] Levy, David H., Skiff, Brian A., Tombaugh, Clyde W. Comets Found as Part of the Lowell Observatory's Trans-Saturnian Planet Search. International Comet Quarterly, 1995, Vol. 17, p.52.
[2] CBET 3329: Comet P/2012 WX_32 (Tenagra)
[3] CBET 3342: Comet P/2012 WX_32 = 1931 AN = 2003 WZ_141 (Tombaugh-Tenagra)
[4] MPEC 2012-Y30