Hvězdy velikostí podobné našemu Slunci zakončují svůj život jako nenápadný slabý objekt, kterému říkáme bílý trpaslík. Při závěrečném 'odchodu do důchodu‘ odvrhnou svoji vnější atmosféru do okolního prostoru. Po několik desítek tisíc let je pak bílý trpaslík obklopen působivým barevně zářícím oblakem ionizovaného plynu, který označujeme jako planetární mlhovinu.

Tento nový snímek pořízený dalekohledem ESO/VLT zachycuje planetární mlhovinu IC 1295, kterou na obloze naleznete v souhvězdí Štítu. Mlhovina je charakteristická mnoha obálkami, které ji obklopují. Díky nim připomíná mikroorganismus pozorovaný pomocí mikroskopu, přičemž obálky představují buněčné membrány.  

Tyto bubliny jsou tvořeny plynem, který kdysi býval atmosférou hvězdy. Díky nestabilní termojaderné fúzi v jádře hvězdy, která produkovala náhlé přívaly energie, byl ale odvržen. A nyní je vystaven silnému ultrafialovému záření umírající hvězdy, které jej nutí zářit. Různé chemické prvky však vyzařují na odlišných vlnových délkách. Za tajemný zelený odstín, typický pro mlhovinu IC 1295, je zodpovědný ionizovaný kyslík.   

V srdci mlhoviny můžete spatřit jasnou modrobílou skvrnu – vyhořelý pozůstatek hvězdného jádra, který se postupně stane bílým trpaslíkem chladnoucím po mnoho miliard let.

Hvězdy o hmotnosti až osminásobku Slunce vytvářejí v závěrečné fázi své existence planetární mlhovinu. Slunce je staré 4,6 miliardy let a další 4 miliardy let svého života má ještě před sebou.
 
Kromě svého jména nemají planetární mlhoviny nic společného s planetami. Toto označení vzniklo v minulosti na základě objevů prvních exemplářů těchto neobvyklých objektů, které v malých dalekohledech vizuálně připomínaly vzdálené planety Uran a Neptun. Označení se však vžilo a používá se dodnes [1]. V 19. století se díky prvním spektroskopickým pozorováním ukázalo, že tyto objekty jsou ve skutečnosti tvořeny zářícím plynem.

Tento snímek byl pořízen pomocí přístroje FORS (FOcal Reducer Spectrograph) a dalekohledu ESO/VLT, který pracuje na observatoři Paranal v poušti Atacama na severu Chile. Expozice byly pořízeny přes trojici filtrů popouštějících modrou, zelenou a červenou část spektra. Jednotlivé snímky byly zkombinovány do jednoho barevného záběru.

Zdroj

Poznámky

[1] Již pozorovatelé jako třeba William Herschel (který objevil mnoho planetárních mlhovin a spekuloval o jejich původu a složení) si byli vědomi, že se ve skutečnosti nejedná o planety obíhající kolem Slunce, jelikož se tyto objekty vzhledem k okolním hvězdám nepohybovaly.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

Odkazy

• snímky dalekohledu VLT
• snímky pořízené dalekohledem VLT

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT & Survey Telescopes Press Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1317. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.