Luca Parmitano – současný obyvatel Mezinárodní kosmické stanice v rámci 36. dlouhodobé posádky a zároveň první italský občan, který podnikl výstup ve skafandru mimo kosmické plavidlo. Včera zahájil svoji již druhou kosmickou vycházku, která však musela být nouzově a akutně ukončena, protože Lucovi se začalo ve skafandru hromadit více a více vody. Jak to s Lucou dopadlo a kde se tam ta voda vzala?

Jak padlo v úvodu, astronaut Luca Parmitano sice není prvním obyvatelem stanice z řad občanů Itálie, je to však první italský astronaut, který absolvoval kosmický výstup ve skafandru. Svoji premiéru v tomto směru si úspěšně odbyl již minulé úterý, tj. 9. července, kdy opustil interiér stanice spolu s americkým kolegou Chrisem Cassidym na 6 hodin a 7 minut, během kterých bez nějaké mimořádné situace splnili všechny stanovené úkoly, týkající se údržby stanice, příprav na přílet nového modulu a vědecké činnosti.

Dlouhodobý plán provozu ISS však vyžadoval po dotyčné dvojici ještě jednu vycházku, protože úkolů venku bylo více. Výstup číslo dvě byl zahájen přesně o týden později, v úterý 16. července (mimo jiné 44 let po startu Apolla 11) ve 13:57 SELČ a změnil se postupem událostí ve slušné drama. Ale k tomu se dostaneme.

Výstup zahájili Chris a Luca dokonce s 18minutovým předstihem oproti plánu, když ještě uvnitř přechodové komory modulu Quest přepnuli své skafandry na vlastní baterie. Zezačátku jim šla práce od ruky a splnili první dva úkoly na seznamu. Chris nainstaloval na příhradový nosník Z1 několik spojovacích kabelů, které umožní letové kontrole přesměrovat vedení elektrické energie ze solárních panelů v případě nějaké poruchy, Luca instaloval elektrické a datové kabely mezi americkou a ruskou částí stanice v rámci příprav na připojení ruské laboratoře Nauka v příštím roce. Také ještě stihl zapojit několik datových kabelů do platformy pro práci robotické paže Canadarm2 na ruském segmentu komplexu.

Pak si ovšem Luca všiml, že senzor, kontrolující množství vydechovaného oxidu uhličitého v jeho skafandru náhle přestal fungovat (jak se později ne příliš překvapivě ukázalo, zřejmě se namočil). Ohlásil tuto skutečnost řídícímu středisku v Houstonu, které si však bylo vědomo, že toto se bohužel při kosmických výstupech stává častěji a nefunkčnost senzoru se dá kompenzovat sledováním telemetrických dat ze skafandru letovými kontrolory a otázkami na pocity astronauta skrze jeho mikrofon a sluchátka.

O nějakých jen šest minut později Luca ohlásil, že cítí nějakou tekutinu na zadní části své hlavy.

„Nechápu, odkud to teče,“ řekl.

„Musí to být z tvé nádržky na pití,“ odpověděl mu kolega Chris Cassidy. „Můžeš tu vodu prostě vypít?“

Astronauti mají při kosmických výstupech ve skafandrech k dispozici nádržku s pitnou vodou a brčko, aby během několikahodinové náročné práce nedošlo k dehydrataci.

O několik minut později šel Chris Lucu zkontrolovat a Chrisova zpráva vedla v podstatě k ukončení výstupu.

„Ta tekutina na tvém čele tedy není pot?“ ptal se Chris při pohledu do Lucovy helmy skrze hledí. Luca tvrdil, že ne.

O dalších pár minut zkoumání problému později řekl Chris Houstonu, že Lucova nádržka s pitím je skoro určitě prázdná a zhruba litr vody má Luca v přilbě za hlavou.

„Ne, to je míň,“ opravil ho Parmitano. „Je to zhruba půl litru.“

Jenže množství vody se zvětšovalo a začalo pronikat do přední části helmy.

„Odkud to teče? Je toho strašně moc,“ divil se Luca.

Když si Luca začal stěžovat, že má vodu už i v očích, v Houstonu věděli, že výstup pokračovat nemůže a musí být co nejdříve ukončen, přestože uniklá voda nepředstavovala svým množstvím akutní ohrožení Lucova zdraví.

„Chrisi a Luco, kluci, podle toho, co jsme od Lucy slyšeli, má už vodu i v očích a její množství stoupá, takže bude nejlepší výstup ukončit,“ řekl spacewalkerům astronaut Shane Kimbrough z Houstonu. „Takže Luco, vrať se zpátky do přechodové komory. Chrisi, ty uklidíš pár věcí a za několik minut se vrátíš taky.“

Luca se bez problémů dostal do přechodové komory za Chrisovy asistence, přestože už měl vodu v očích, uších a v ústech a vody stále přibývalo. Výstup skončil v 15:29 SELČ, po jedné hodině a 32 minutách, asi půl hodiny po příkazu z Houstonu k návratu do stanice, zahájením napouštění vzduchu a tlakování přechodové komory. O dalších osm minut později, již skoro 40 minut od příkazu k návratu, posádka stanice otevřela poklop do přechodové komory, Lucovi rychle pomohla z helmy a vodu vysušila ručníky. Luca byl naštěstí v pořádku.

Celkové množství uniklé vody v jeho skafandru činilo asi litr až litr a půl. „Představte si, že strčíte hlavu do rybího akvárka,“ řekl letový ředitel David Korth, vedoucí směny v řídícím středisku během výstupu. „Strčte hlavu do akvárka a zkuste se projít. Není to nic lehkého.“

Zdroj uniklé vody je však stále záhadou a prací pro techniky na příští dny. V podstatě máme tři podezřelé: zmiňovaná nádržka na pití, kterou podezřívali sami astronauti během výstupu, dle NASA to však ona asi nebyla. Druhým podezřelým bylo Lucovo tělo ve smyslu potu, na to však bylo uniklé kapaliny příliš mnoho.

Pravděpodobným zdrojem je tedy netěsnost v chladícím okruhu skafandru, který obsahuje asi čtyři litry vody. NASA sama však zdaleka nemá jasno a zdrojem „záhadné“ vody se intenzivně zabývá. Úkoly, které dvojice včera již nestihla splnit, naštěstí patří do kategorie méně důležitých a přestože se zopakování výstupu plánuje, nespěchá to. Dle managementu programu ISS to klidně může být v následujících týdnech anebo měsících. Nejdříve je nutné přesně porozumět povaze závady, která vyústila v hromadění vody ve skafandru, a zajistit, aby se to již neopakovalo.

Včerejší vycházka byla již šestou pro Chrise Cassidyho a druhou pro Luca Parmitana. Šlo o 171. kosmický výstup v rámci programu ISS a pátý tento rok. Co se týče programu ISS, již 112 astronautů strávilo vně stanice prací ve skafandru přes 1075 hodin, tedy skoro 45 dnů.

Zdroje:

• Spaceflightnow.com 16. 7. 2013
• Tisková konference NASA k výstupu ze 16. 7. 2013