Když bylo těleso pojmenované Ceres v roce 1801 objeveno, astronomové jej klasifikovali nejprve jako planetu. Bylo zjištěno, že nové těleso obíhá kolem Slunce mezi Marsem a Jupiterem, kde se na základě matematických výpočtů předpokládala přítomnost planety. Další pozorování odhalila, že v této oblasti se nachází velké množství těles a z planety se stala planetka Ceres, jedno z mnoha těles hlavního pásu asteroidů. Když bylo v roce 2006 Pluto překlasifikováno na trpasličí planetu, do stejné kategorie byla převedena i planetka Ceres a stala se z ní trpasličí planeta.

Ceres (průměr 952 km) je nejhmotnějším tělesem v hlavním pásu asteroidů. Je větší než některé ledové měsíce planet, které někteří vědci považují za ideální tělesa pro přítomnost života. Je dvakrát větší než Saturnův měsíc Enceladus chrlící gejzíry vody a ledových krystalků, pod jehož povrchem se může ukrývat oceán kapalné vody.

Na rozdíl od jiných planetek je Ceres tělesem vytvarovaným do podoby koule, což napovídá něco o jeho původu. „Skutečnost, že Ceres má tvar koule, naznačuje, že téměř určitě došlo k jeho zformování v rané fázi vývoje Sluneční soustavy,“ říká Britney Schmidtová. Podle ní by se při pozdějším vzniku již nemohlo vytvořit tak dokonale kulové těleso. Tvar trpasličí planety, její rozměr a celková hmotnost odhaluje těleso s neuvěřitelně nízkou hustotou.

„Pod povrchem pokrytým prachem a horninou se podle názoru astronomů může nacházet led,“ říká Britney Schmidtová. „Je docela možné, že v určitém období vývoje zde mohl existovat oceán kapalné vody.“

„Rozdíl mezi trpasličí planetou Ceres a ostatními ledovými tělesy (ve Sluneční soustavě) spočívá v tom, že se Ceres nachází nejblíže ke Slunci,“ dodává Julie Castillo-Rogezová z JPL (Jet Propulsion Laboratory).

Výzkum nitra trpasličí planety Ceres by mohl poskytnout „pohled“ do období ještě mladé Sluneční soustavy, především do míst, kde mohla existovat voda a další těkavé látky.

Snímky trpasličí planety Ceres pořízené pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST poskytly náhled povrchu tělesa, na němž lze rozlišit útvary větší než 25 km. Zdejší terén zdobí několik kruhových skvrn, jejichž vzhled připomíná mj. impaktní pánve nebo tzv. chaotický terén, jaký se vyskytuje na povrchu Jupiterova měsíce Europa. Největší zaznamenaný útvar na povrchu planetky Ceres má průměr zhruba 250 km a byl pojmenován Piazzi na počest objevitele největšího tělesa v pásu planetek. Pokud má tento útvar impaktní původ, pak jej mohla vytvořit srážka s tělesem o průměru 25 km.

Julie Castillo-Rogezová porovnávala Zemi, Europu a Ceres, přičemž dospěla k závěru, že trpasličí planeta Ceres se Zemi podobá mnohem více než Europa. Země i Ceres využívají sluneční energii, zatímco zdrojem energie na Europě jsou slapové síly Jupiteru. Kromě toho teplota na povrchu trpasličí planety se pohybuje v průměru mezi -143 až -73 °C, na Zemi je to zhruba +27 °C a na Europě asi -223 až -163 °C.

„Chemické složení, tepelná aktivita, zdroj tepla a přítomnost vodního ledu nás vedou k předpokladu, že alespoň v určité fázi vývoje mohly na trpasličí planetě Ceres existovat příznivé podmínky pro přítomnost primitivního života,“ říká Julie Castillo-Rogezová.

Detailní výzkum trpasličí planety Ceres bude od března 2015 provádět sonda NASA s názvem DAWN. Sonda již předtím (od července 2011 do července 2012) zkoumala planetku Vesta. Trpasličí planetu Ceres by měla zkoumat minimálně 5 měsíců. Britney Schmidtová však předpokládá, že sonda bude schopna provádět mapování a detailní výzkumy podstatně delší dobu.

Zdroj: www.astrobio.net
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí