Kometa ISON patřila mezi tzv. dynamicky nové komety, tedy poprvé uvnitř Sluneční soustavy a u Slunce. To v kombinaci s velmi riskantní vzdáleností v přísluní (v jejím případě asi 1,2 milionu km nad slunečním povrchem) nevěstilo nic jistého. Ani dobrého, ani špatného, prostě nejistého. Dále hrál významnou roli fakt, že průměr jádra křehké a bouřlivě aktivní komety byl odhadnut z pozorování na 0,5 - 1,5 km. To hrálo do lahodných not, protože podle této muziky spíš mohla kometa přežít. To se ovšem nakonec nezdařilo.

Jak bylo řečeno, vše se topilo v nejistotě. Proč? Ještě nikdy jsme to tu za takových podmínek (pozorování celosvětově fotograficky a posléze družicově) neměli. A navíc s takovým předstihem. Jinými slovy - ačkoliv se na pořádnou prosincovou vlasatici můžeme přestat těšit, pro vědce je to obrovská výhra. Mají nespočet kvalitních dat z mnoha úhlů, několika oborech spektra a hlavně kontinuálně ve vysokém rozlišení. Zase se projednou vyplatilo být připraven na každý scénář a z každého něco vytěžit.

A teď k úvodní otázce: co se vlastně stalo? Nuže - kometa už několik dní před avizovaným průchodem přísluním začala významněji bouřit, tedy vzbuzovat ve svém jádře vysokou aktivitu těkavých látek. Pro představu - jádro komety je takový opravdu křehký slepenec špinavého ledu. A i když má v průměru velikost i fotbalového hřiště (či v některých případech i většího města), vzdálenost od Slunce hraje klíčovou roli v její budoucnosti. Čím blíže se ISON dostávala ke Slunci, tím více se jádro nahřívalo a odpařovalo nejen z povrchu, ale teplo se dostávalo i pod povrch k neodhaleným ložiskům těkavého materiálu (molekul zamrzlé vody a uhlíko-dusíkatých kyselin). Jak se kometa včera dostala do zorného pole korónografu družice SOHO, byla její proměnlivá a bouřlivá aktivita viditelná ještě lépe. Za kometou se natáhl výsostný prachový ohon o délce několika desítek milionů km. V den průchodu přísluním se ještě dopoledne zdálo, že vzbuzená aktivita přinese hned poté kýžené divadlo, ale...

Velkého ale jsme si mohli všimnout už odpoledne v den přísluní (to nastalo 28. listopadu večer), kdy se záhy jas hlavy komety začal prudce snižovat. To znamenalo jediné - předchozí zjasnění byla prudká aktivita po celém objemu jádra vedoucí k jeho fragmentaci a dalšímu drolení. Ke Slunci, resp. k přísluní už hlava ani nedoletěla. Ložisko zjasnění se přesunulo do ohonu, kde se evidentně udržela nejvyšší hustota rozdroleného materiálu. Jako bezhlavý rytíř se kometa dál hnala ku svému osudu.

Není však všemu konec. Poslední snímky (v úvodu - ohnutý ohon komety kolem zakrytého Slunce) ukazují, že z komety přežil oblak materiálu, který se dále pohybuje po předpokládané dráze komety. Žádné divadlo z něj sice nebude, ovšem pro astronomy je to známka toho, že mají ještě dál co zkoumat. Vy si zatím můžete "vychutnat" záznam z téměř úplné smrti komety ISON nad Sluncem...

Nezapomeňte však vyhlížet za soumraku nad severozápadní obzor, pokud se vyjasní. ISON sice zemřel, ale obloha stále nabízí patřičnou záplatu. Tou je kometa C/2013 R1 Lovejoy, kterou lze zejména v příštím týdnu pozorovat za dobrých podmínek bez svitu Měsíce už zvečera...

Převzato: Hvězdárna v Úpici

Poznámka redakce: Ještě stále nemáme dostatek dat ke konečnému verdiktu o konci/budoucnosti komety. Podrobnější informace proto teprve připravujeme.

Zdroje a dále doporučujeme:
[1] Spaceweather.com - aktuální informace
[2] Snímky z družice SOHO
[3] Snímky z družice STEREO
[4] O kometě na Kommet.cz
[5] Česká galerie komety ISON
[6] Česká galerie komety Lovejoy