Jak jsme v závěru nedávného článku zmínili, krátce po očekávaném průchodu komety přísluním se ve zorném poli LASCO C2 objevila jakási "šipka" nevýrazného zbytku materiálu ze zaniklého jádra. Marnou snahou pracovníků NASA bylo zaznamenat průlet komety rovněž zorným polem družice SDO (Solar Dynamic Observatory). Byla by to paráda, ale z komety zkrátka nepřežilo kompaktní jádro, které by se s radostí promenádovalo i na značně podexponovaném pozadí Slunce sledujících kamer. Pracovníci SDO tak přišli zkrátka, ale družice SOHO nám záhy začala přinášet vzhledem k předchozímu dění něco naprosto neuveřitelného. Zjasňující obláček v korónografu LASCO C3 bez jasné hlavy. S nadsázkou pozorujeme fénixe komety ISON, i když už zdaleka ne v původním celku.

Co nyní družicově pozorujeme na pozici komety ISON, není žijící kometa v pravém slova smyslu. Nemá iontovy ohon, který by ukazoval na pokračující kometarni aktivitu. Přesto se zdá, že mrtvé a na tisíce stupňů rozžhavené původní tělo komety ISON průlet kolem Slunce tak trochu přežilo a jeho hmota je stále dostačující, aby se rozmělňovala a vytvářela okolo sebe obláček prachu. Obláček je sice pořád mnohem slabší, než bychom v této době čekali, a kometu století proto rozhodně nevykouzlí. Bohužel. Na druhou stranu však na takřka mrtvou kometu je to výkon - zbytkový aktivní materiál je dost jasný, aby byl dobře vidět nyní družicově a patrně za několik dní alespoň fotograficky.

To, co se pohybuje na dráze komety ISON, je tak 15x slabší, než bychom očekávali od komety, která přežila. Přesto je to poměrně šok, protože se předpokládalo, že malé úlomky se při průletu jen 1,2 milionu km nad slunečním povrchem beze zbytku vypaří. Horniny, ze kterých se skládá tato kometa, se zdají být ale podstatně pevnější, než jak jsme u podobných komet zvyklí. Jejich postupné drolení vytváří nový prach a vytváří se nový prachový ohon pozůstatku komety. Zeslábnutí proudu částic poblíž Slunce bylo dáno tím, že nejvíce svítí oblak mikroskopického prachu a ten se ale v blízkosti Slunce rychle vypařuje. Když se roj úlomků vzdaluje a pokračuje v rozpadu, začíná prach okolo něj opět mírně zářit. Proto astronomové nad kometou před přísluním zlomili hůl a teď ji opět sledujeme, v poloplné parádě.

Jsme tedy svědky jednoho z těch pesimističtějších scénářů, ovšem z vědeckého hlediska nesmírně zajímavého. Už to, že celý úkaz byl sledován družicově z několika úhlů (a za nějaký čas budou data pohromadě ve vysokém rozlišení ze všech směrů), dává astronomům poprvé v historii nový pohled na tzv. dynamicky nové komety v pozici "lízače Slunce", tedy s přísluním méně jak 1,5 milionu km. Pochopitelně druhou stranou mince je fakt, že dlouze očekávaná "kometa století" ve smyslu ernormně velké a jasné komety nás bohužel zase nečeká. Ale ruku na srdce - byl to jeden ze scénářů.

Kapitola "ISON" tedy zdaleka není uzavřená a obláček drolícího se aktivního kometárního zbytku bude v hledáčku astronomů ještě další dny. Ze současných snímků z družice je patrné, že materiál neobsahuje žádný větší úlomek, který by jasem přepaloval pixely čipu, ovšem plošně je útvar jasnější než Antares - nejjasnější hvězdný objekt v poli mající asi 1 magnitudu. Jak rychle se oblak rozdrolí, jakou aktivitu od něj dále čekat, jak prudce bude slábnout a co z něj nakonec reálně uvidíme či vyfotíme za několik dní na ranní obloze, o tom lze v tuto chvíli jen těžce spekulovat. Jak bylo řečeno v úvodu - 9 z 10 astronomů teď raději mlčí, aby jakékoliv další prohlášení nebyla hamba, a ten desátý, optimista, si prohrabuje šediny.

Spoluautorem článku je Jakub Černý ze Společnosti pro meziplanetární hmotu. Sledujte novinky na facebooku úpické hvězdárny a rovněž na facebooku SMPH.

Video: Průlet komety ISON kolem Slunce
Kredit: SOHO, NASA/ESA

Převzato: Hvězdárna v Úpici

Zdroje a dále doporučujeme:
[1] Spaceweather.com - aktuální informace
[2] Snímky z družice SOHO
[3] Snímky z družice STEREO
[4] O kometě na Kommet.cz
[5] Česká galerie komety ISON