To ovšem neznamená, že tou dobou prolétala Země nejhustší částí proudu těchto meteoroidů. Některé stanice mohly napozorovat maximum i 14. ráno, protože rozdíl mezi maximy 13. a 14. ráno byl malý, a tudíž by záleželo na konkrétním území, které je danou metodou pozorování pokryto. Pozorované maximum, ať již 13. nebo 14. za úsvitu, bylo způsobeno denní variací četnosti meteorů. Skutečné maximum bylo podle naměřených dat zřejmě jindy, a to kolem půlnoci z 13. na 14. prosince, kdy jsme mohli pozorovat na našich radiových stanicích sekundární maximum.

Důvod, proč o půlnoci bylo pozorováno méně meteorů, je zřejmě ten, že tou dobou bylo naše území nevhodně natočeno vůči nejhustší části proudu meteoroidů a vzniklé meteory byly vlastně zastíněny Zemí.  Nejvíce meteorů tedy padalo někde nad Indickým oceánem nebo Asií. Dokazují to i pozorování kolegů z Japonska, kteří napozorovali maximum o hodinu dříve, protože měli meteory postupně zakryté obzorem zase z druhé strany. Astronom Hirofumi Sugimoto došel nezávisle ke stejnému výsledku (viz graf) po zpracování dat ze stanic sítě RMOB.

Co se týká vizuálního pozorování, v době, kdy nad naším územím prolétalo nejvíce meteorů, již vycházelo Slunce a navíc byla inverze. Ani sekundární maximum nebylo dobře pozorovatelné, protože inverze trvala a vysoko svítil Měsíc. Podívejte se tedy na obrázek, jak maximum vypadalo na radaru při pohledu z jihu Čech směrem nad Alpy. Je vidět, že tou dobou letěl meteor nad pozorovaným územím průměrně každých 6 sekund.

Na přiložených obrázcích je čas uveden v UT. Na grafu pana Sugimoto je čas uveden ve sluneční délce. Hodinové četnosti meteorů na histogramech odpovídá barva podle stupnice na pravé straně obrázku.

		Záznam ze stanice ze Soběslavi. Vertikálně ubíhá čas, horizontálně je vynesena frekvence a intenzitě odrazu odpovídá barva.
		Histogramy hodinových četností ze dvou stanic z jihu Čech.
		Histogramy hodinových četností ze dvou stanic z Japonska.
		Histogram hodinových četností ze stanice ve Vsetíně, kde se měří na delší vlnové délce a směrem na východ. (Delší vlny se více ohýbají a zároveň se snáze odráží od ionosféry, takže se vidí i za obzor.) Toto měření zřejmě nejvíce odpovídá skutečnému maximu.

Martin Kákona, Jihočeská pobočka ČAS
Data jsou převzata od pozorovatelů ze sítí Astrozor, RMOB a SMRST.