 Nejmenší, nejbližší Slunci a stále tajemná, taková je planeta Merkur. Sonda MESSENGER americké NASA odvádí u Merkuru skvělou práci, a to přesto, že její mise zde již trvá třikrát déle, než se původně předpokládalo.
Jak to tak bývá, zaznamenává při tom tato sonda mnoho záhad, které sice způsobují odborníkům bezesné noci, ale jejichž odhalování posouvá hranice našeho poznání stále dál.
|
 MESSENGER, první umělá družice Merkuru oslavila 18. března již tři roky provozu na oběžné dráze nejmenší planety Sluneční soustavy. Původně měla mise trvat jeden rok. Vzhledem k dobrému stavu sondy však byla prodloužena a bude pokračovat minimálně do začátku roku 2015. Podle původního plánu byl program sondy velmi „nabitý“, aby bylo možné stihnout alespoň základní cíle mise. Po jejím prodloužení se však MESSENGER může věnovat zajímavým cílům intenzivněji.
 Jedním z takových míst na povrchu je například dno kráteru Kertész, nesoucím jméno amerického fotografa maďarského původu André Kertézse. Kruhový val kráteru o průměru 31,5 km byste nalezli na západním okraji pánve Carolis, největší impaktní pánve na Merkuru (27,44° N; 145,94 E). Dno kráteru Kertész je pokryto výrazně světlým materiálem, který na první pohled připomíná vrstvu ledu. To je však zvláštní myšlenka, když si uvědomíme, že denní teploty na povrchu Merkuru běžně přesahují 400 °C. Protože však byly na konci roku 2012 zásoby ledu na povrchu Merkuru potvrzeny, nemuselo by se jednat o nic nemožného. Kráter se však nalézá jen necelých 28 stupňů severně od rovníku planety a je tedy na hony vzdálen polárním oblastem, jediným místům na Merkuru, kde byl dosud led pozorován. Ze snímků je také patrné, že dno kráteru není jednolité, ale že jsou zde nepravidelně rozmístěné prohlubně, či díry. Ty byly dobře rozlišeny i na stereografickém snímku pořízeném ze dvou blízkých míst oběžné dráhy. Světlý materiál v tomto kráteru zřejmě není vodním ledem, ale mohl by být něčím, co se v podmínkách panujících na Merkuru chová obdobně, jako vodní led v podmínkách jiných, chladnějších planet.
Další zajímavostí Merkuru, kterou se podařilo nedávno odhalit, je vyšší míra smrštění, než jaká byla dosud uvažována. To se podařilo odhalit právě díky mnoha detailním snímkům povrchu Merkuru. Smršťování je průvodním jevem vychládání tělesa planety a na povrchu se projevuje vznikem zlomů a prasklin. Některé zlomy blízko Merkurova rovníku dosahují výšky až 1,5 kilometru. Podle nových dat se zmenšil poloměr Merkuru na některých místech vlivem vychládání až o 7 kilometrů. Výrazné zlomy byly známy již z fotografií sondy Mariner 10, pořízených v 70. letech minulého století. Původ jejich vzniku však byl dosud nejistý. Na Merkuru není desková tektonika, jako na Zemi. Celý jeho povrch tvoří jednolitá krusta, na které by se neměla vytvářet výraznější pohoří kromě valů impaktních kráterů a případně výlevů sopek. Zlomy tak vznikly vlivem pozvolného vychládání roztaveného jádra planety. Teorie vzniku pohoří vlivem smršťování planety byla chybně uvažována před dvěma sty lety i u Země. U ní však dochází k horotvorným procesům právě vlivem deskové tektoniky.
 Pokud vás nejmenší planeta Sluneční soustavy zajímá více, můžete se prolétnout nad jejím povrchem pomocí interaktivní mapy Merkuru, která vznikla na základě dat pořízených sondou MESSENGER v polovině loňského roku. Mapa je volně přístupná na webové adrese http://messenger-act.actgate.com. Kromě samotných snímků povrchu je možné na ní zobrazit mnoho doplňkových informací, počínaje souřadnicovou sítí a pojmenovanými útvary a konče například aktuální polohou družice nad planetou, či pokrytím povrchu různými přístroji během mapování planety apod.
Převzato z hvezdarnaplzen.cz.
Zdroje a doporučujeme:
[1] The incredible shrinking Mercury
[2] Confused Mercury crater looks icy, but may be evaporation evidence
[3] Crazy Kertesz
[4] Messenger zakotvil u Merkuru
[5] Podivné díry objeveny na Merkuru |
