V šedesátých letech minulého století přineslo zkoumání této planety zjištění o spalující teplotě na povrchu, vysokém tlaku na povrchu a množsví agresivních kyselin v atmosféře. Tak se změnila pověst nejbližšího souseda Země ze sesterské planety na planetu pekelnou, bez života.

Podle výzkumníků Texaské univerzity Dirk Schulz-Makuch a Louis Irwin může planeta obsahovat v horní atmosféře překvapivě vhodné místo pro život. Dle jejich slov není Venuše z astrobiologického hlediska zcela ztracena.

K podpoře svého tvrzení použili výsledky archivních dat z ruzkých sond Veněra a amerických sond Poineer Venus a Magellan. Chemické složení atmosféry Venuše naznačuje, že se tam odehrává něco zvláštního - odpovědí může být bakteriální život. Výzkumníci našli sirovodík a oxid siřičitý, plyny, které spolu za běžných podmínek reagují - pokud neexistuje jich zdroj, nejsou nikde nalézány společně.

Nalezen byl také sirouhlík, plyn, který za běžných podmínek pochází pouze z biologických zdrojů.

Sirovodík a sirouhlík mohou pocházet z neznámého nebiologického zdroje, ale tyto reakce k účinnosti vyžadují katalyzátory. Na Zemi jsou nejlepšími katalyzátory bakterie.

Podle této teorie mohou bakterie žít v mracích ve výšce 20km v atmosféře Venuše. Tam jsou podmínky poměrně mírné. Teplota je přibližně 70 stupňů Celsia, tlak odpovídá jedné atmosféře a Venušina atmosféra v těchto výškách obsahuje vodní kapičky.

Bakterie by mohly jako energetický zdroj využívat ultrafialové záření ze Slunce. Tím by se vysvětlily neobvyklé tmavé skvrny na UV snímcích planety.

Evropská vesmírná agentura (ESA) plánovala vyslání sondy Venus Express na rok 2005, ale vzhledem ke květnovému krácení rozpočtu byla tato mise odložena.

Poslední návštěva Venuše byla sonda Magellan (NASA), která z orbity radarem mapovala povrch Venuše.

Někteří vědci interpretují současný stav Venuše jako planetu jako extrémní příklad "skleníkového efektu". Zkoumáním vzniku tohoto stavu nám může pomoci s řešením rýsujících se problémů změny klimatu na Zemi.

Zdroj: ABC online