HST získal velmi kvalitní snímek planetární mlhoviny NGC 6369. Tato mlhovina je pro svůj vzhled občas nazývána "malý duch", neboť se objevuje jako malý, mlhavý obláček obklopující slabou, chladnoucí centrální hvězdu. NGC 6369 leží v souhvězdí Hadonoše ve vzdálenosti 2000-5000 světelných let od Země.

Hvězdy o hmotnosti podobné, jako má Slunce se ke konci svého života změní na rudé obry. Fázi rudého obra hvězda ukončí silný hvězdný vítr, který odfoukne vzdálené vrstvy do prostoru. Ty postupně vytvoří pomalu rostoucí mlhovinu. Tyto objekty se nazývají planetární mlhoviny, neboť v malém dalekohledu jejich pravidelný, okrouhlý tvar připomíná planetu.

V únoru 2002 HST pozoroval pomocí kamery WFPC2 (Wide Field Planetary Camera 2) NGC 6369. Toto pozorování odhaluje velké množství detailů, které nebylo možné pozorovat pomocí pozemských teleskopů. Ty jsou velmi ovlivněny chvěním jednotlivých vrstev atmosféry.

Centrální hvězda vysílá vleké množství ultrafialového světla, které osvětluje obklopující obálky. Nápadný modrozelený kroužek o průměru jednoho světelného roku vyznačuje oblast, kde díky UV záření došlo k ionizaci plynu. V červeném okruží, kde již UV záření není tak intenzivní probíhá proces ionizace mnohem slaběji. V ještě větší vzdálenosti je možné pozorovat slabé obláčky plynu, které hvězda odvrhla na počátku vzniku planetární mlhoviny.

Barvy na snímku byly získány kombinací snímků v různých filtrech, které propouštějí světlo emitované třemi různými chemickými látkami s různým stupněm ionizace. Modrozelená oblast představuje oblast dvakrát ionizovaného kyslíku (modrá) a jednou ionizovaného vodíku (zelená). Červená barva označuje oblast jednou ionizovaného dusíku.

Za 5 miliard let vznikne podobná mlhovina i ze Slunce. Hvězdný vítr o rychlosti 24km/s bude rozptylovat vrchní obálky Slunce do okolního prostoru. Tento proces bude trvat přibližně 10 000 let. Poté bude Slunce postupně chladnout a osvětlovat obklopující mlhovinu.

Zdroj: STScI-PRC02-25