Oba objekty jsou zobrazeny s velkou ostrostí, nečekanou u teleskopu naZemi. Fotografie byly získány v průběhu probíhající kontroly tohoto hlavníhopřístroje VLT.

Saturn - pán prstenů

Tato fotografie Saturnu, druhé největší planety v sluneční soustavě, bylazískána v době, kdy byl Saturn blízko letního slunovratu na jižní polokouli. V té době bylonatočení prstenců největší jaké může být. Byl to tedy nejlepší pohled naSaturnův jižní pól. Tato oblast byla v roce 1982 na Saturnově noční straně anemohla být sondou Voyager fotografována .

Tmavá skvrna v blízkosti jižního pólu je nepřehlédnutelný objekt měřící přibližně 300km v průměru.Ze Země byla ve viditelném světle byla pozorována pouze jednou - teleskopemna Pic du Midi ve Francouzských Pyrenejích. Toto je první snímek v infračerveném oboru spektra.

Jasná skvrna poblíž rovníku je zbytek obrovské bouře v Saturnově rozsáhléatmosféře, která trvala více než 5 let.

Tyto fotografie jsou pravděpodobně nejostřejší snímky Saturnova prstencovéhosystému získané ze Země. Vidíme mnoho jasně zřetelných struktur. Hlavní prstence -vnitřní prstenec C (zde tmavý), střední prstenec B (relativně jasný) a vnějšíprstenec A. Tmavé mezery mezi jednotlivými hlavními prstenci jsou známá dělení- Cassiniho mezi prstenci A a B, Enckeho dělení blízko vnější hrany prstence A aColombovo dělení v prstenci C.

Tento snímek ukazuje skvělé zobrazovací schopnosti systému NAOS-CONICA.Snímek byl získán složením čtyř krátkých expozic získaných v blízkéminfračerveném oboru - H (1.6 µm) a K (2.2 µm).

Pozorování bylo znesnadněno Saturnovým pohybem během expozice. K získání conejlepších snímků byla adaptivní optika systému NEOS zaměřena na Saturnůvměsíc Tethys, zatímco snímek Saturnu byl získán detektorem CONICA s korekcírozdílného pohybu Saturnu a Tethys. Z tohoto důvodu je obrazTethys (na snímku pod Saturnem) částečně posunutý.

IO - vulkány a síra

Jupiterův měsíc Io má průměr 3660km a obíhá planetu ve střední vzdálenosti42 000km. Jeden oběh trvá 42,5 hodiny. Stejně jako Měsíc k Zemi se i Io kJupiteru natáčí vždy stejnou polokoulí. Jak ukázala sonda Voyager v roce1979, je jeho povrch pokryt aktivními vulkány a lávovými poli - jedná se omísto s největší vulkanickou aktivitou v sluneční soustavě.

Vzhledem k této aktivitě se povrch Io průběžně mění. Nyní viditelnéstruktury jsou poměrně mladé se střední dobou trvání pouze 1 milion let.Rozdíly ve vzhledu a barvě jsou způsobeny rozdílnými nánosy sirných sloučenin.Důvodem této vulkanické aktivity je silná gravitace Jupitera, kterázpůsobuje uvnitř Io velké pnutí a s tím související zahřívání celého měsíce.

Snímek 04b/02 Io v blízkém infračerveném oboru získaný 5.12.2001 na vlnové délce 2.166 µm. Díky skvělé kvalitě snímku rozlišíme mnoho podrobností na povrchu - vulkány a lávová pole.

Snímek 04c/02 je složen z 04b-02 a jiného snímku, získaného na delšíchvlnových délkách (3.8 µm). Byla přídána mřížka a pojmenovány nejnápadnějšíútvary na tomto velmi aktivním měsíci.

Io byl pozorován sondou Galileo v roce 1996 ve velkých rozlišeních veviditelném a infračerveném oboru, zvláště v průběhu velkých přiblížení k Io.Přesto tyto snímky vyplňují mezeru v pokrytí povrchu v infračerveném oboru.

Schopnost NAOS/CONICA mapovat Io umožní astronomům pokračovatve zkoumání vulkanické aktivity a sledovat související změny na povrchu.

Související stránky 

Na následujících stránkách naleznete mnoho forografií těcht odvou objektů.

Saturn

Voyager: http://vraptor.jpl.nasa.gov/voyager/vgrsat_img.html

HST: http://hubble.stsci.edu/news_.and._views/pr.cgi.2001+15

Pic du Midi: http://www.bdl.fr/s2p/saturne.html

IfA-CFHT: http://www.ifa.hawaii.edu/ao/images/solarsys/new/new.html

Io

NASA/Galileo: http://www.jpl.nasa.gov/galileo/moons/io.html

Vulkány na Io: http://volcano.und.nodak.edu/vwdocs/planet_volcano/Io/Overview.html

HST: http://hubble.stsci.edu/news_.and._views/pr.cgi.1997+21

Keck I: http://www.astro.caltech.edu/mirror/keck/realpublic/inst/ao/Io/IoSnapshot.jpg

Mapy Io podle sond Galileo a Voyager: http://www.lowell.edu/users/ijw/maps/ (s pojmenovanými útvary na povrchu)

Karel Mokrý zdroj: ESO, originální článek