Autor je pracovníkem Astronomického ústavu AV ČR, Ondřejov.

O tom, že Kanárské ostrovy mají něco společného s astrofyzikou, jsem se dověděl v roce 1987, kdy jsem pomáhal organizovat Evropské regionální astronomické setkání IAU v Praze. K účasti se přihlásili (a pak také přijeli) kolegové z tehdy ještě mladého Instituto de Astrofísica de Canarias (IAC) a témata jejich práce byla, k mé velké radosti, velmi podobná tomu, co jsem dělal já. Co to bylo?

obr. 1 Sluneční skvrna, pozorovaná 14. 6. 1999 na původním 50centimetrovém švédském slunečním dalekohledu, La Palma. Na snímku vidíme sluneční granulaci, vláknitou strukturu penumbry a jasné body v umbře. Nejmenší objekty mají průměr asi 200 km. Kliknutím na obrázek jej zobrazíte v plné velikosti.

Už po slavnostní inauguraci, konané v roce 1985 za přítomnosti španělského krále a dalších hlav evropských států, byl IAC (http://www.iac.es) mohutnou institucí. Kromě vědeckého centra v univerzitním městě La Laguna na ostrově Tenerife k němu patří dvě velké mezinárodní observatoře: Observatorio del Teide na Tenerife a Observatorio del Roque de los Muchachos na ostrově La Palma. Španělská vláda spolu s autonomní vládou Kanárských ostrovů považují IAC za cosi jako "výkladní skříň" vědy a výzkumu a poměrně štědře jej finančně zajišťují.

Vědecký program IAC pokrývá téměř celou astrofyziku: počínaje kosmologií, přes galaxie, hvězdy, mezihvězdnou hmotu, naše Slunce, planetární soustavy a hledání extrasolárních planet, až po stavbu přístrojů pro pozorování ze Země i z kosmu. Kromě toho se ústav zabývá výchovou mladých astronomů, popularizací astronomie a šířením pokročilých technologií. Vědecké centrum v La Laguně poskytuje pracovní zázemí více než stovce vědeckých pracovníků, postdoktorandů a doktorandů. K dispozici je bohatá knihovna, pečlivě udržovaná počítačová síť, přednáškové sály, velké vývojové dílny i ústavní "cafetería", kde se často diskutuje o práci i o lecčems jiném.

Oku a duši hvězdáře však stejně nejvíc lahodí obě observatoře v horách v nadmořské výšce 2400 metrů. Průzračný a čistý vzduch, stabilní obraz ve dne i v noci a navíc důsledně uplatňovaný zákon proti světelnému znečištění přilákaly astronomické instituce dvanácti evropských zemí, které si zde vybudovaly celkem dvacet čtyři dalekohledy a dalších šest staví. Vznikla tak největší koncentrace špičkových evropských astronomických přístrojů na severní polokouli, nazývaná někdy Severní evropskou observatoří. Nemalý užitek z toho má i hostitelské Španělsko, které kromě vyspělé techniky na svém území získává podle mezinárodní dohody 20% pozorovacího času na každém z dalekohledů.

obr. 2 Observatoř Teide na ostrově Tenerife.Vpravo od vulkánu Teide (3715 m) vidíme na obzoru ostrov La Palma (foto http://www.iac.es). Kliknutím na obrázek jej zobrazíte v plné velikosti.

Noční nebe je na observatoři Teide sledováno pěti dalekohledy o průměrech 30 - 155 cm. Ten největší patří Španělsku a používá se pro pozorování v infračerveném oboru. Ve dne i v noci pak pracují čtyři malé radioteleskopy španělsko-britského komplexu pro studium mikrovlnného záření pocházejícího z počátečního období vývoje vesmíru.

obr. 3 Observatoř Roque de los Muchachos na ostrově La Palma se rozkládá na okraji hlubokého kráteru. Vlevo na obzoru je ostrov Tenerife (foto http://www.iac.es). Kliknutím na obrázek jej zobrazíte v plné velikosti.

	obr. 4 Vrchol věže švédského slunečního refraktoru o průměru 1 metr (foto http://www.solarphysics.kva.se). Kliknutím na obrázek jej zobrazíte v plné velikosti.
	obr. 5 Takto vypadala pozorovací místnost původního švédského slunečního dalekohledu. Kliknutím na obrázek jej zobrazíte v plné velikosti.

Sluneční přístroje jsou na "Roque" jen dva, ale stojí za to. Holandský otevřený dalekohled (DOT) je 45centimetrový reflektor robustní otevřené konstrukce, která snižuje mechanické chvění a teplotní rozdíly mezi dalekohledem a jeho okolím na minimum a zajišťuje vysokou kvalitu obrazu s rozlišením asi 200 km na povrchu Slunce. Podobnou koncepci bude mít i připravovaný GREGOR na Tenerife. Švédský sluneční dalekohled (SST, obr. 4), věžový refraktor o průměru 1 metr, byl uveden do provozu v roce 2002. Na jeho 50centimetrovém předchůdci (obr. 5) jsem často pozoroval a stejně jako spousta dalších kolegů jsem jej považoval za nejlepší sluneční dalekohled pro vysoké rozlišení a studium jemných struktur. Nový SST má dvakrát větší průměr a je vybaven adaptivní optikou (http://www.solarphysics.kva.se). Hned první snímky slunečních skvrn a granulace pořízené tímto přístrojem ukázaly detaily, které jsme předtím nikdy neviděli. Můžeme se tedy těšit, že spolu s budoucím GREGORem nám přinese nové a nečekané pohledy na naši nejbližší hvězdu.

V současné době je IAC spolu s oběma svými observatořemi jedním z nejdůležitějších astronomických pracovišť v Evropě. Kromě pozemních pozorování se podílí i na velkých projektech kosmického výzkumu. Díky své prestiži přitahuje stále nové studenty a mladé astronomy. Věkovým průměrem svých pracovníků tak zůstává mladý, téměř tak, jak jsem jej poprvé poznal před více než dvanácti lety.