Pokud počítáme, kde se nacházel Neptun v minulosti, zjistíme, že se také na obloze těsně setkával s Jupiterem. K jednomu
z těchto těsných přiblížení došlo v září 1702. To už lidé běžně sledovali oblohu dalekohledem. Ovšem žádné záznamy
o pozorování Neptunu z té doby nemáme. Jenže ještě předtím došlo k přiblížení planet v lednu 1613. A to už musíme
zpozornět, protože to se přesně shoduje s dobou, kdy Jupiter pozoroval Galileo Galilei. Tento italský astronom byl
nejen jedním z prvních, kdo namířil dalekohled na nebe, ale především to byl vynikající pozorovatel, který si dělal
velice přesné záznamy. A tak se dá skutečně dohledat také jeho pozorování Jupiteru a jeho měsíčků v jeho deníku z
té doby a mezi těmito záznamy najdeme také Neptun.
 Tehdy, 28. prosince 1612 si Galileo zakreslil Jupiter a okolní měsíce. V deníku najdeme dvakrát zakreslenou
hvězdu, která se přesně
shoduje s tehdejším postavením Neptunu. Vžijeme-li se trochu do myšlení Galilea, lze předpokládat, že si zakreslil
v okolí Jupiteru právě Neptun, protože si podle něj porovnával pohyb planety, nebo se mohl domnívat, že jde o
některých z jeho dosud nepozorovaných měsíců.
Zatímco jasnost galileovských měsíčků je do 6 mag, tak Neptun má téměř 8 mag. Proto
mohl být považován za slabý měsíc, zatímco blíže nad Jupiterem byla ještě hvězda 7 mag, kterou ani nezakreslil.
Vzhledem k tomu, že si u Neptunu poznamenal "fixa", tedy označil jej jako hvězdu, tak jej asi za měsíc nakonec
nepovažoval.
Pozoruhodný je však jeho nákres z 28. ledna 1613. Tehdy se nacházel Neptun poblíž téže jasnější hvězdy 7. velikosti,
o níž byla řeč v předchozím textu. V jeho deníku je zřetelně vidět nejen přesný směr, ale i vzdálenost hvězdy od
Jupiteru. Za touto hvězdou si pak na samostatném nákresu nakreslil ještě druhou hvězdu a to přesně v tom měřítku,
v jakém zakresloval i polohy měsíčků. Přesně tam se tehdy nacházel Neptun. U tohoto samostatného nákresu si Galileo
poznamenal: "Za hvězdou a následuje na stejné přímce další, označená b, která byla pozorována rovněž
předcházející noci, ale tehdy se zdály být dále od sebe"..
Pokud si prohlížíme deník z 27. ledna, skutečně tam hvězdu 7. velikosti zakreslil, ale Neptun nikoli.
Pokud však vezmeme v potaz jeho pečlivost, s jakou si záznamy dělal, kdy si vždy přesně změřil vzdálenosti měsíčků
a hvězd v poloměrech Jupiteru, lze předpokládat, že si při pozorování 27. ledna skutečně všiml i slabší hvězdy, ale
protože obě byly poměrně mimo rovinu oběhu měsíčků a Neptun v ten den byl od hvězdy 7. velikosti asi jako Ganyméd od
Jupiteru (tedy poměrně daleko od sebe), tak už ji nezakreslil. Pokud však o den později viděl tuto dvojici zas a
my uvážíme, jak měl v oku vzdálenosti v poměru ke kotoučku Jupiteru, nelze se divit, že si všiml toho, jak se k sobě
ty dvě hvězdy přiblížily a to natolik, že tomu věnoval podrobný nákres a pozoruhodný zápis.
To, zda si Galileo opravdu uvědomil, že se nejedná o hvězdu se asi nedovíme. To by mělo být předmětem dalšího
zkoumání. Možná poznámku o tomto objevu ukryl do nějakého akronymu, ale každopádně díky jeho pečlivě vedenému deníku
víme, že první, kdo vědomě pozoroval Neptun byl Galileo Galilei 28. prosince 1612 a 28. ledna 1613.
Jak bylo řečeno, z přiblížení k Jupiteru v roce 1702 nejsou známy žádné záznamy. Bylo by nejspíše potřeba objet
řadu hvězdáren v Evropě a prohledat jejich záznamy. I tak je málo pravděpodobné, že se našel někdo tak osvícený jako
Galilei, kdo by znovu Neptuna zakreslil.
Ještě jedno pozorování před jeho objevem však známe. Zakreslil jej Lalande v květnu 1795. V záznamech je na jeho
pozici hvězda vyznačena dvojtečkou, což bylo považováno za chybu, ale ve skutečnosti to byl projev vlastního pohybu
planety.
Neptun je tedy nakonec znám jako planeta předpovězená výpočtem. Po objevu Uranu 13. 3. 1781 Williamem Herschelem
se ukázalo, že vykazuje určité nepřesnosti polohy, vůči výpočtům podle pohybových zákonů. Alexis Bouvard, který
v roce 1821 publikoval tabulky poloh Uranu, tyto odchylky dával do souvislosti s gravitačním působením neznámé planety za
Uranem. Úkol vypočítat polohu neznámé planety si stanovil nejprve John Couch Adams, mladý anglický matematik, tehdy
ještě student. Tuto poznámku si udělal 3. 7. 1841. O dva roky později úspěšně dokončil studia a mohl se pustit do výpočtů.
V září 1845 kontaktoval se svými výsledky Jamese Challise z Cambridgeské observatoře, ale nepochodil. Poté se v říjnu
obrátil na George Airyho z Greenwichské hvězdárny, ale protože ho nezastihl doma, zanechal mu své výsledky bez přesných
výpočtů k nahlédnutí. Airy mu odepsal s žádostí o další vysvětlení jeho dedukcí, ale z nějakých příčin mu už Adams
neodpověděl. V Anglii tedy Neptun nikdo nehledal.
Mezitím, ve Francii se výpočtům věnoval také Urbain Le Verrier. Ten přišel se svými výsledky za francouzskou akademií
věd 10. listopadu 1845. Když se článek o výpočtech Le Verriéra dostal k rukám Challise v Anglii, byl fascinován
shodou obou počtářů a okamžitě začal Neptun hledat počínaje 29. červencem 1846. Protože však neměl k dispozici
aktuální a přesné mapy oblohy, nevšiml si, že hvězda, kterou zaznamenal 8. a 12. srpna, je Neptun.
Le Verrierovi se nakonec nepodařilo přesvědčit nikoho z francouzských astronomů, a tak se obrátil s dopisem
na berlínského astronoma Johanna Gotfrieda Galleho. Ten ihned po obdržení dopisu 23. září 1846 začal planetu hledat.
Protože měl k dispozici nové a přesné mapy oblohy, podařilo se mu s jeho asistentem po necelé hodině hledání nalézt ani
ne stupeň od předpovězené polohy hvězdu, která mezi ostatní nepatřila. Polohu si ověřili následující noc a když se
zřetelně změnila, nebylo pochyb. Neptun byl objeven.
 Vrátíme-li se v našem článku na začátek, bylo zde řečeno, že Neptun slaví narozeniny. Podíváme-li se, kde byl
v den svého objevu 23. 9. 1846 a kde jej máme nyní přesně o jeden jeho oběh kolem Slunce, potom vidíme, že poloha
mezi hvězdami se přesně neshoduje. Je to dáno tím, že se na Neptun díváme z pohybující se Země. Ta byla v září
v jiné části své dráhy a Neptun se tak promítal vůči vzdálenému hvězdnému pozadí do jiných míst.
Pokud si uvědomíme, že Neptun je považován za nejvzdálenější planetu Sluneční soustavy, protože Pluto bylo,
dá se říct, po právu vyřazeno, potom od 12. července 2011 platí, že všechny známé planety obíhající kolem Slunce
již vykonaly od svého objevu nejméně jeden oběh kolem mateřské hvězdy. Pěkné narozeniny, Neptune!
Zdroje:
CfA: Happy Birthday, Neptune
Charles T. Kowal: Galileo's Observations of Neptune
Dennis Rawlins: The Great Unexplained Residual in the Orbit of Neptune
Wikipedia: Neptun (planeta)
Wikipedia: John Couch Adams
František Martínek: Rozloučení s planetou Pluto
Pavel Najser: Odhalená tajemství galileových deníků, Astropis 4/2007 |
