Objev
Terry Lovejoy toho středečního rána 27. listopadu určitě nemyslel, že by se mu mohl povést tak výjimečný objev.
Není to ale žádný začátečník, na kontě měl už dvě jiné komety objevené pomocí srovnávání fotografií oblohy
se zrcadlovkami a 200 mm objektivy.
V dubnu 2007 takto objevil svoji první kometu
C/2007 E2 (Lovejoy),
kterou jsme měli možnost pozorovat i u nás. O měsíc později pak následovala slabší
C/2007 K5 (Lovejoy). A to je
vše až do onoho 27. listopadu 2011.
Terry toho rána prováděl rutinní snímkování, s cílem hledat zajímavé objekty za svítání, již s novým vybavením
- C8 Schmidt-Cassegrainem (se zkráceným ohniskem f2,1 pomocí
reduktoru Hyperstar),
k němuž byla připojena chlazená CCD kamera QHY9. To mu nyní
umožňuje používat zorné pole 4,5 čtvereční stupně, tedy asi jen 1/8 zorného pole 200 mm objektivu se zrcadlovkou.
Avšak citlivost zařízení je mnohem vyšší, což umožňuje prozkoumávat stejné oblasti oblohy, ale s dosahem o
magnitudu lepším.
Celkem nasnímal ráno 200 snímků, každé pole třikrát. Zpracování zabralo další 2 hodiny. Po zpracování Terry začal
hledat zajímavé objekty. V jednom poli nalezl rychle se pohybující mlhavý objekt. Protože si nebyl jistý, že by mělo
jít o reálný objekt, poznamenal si pozici a připsal si poznámku "pravděpodobně nějaký odlesk". Následující noci se
k objektu vrátil a vzhledem k tomu, že se mu to na odlesk nepozdávalo, rozhodl se jej pokusit dohledat na nových snímcích.
29. listopadu ráno začal snímat sekvenci snímků v předpokládané pozici objektu. Avšak pokud mělo jít o reálný objekt,
potom putoval velmi rychle a za jediný den urazil na obloze tři obloukové stupně. Jakákoli nepřesnost mohla vést k
jeho nenalezení. Oblaka a zákal toho rána znemožnily další snímání, ale přesto se Terrymu podařilo nasnímat slabý
mlhavý objekt, jehož pohyb i vzhled se shodoval s tím, který vyfotografoval o dva dny dříve. Teď nastala ta správná
chvíle rozeslat informaci o svém objevu několika kamarádům z oboru.
Radikální změna
30. listopadu veškeré pokusy nalézt objekt zhatilo počasí a nedostatečný dosah přístrojů. Nicméně pozorovatel komet
z Austrálie Michael Mattiazzo poznamenal zajímavou věc, že kometa se mu jeví, jakoby patřila do Kreutzovy rodiny
komet.
Konečně 1. prosince dostal Terry potvrzující mail od Alana Gilmora s tím, že on a Pam Kilmartin vyfotografovali
kometu jednometrovým dalekohledem na Mt. Johnu. Několik hodin nato sám Terry provedl další úspěšné snímkování své
třetí objevené komety. Poté byla umístěna na NEO Confirmation page, než byla definitivně ohlášena 2. prosince
Centrálou pro astronomické telegramy (CBAT) při Minor Planet Center (MPC) jako nově objevená kometa C/2011 W3 (Lovejoy).
Následující období bylo neméně zajímavé. Na diskuzním fóru Yahoo Comet-ml se intenzivně začal rozebírat fakt,
že se jedná nejen o třetí Terryho kometu objevenou jeho vlastní technikou, ale i jiné souvislosti. Mezi nimi v první
řadě stojí za to připomenout, že Terry Lovejoy je jeden z prvních, kdo začal hledat komety na snímcích korónografu
LASCO sondy SOHO a že tam také svoji první kometu objevil již v roce 1999 (SOHO-74 (C/1999 O1)). A existence jeho poslední objevené
komety byla oznámena 2. prosince, v den 16. narozenin SOHO. Právem je jí na stránkách o sebevražedných kometách
věnována samostatná stránka o
Velké narozeninové kometě 2011.
Jak už bylo řečeno ve stati o jejím objevu, jedná se o mimořádný objev, protože poslední kometu z Kreutzovy
rodiny se podařilo objevit ze Země před více než 40 lety v roce 1970. Tyto sebevražedné komety podle teorií pochází
původně z jedné obří komety, která se prosmýkla kolem Slunce a rozpadla se na několik částí. Toto se potom opakovalo
v historii ještě několikrát a jsou o tom i záznamy v kronikách. Nyní díky sondě SOHO víme, že ke Slunci se takových
malých úlomků řádově metrových rozměrů vrací desítky, ba stovky ročně. Jen naprosto výjimečný je návrat tak velké komety,
že dokonce přežije průlet těsně nad povrchem Slunce. Ostatní se vypaří ještě než ke Slunci přiletí. Naposledy takový
průlet přežila kometa
C/1970 K1 (White-Ortiz-Bolelli),
tedy ta Kreutzova kometa, která byla jako poslední objevena
ze Země. Dále slavná kometa
C/1965 S1 (Ikeya-Seki),
kterou bylo možné u Slunce pozorovat i u nás, jak připoměl
například Pavel Vála z Liberce, který ji z Ještědu pozoroval 21. 10. 1965 binarem 25x100 jen 30 úhlových minut od
Slunce těsně před východem slunečního kotouče.
Česká stopa
Znalost dráhy Kreutzových komet je vždy velmi nejistá, protože je možné je pozorovat jen v blízkosti Slunce.
Známe sice pozice mnoha komet z korónografů, ale na tak krátkém oblouku dráhy, mnohdy v trvání dnů, není šance
přesně počítat dráhu. Poněkud lépe na tom jsme právě u poslední objevené komety, protože je její poloha přesně známa
už od 27. listopadu.
Významnou roli zde sehráli čeští astronomové, když je počátkem prosince napadlo využít jihoamerický
robotický dalekohled náležející k observatoři Pierra Augera v argentinské pampě. Dalekohled pod zkratkou FRAM
využil tým pozorovatelů k vyfotografování komety a následně na těchto snímcích nadšení amatéři proměřovali jasnost
a polohu komety (fotometrická a astrometrická měření). Výsledkem této astrometrie ještě před vstupem do korónografů
kosmických sond je bezprecedentní zpřesnění dráhy komety i dokumentace jejího vývoje den po dni ve V a R filtru.
FRAM, Fotometrický Robotický Atmosférický Monitor, je 30 cm dalekohled typu Schmidt-Cassegrain f/10 s 0,66x
reduktorem a CCD kamerou G2-1600 na robotizované montáži s možností ovládání přes internet. Tým kolem dalekohledu
tvoří Jan Ebr, Michael Prouza, Martin Jelínek a Petr Kubánek. Dalekohled patří Fyzikálnímu ústavu AV ČR a
pomáhá detektoru vysokoenergetických částic,
tedy observatoři Pierra Augera. Kontroluje se jím stav atmosféry a hledají protějšky gama záblesků. Vedlejším
produktem se tedy v jeho "volném" čase staly fotografie komety Lovejoy, které pak proměřoval Jakub Černý pro
získání fotometrie komety a Martin Mašek snímky proměřil a posílal do Centra malých těles (MPC) přesnou
astrometrii komety. Ta umožnila zpřesnit dráhu a měla by pomoct pozorovatelům se submilimetrovým dalekohledem
se na kometu zaměřit na denní obloze. Zde si můžete prohlédnout
cirkulář MPEC 2011-X36 s naměřenými údaji a efemeridou.
Kompoziční obrázek všech snímků z dalekohledu FRAM od 6. do 11. prosince vytvořil Michal Ringes -
plné rozlišení v odkazu.
Možné scénáře
Jak se kometa nadále vyvine? Na to vypsal John Bortle čtyři různé scénáře:
1. kometa se rozplyne dříve, než stihne vstoupit do zorného pole korónografů. To je však velmi nepravděpodobný
scénář s ohledem na fakt, že mnohem menší sebevraždné kometky pozorujeme prakticky neustále v korónografech a také
se hned nerozpadají. Zde dodejme, že díky pozorováním českých astronomů lze říci, že toto scenário je již zcela
vyloučeno.
2. kometa bude vidět v korónografech a bude zvolna zjasňovat, přičemž se začne před našima očima rozpadat
dříve, než doletí do perihélia těsně nad povrchem Slunce.
3. a nejpravděpodobnější scénář. Kometa bude zjasňovat až dosáhne v blízkosti slunečního povrchu jasnosti kolem
-5 mag, možná více a poté se rozpadne a oblak částic se vynoří na druhé straně a bude se vzdalovat zakrytému slunečnímu
kotouči v korónografu.
4. scénář je málo pravděpodobný a sice, že kometa se sice rozpadne a zanechá po sobě jasný paprsek částic
jako ohon komety z roku 1887. Ten se poté bude vzdalovat od Slunce a mohl by být viditelný na jižní obloze.
Možná zde hledáte klasický scénář, kdy kometa proletí kolem Slunce a rozpadlá na několik částí prudce zjasní a stane
se velkou kometou na jižní obloze. Bohužel toto je tak nepravděpodobné, že to dodáváme jen pro úplnost.
Aktuální informace
10. 12.
Pokud bychom dráhu komety napasovali na elipsu, pak by její perioda byla někde kolem 350 +- 50 let, což by mohlo
znamenat návrat komety C/1689 X1. Vzhledem k tomu, jak krátkou dobu je kometa sledována, je toto prolinkování
stále velmi sporné, ale zajímavé.
11. 12.
Kometa v posledních dnech výrazně zjasňovala oproti očekávání. Na snímcích dalekohledu FRAM je vidět zjasňování
i vývoj ohonu. Pokud vezmeme údaje z V filtru, pak 6. 12. měla 12,3 mag, zatímco o den později už 9,7 mag. Poté
dále zjasňovala až 10. 12. dosáhla 7,7 mag a 11. 12. už 6,1 mag. Momentálně je kometa asi o dvě magnitudy jasnější,
než uvádí oficiální efemerida. Doufejme jen, že kometa nezažívá nějakou agónii, díky které zjasnila, nýbrž že
naopak půjde o větší jádro, které přeci jen by mohlo vydržet i průlet kolem Slunce.
12. 12.
Na Zemi se podařilo dopravit první snímky z přístrojů na sondě STEREO Behind, která se aktuálně nachází na dráze
Země, ale úhlově je za námi zpožděna asi o 100°, při pohledu ze Země je tedy vlevo od Slunce. Sondy STEREO-A a
STEREO-B jsou první, které už nám nyní ukazují, jak aktuálně kometa vypadá. Na dnešních záběrech se zdá být jisté,
že se zjasňuje a ještě nerozpadá. Přikládáme animaci snímků pořízených sondou STEREO-B včera, 11. 12.
Další informace a zdroje:
Web Sungrazing Comets
Článek na kommet.cz
Comet-ml Yahoogroups |
