Dnes je tomu deset let od doby, kdy jsme zažívali období nejjasnějších polárních září minulého maxima aktivity. První z nich přišla v noci z 30. na
31. října 2003, další následovala 20. listopadu. Počasí nebylo vždy a všude ideální, ale kdo sledoval, nezapomíná. Letos zažíváme zvýšenou
sluneční aktivitu právě před dušičkami jako tehdy. Porovnejme si tehdejší a současné dění na Slunci a na Zemi.
Sluneční aktivita koncem října 2003
Slunce bylo tehdy podle našich představ za maximem aktivity. Tehdy byla obecně velká aktivita a měla zřejmě dva vrcholy. První někdy kolem roku 2000/2001 a druhý zřejmě v roce 2003, ačkoli
se to zdálo být hodně pozdní vyvrcholení. Velká polární záře byla na našem území viditelná především
6./7. dubna 2000. Jinak to ale bylo období mnoha dalších září
viditelných z ČR. Namátkou připomeňme například záři z
přelomu března a dubna 2001,
22./23. října 2001 nebo
6. listopadu 2001.
Jak se ovšem ukázalo, to nejlepší přišlo v říjnu a listopadu 2003. Tehdy se na povrchu Slunce ukázaly obří, komplikované a velmi aktivní oblasti se skvrnami. Vše mělo
přitom velmi podobný průběh jako letos. Ještě 15. října bylo Slunce prakticky
beze skvrn. Pak to ale začalo. Od 18. října byla patrná aktivní oblast u východního okraje Slunce,
kde se postupně vytvářelo více skvrn a slévalo se to v jednu velikou. Velmi silné erupce na sebe nenechaly čekat a oblaka plasmy, byť zatím směřovala mimo Zemi, byla
vyvrhována jak na běžícím pásu. Již 23. října přišly erupce X1 a X5 a ačkoli stále nebylo jisté, zda zasáhnou Zemi, situace byla čím dál napjatější. Pak došlo k uklidnění,
ale na Slunci se vynořila další obří skvrna a 26. října došlo opět k erupci X1. Tentokrát už byl vyvržen oblak plasmy přímo k Zemi a očekávaly se polární záře 28. října.
Mezitím se ale aktivita Slunce ještě zvýšila, druhá aktivní oblast byla ještě komplikovanější a severně se vynořila další. A pak to přišlo. Přímo ze středu kotouče se po
obří erupci X17 vydalo k Zemi mnoho částic. Protony urychlené až k rychlostem blízkým rychlosti světla a také velmi rychlý oblak plasmy. Nebylo pochyb, že se schyluje k
velkému divadlu. To nastalo již 29. října 2003. Mezitím došlo 29. 10. k další silné erupci X11 a 30. října 2003 k erupci X10, která opět vrhla oblak plasmy přímo k Zemi.
Tentokrát to mělo vliv i na viditelnost září z našeho území. V dalších dnech se skvrny natočily k západu, došlo k ještě jedné erupci X8 a pak přesně než zapadly, nastala nejsilnější kdy zaznamenaná erupce. Odhad měření vycházel z hodnoty X17,4, na které se zastavilo měření z družic, ale skvrna už prakticky zapadala a tak skutečná síla erupce byla více než X20. Slunce však potom bylo zase
relativně beze skvrn a klidné.
Sluneční aktivita v říjnu 2013
Je zčásti náhodou a zčásti očekáváním, že právě nyní po deseti letech od neuvěřitelného ohňostroje a polárních září v říjnu 2003 pozorujeme i nyní větší skvrny a
zvýšenou aktivitu na Slunci. Očekávané je to proto, že Slunce by mělo být kolem maxima aktivity a náhodou snad proto, že nynější aktivita přišla po dlouhých měsících,
ba letech klidu. Jak ale víme z předchozího článku uveřejněného v minulém týdnu, ani zdaleka se nejedná o takový ohňostroj
a ani polární záře nejsou na naší obloze zatím k vidění. Tato situace však přesně odráží to, jak slabé maximum aktivity Slunce nyní zažíváme. Je otázkou, zda se vůbec
dočkáme alespoň jedné erupce silnější než X10. Momentálně bylo pro nás velkým překvapením, když nastaly krátce po sobě alespoň erupce třídy X1 nebo X2. I letos však pozorujeme na Slunci několik aktivních oblastí s potenciálem k silným erupcím a jen čas ukáže, zda se ještě v nejbližších dnech nějaké dočkáme.
Polární záře v říjnu a listopadu?
Za svůj život jsem spatřil už několik polárních září, z nichž některé byly opravdu kolosální a jiné zase prakticky neviditelné. Přesto mě nemohlo uniknout, jak se
některá období viditelnosti září kumulují do jarních a podzimních měsíců. Velmi jasné polární záře byly k vidění v listopadu 1989 i 2003. Podobné úkazy také v říjnu
2003 a dubnu 2000. Přestože se zdá, že zemské magnetické pole má snad na jaře a na podzim vhodnou konfiguraci vůči magnetickému poli oblaků plasmy ze Slunce vyvrhovaných,
nehledal bych v tom nějakou jasnou souvislost. Vždyť polární záře nastaly celkem nedávno také v srpu a září, stejně jako jsem je zachytil i v prosinci. Otázka nicméně
zůstává: Přinese dušičkové období 2013 nebo listopad podobný zážitek, jako jsme měli před deseti lety? Byla by to asi velká náhoda, ale úplně vyloučit to nemůžeme.
Zvířetníkové světlo, Venuše a Mars: To vše je nám nyní dostupné po setmění. Stačí jen jasná průzračná obloha a pokud možno tmavý výhled k západu, protože kvůli světlu z měst prostě toto slabé světlo jen tak neuvidíme. Jasnou Venuši si ale můžeme vychutnat poměrně vysoko na jihozápadě ještě za světla. Kousek nad ní je slabší Mars. Fotil Vilém Heblík na Pardubicku.
Detail jádra komety: Rosetta se prosmýkla jen asi 6 km od jádra komety 67P a pořídila zajímavé detailní záběry. Něco už je k vidění na webu ESA. Zdroj.
