 Když se řekne Green Bank, vybaví se nám nejspíš největší pohyblivý radioteleskop světa. Kdysi ve třicátých letech, když byla rádiová astronomie v plenkách, však antény vypadaly jinak, než je známe dnes. Tehdy dostal technik Karl Guthe Jansky z Bellových laboratoří, jehož prarodiče přišli do Ameriky z Čech, úkol zjistit příčiny rušení signálů transatlantických přenosů. Postavil si tehdy prutovou anténu, která se mohla otáčet dokola díky konstrukci na kolech z Fordu-T. A právě model této antény je dnes k vidění také v Green Banku. Karl Jansky v srpnu 1931 s touto anténou objevil rušení pocházející ze středu Mléčné dráhy a tím položil základy radioastronomie. Dnes víme, že tento výrazný rádiový zdroj má co do činění s obří černou dírou o hmotnosti skoro 4 milionů Sluncí. Ale vraťme se zpět k anténám.
 Radioastronomie tedy využívala zpočátku antény zcela jiné než dnes. Často mohly připomínat spíše chmelnici, ale postupně se přešlo k anténám parabolickým. Snahou bylo umístit velké paraboly pokud možno na pohyblivý podstavec a zajistit pohyb antény za hvězdami, které utíkají vlivem rotace Země. Zároveň byla snaha vyrábět tyto antény co největší. V Green Banku za tímto účelem zkonstruovali velkou anténu o průměru 140 stop (42,6 m). Tato anténa má na dnešní dobu netradiční paralaktickou montáž. Tu tvoří mohutný pilíř, polární osa a ložisko. Celá konstrukce měla původně kulové ložisko, ale byla namáhána v důsledku tuhých mrazů, které v Západní Virginii (ačkoli na úrovni Španělska) občas udeří a musela být celá přepracována a ložisko nahrazeno válcovým. Anténa nicméně pomohla s vyzkoušením technologií a její velká citlivost umožnila již koncem 60. let detekci složitých organických molekul v naší galaxii, jako je formaldehyd. Dnes je dalekohled součástí VLBI – soustavy antén po celém světě pracující společně jako jedna velká anténa – interferometr.
 Observatoř v Green Banku disponuje také řadou menších antén využívaných pro různé účely. Tři antény o průměru 26 metrů zde pracují jako interferometr. Různé školní projekty mohou využívat 12 metrů velkou anténu. Dominantou je však největší pohyblivá anténa na světě. Má tvar elipsy s rozměry 100×110 metrů. Je to už druhá generace, protože původní 100 metrů velká anténa se zhroutila v listopadu 1988. Současný přístroj – Robert C. Byrd Green Bank Telescope – je v provozu od roku 2000. Technicky je to skutečně unikát. Jeho parabolická plocha je například seřizována více než 2000 motorky (aktuátory). Technici jsou schopni rovnat tvar povrchu měnící se vlivem náklonu antény nebo vlivem ohřevu slunečním zářením s přesností na šířku pěti lidských vlasů, což je nepředstavitelná přesnost. Význam tohoto dalekohledu je velký jak pro kosmology, tak pro astronomy studující chemické složení plynových mračen mezi hvězdami a galaxiemi. S jeho pomocí však není problém ani osahat planety sluneční soustavy nebo blízko Země se pohybující asteroidy.
 Laskavý čtenář se jistě chtěl dovědět nejen zajímavosti o úžasně velkých anténách. Nadpis článku zmiňuje také fakt, že po observatoři se prohání neuvěřitelně staré Chevrolety s naftovým motorem. To je samo o sobě neobvyklé, protože tento typ se tehdy vyráběl jen s benzínovým motorem a na naftu ho museli přestavět snad právě pro potřeby této observatoře. Naftový motor totiž negeneruje rušivé elektromagnetické pulsy, které by pro citlivé antény představovaly příliš silný šum.
Kromě zmíněných modelů Chevrolet Suburban se tu setkáme s vozy Checker Marathon, International Harvester Travelall a různými pick-upy Chevrolet a GMC. Z novějších aut se tu setkáme například s první generací Volkswagenu Golf, která se v USA prodávala s označením Rabbit.
 Jistě vás v této souvislosti napadne „a co ostatní rádiové rušení“? Na normální příjem rádia a televize zde raději zapomeňte, mobily zde standardní cestou také nefungují a ochranná zóna má několik pásem, z nichž to nejpřísnější sahá 16 km daleko. A když se tedy vydáte do blízkosti observatoře, jistě nepřehlédnete značku „diesels only“, takže milovníci benzínu si zde na své nepřijdou. Tady zkrátka platí, čím méně elektroniky, tím lépe. V používaných autech jí je tedy minimum. O vozy se tu starají nejspíš dobře, když uvážíme množství startů motorů pro krátké pojezdy po areálu observatoře od parkoviště pro „normální“ auta. Karosérie už tak úžasné nejsou, ale tady asi technickou nepotřebují, protože u nás by se s tím nikdo neodvážil dojet možná ani na benzínku. I když občas si při pohledu na auta na ulici asi říkáme, že zatímco na nás byli na STK možná až moc přísní, tak tady to byla opravdu drahá technická. Nyní si tedy můžeme říkat, že někdo má auto jako z Green Banku.
Zdroje a doporučujeme:
[1] Chasing RFI Waves – The NRAO Fleet (anglicky)
[2] Auto iDNES
[3] National Radio Astronomy Observatory (NRAO)
[4] NRAO, Karl Jansky (anglicky) |
