Poměrně vysoké noční teploty mají zřejmě nečekaný příznivý účinek na seeing, tedy ono chvění obrazu hvězd a planet v našich dalekohledech. Ve večerních hodinách byl vzduch neobyčejně klidný a díky rovnoměrné teplotě docházelo jen k minimálním výměnám vzduchových hmot. A tak zatímco jindy se obraz tetelí, ať už nad domy nebo jinými městskými plochami, tentokrát byl mnohde mnohem klidnější, jakobychom pozorovali po ránu nad lesem. K tomu se příznivě projevovalo téměř bezvětří.
Když se podíváme na výsledky snažení amatérů o co nejlepší snímky povrchu Slunce, většinou jsme rádi, když zachytíme skupiny skvrn. Jen těm nejlepším se pak daří zachytit dobře také granulaci, což jsou ony výstupné a klesavé proudy hmoty, vynášející na povrch Slunce teplo zvnitřku. Tento víkend však umožnil to, co se povede jen několikrát do roka. Ti kdo běžně granulaci nezachytí, ji zachytili celkem snadno a ti, kteří to obvykle zvládají, zachytili pěkně nejen granulaci, ale také paprskovité struktury v okrajových penumbrách slunečních skvrn, které vypadají jak okvětní listy slunečnic. No a pak se nám tu sešly fotografie, které se spíše podobají snímku z vakuového teleskopu z Kanárských ostrovů...
 |
 |
 Nejjednodušší způsob snímání Slunce je s pomocí kompaktu nebo digitální zrcadlovky za dalekohledem krytým speciální fólií pro pozorování Slunce. První dvojice snímků ukazuje takové výsledky. Snímek celého Slunce byl snímán zrcadlovkou Canon 30D v ohnisku refraktoru ED80/600. K vytvoření ostrého záběru posloužil program Registax 6, kde bylo složeno 24 jednotlivých expozic. Ty byly následně zaostřeny. Vlevo je jednotlivý snímek, vpravo složený.
Následuje detail jedné skvrny. K tomu stačilo přidržet kompaktní fotoaparát za okulárem zmíněného dalekohledu a natočit krátké video. Následně bylo video opět zpracováno (v Registaxu 5) a po doostření byla oříznuta oblast, kterou viděla čočka fotoaparátu. Místo přidržení fotoaparátu za okulárem můžeme využít speciální držák, který se na okulár našroubuje a do něj se přichytí tělo kompaktu.
Počet snímků za sekundu je omezen videoformátem na 30, takže to spolu s poměrně velkým chvěním obrazu vede k menším detailům (autor článku neměl zdaleka tak dobrý seeing, obraz se chvěl poměrně výrazně a neustále). Z videa o délce asi 2000 snímků bylo vybráno nejlepších 140 a ty byly složeny a zostřeny. Na zmíněném postupu je výborné alespoň to, že podobně to může zkusit prakticky kdokoli.
 |
 |
 Lepší vybavení může přinést také lepší výsledky. Z výše jmenovaného je zřejmé, že k tomu potřebujeme jednak digitální kamerku, která umí kratší expozici, čímž můžeme lépe eliminovat případné chvění. Kamerka má také nižší šum. Ale nemusí to být jediný důvod. Někdy nám může stačit jen zdánlivá maličkost – vynikající seeing.
Variantu číslo dva dalo by se v uvozovkách říci “využil” Martin Trojan. Jak sám říkal, už zažil i lepší seeing, ale i u snímání těchto snímků prý obraz dokázal v klidu vydržet až 20 sekund. Takový obraz jsem já zažil možná po ránu na Jizerce nebo kdysi na Kleti. V podstatě je třeba trefit ten okamžik, kdy má okolí dalekohledu a blízká krajina stejnou teplotu. To bývá většinou po ránu, ale brzy se začínají míchat vzduchové hmoty a nebo se zahřívá dalekohled a tak Slunce nemusí být zase tak moc vysoko nad obzorem, kde je seeing obecně lepší.
Vybavení Martina Trojana bylo také vhodnější, snad krom opravdu levného achromátu SW 102/500. Na ohnisku 1250 mm (f/12,5) pomocí Televue PowerMate 2,5x seděla kamerka ASI 120 MM. Z videa 5000 snímků bylo využito 150.
Spojení digitální kamerky a většího dalekohledu už dokáže v rukou zkušeného amatéra opravdové divy. Dobře to prezentuje Aleš Palát. Rychle snímající kamerka, 15 cm velký newtonův dalekohled a kvalitní okulár už umožnily pořídit nevídaný snímek detailů ve skupinách skvrn i v granulaci na povrchu Slunce.
 |
 |
 Výjimečné snímky, pořízené z Prahy – Malvazinek, prezentoval Maxim Usatov. Ten je znám, že své vybavení umí dokonale využít. Namátkou vyberme například nejlepší amatérský počin za leden 2012. A pečlivě zvolená technika snímání i zpracování, spolu s nepochybně výjimečným seeingem potom vedla k nevídaným fotografiím slunečních skvrn. Tedy ne že by podobné snímky byly neobvyklé, ale s trochou nadsázky to připomíná snímky z 1m vakuového dalekohledu na Kanárských ostrovech, ale od našich amatérů takové vídáme také, i když skoro jen tak jednou do roka.
Nezbývá, než Maximovi i ostatním nadšencům poděkovat za poskytnuté fotografie a těšit se na další výjimečné počiny, třeba při snímání Saturnu (jak už v těchto dnech prezentoval Pavel Prokeš).
|
